8x
Mám vnuka, 21 let. Když poprvé asi ve 2 letech uviděl jet vlak, zůstal paf. Od té doby pak všechny procházky směroval jenom k nádraží a ke kolejím. Babi, dívat! Když začal rozum brát, prohlásil, že bude strojvůdce. Vážila jsem si ho, že už odmalička má vybranou svou budoucí práci a že si jde za svým snem. A protože mám vlaky také hrozně ráda /nikdy nikdo z rodiny u dráhy nebyl/, kluka jsem podporovala. Jezdili jsme spolu třeba do Lužné u Rakovníka, velkého železničního muzea, kde jsou 2x do roka všechny parní mašiny v provozu. I povozit se člověk může. A Vašek byl na vrcholu blaha. Nebo do výtopny v Jaroměři.
Začal studovat dopravní průmku v Novém Městě na Moravě. Během studií maličko změnil názor, už ne strojvůdce, ale výpravčí. Po škole zvládl půlroční kurs pro výpravčí v Kralupech a dostal se k červené čepici.
Neznám nikoho jiného, kdo se pokaždé s takovou radostí a elánem balí do služby. Na ty své vlaky se vyloženě těší a krásně o nich umí vyprávět. A neslyšela jsem jediné špatné slovo, že zase už musí do práce. Je šťastný. Jeho zaměstnání je současně i jeho velký koníček.
A přála bych všem mladým lidem, aby si našli takovou práci, ve které by byli šťastni a která by je naplňovala. Vaška si vážím proto, že už v útlém věku dokonale věděl to, co někteří lidé nevědí ani ve 20. Co chtějí dělat opravdu s láskou a s radostí. Jaga.
doplněno 01.11.20 14:27:
Na profesi výpravčího se kluk, jak vidno, chystal už před 12 lety.
4x
A může to být kterákoliv práce, jen když ji člověk dělá rád.
Když se ale takto ptáte, zřejmě jste to nezažil.
Mě zanedlouho taky čeká práce. Tak musím vymyslet něco kloudného.
1x
Zůstávat u jedné práce (potažmo i u stejné firmy) po celou profesní kariéru považuji za nesmyslné a nevidím v tom žádné pozitivum.
Ze v tom nevidis zadne pozitivum je mozne. Nikdo nemuze videt vse ze vsech uhlu pohledu.
Proc to ale povazujes za nesmyslne? Ne ze bych to rozporoval, ale to vyjadreni nesmyslnosti by me docela zajimalo.
To jsou zkušenosti. Já to v dnešní době vidím stejně. Ćlověk zůstane klidně v oboru, ale mění zaměstnavatele.
Mít jednoho zaměstnavatele celý život je utopie (pokud se nejedná o podnikání a člověk dělá na sebe).
A když, tak jedině ve státní sféře (pošta, dráha, škola, atd...) za průměrný až podprůměrný výdělek.
0x
O tom jsme se již několikrát bavili s bývalým přítelem.
Vždycky říkal, že se dostal asi do třetí práce z nouze a kvůli zdravotním problémům do zaměstnání, které ho nesmírně bavilo a naplňovalo. Byl v ní velice spokojený a zůstal tam vlastně až do důchodu, kde dva roky přesluhoval. Ještě nejlepší bylo, že byla dobře placená. Takže neměl důvod měnit. Samozřejmostí bylo neustálé školení a zdokonalování, učení se nových věcí, ale to je dneska na dobře placených pozicích vlastně norma.
Takže koníček a baví Vás to.
Taky lehčí řemeslné práce. Žádný zámečník..
Tož vahám. Mám poslední ani ne rok. A díky, že jste odpověděli. Já vím, že je to na tomto portále normální, ale poděkování neuškodí.
To Vaše hladný ... snad patřilo do předminulého století, ne? Vaše rozhodnutí není ještě pevné, když váháte, že byste musel opustit rodný kraj. Pokud byste měl opravdový cíl, tak za tím jdete a překonáváte překážky. Umělecké školy nejsou jenom a pouze v Praze!
Chodíte do nějakého dramatického kroužku /divadelního/, na tanec, na hru na hudební nástroj atd..?
Připravujete se na talentové zkoušky?
Druhý směr lehčí obory - nožířství, brašnářství, obuvnictví, fotograf, klenotník, rytec atd.
0x
Neneseme odpovědnost za správnost informací a za škodu vzniklou jejich využitím. Jednotlivé odpovědi vyjadřují názory jejich autorů a nemusí se shodovat s názorem provozovatele poradny Poradte.cz.
Používáním poradny vyjadřujete souhlas s personifikovanou reklamou, která pomáhá financovat tento server, děkujeme.