Básnička Dědova mísa

Proč by si to neuvědomoval? Je evidentně chudý (dřevo krade na panském) a porcelánové talíře byly drahé, hliněné musel někdo pořád dělat, když je děda každou chvíli rozbil. Projevil určitou netaktnost slovem "koryto", ale vzhledem k tomu, že v dobách, kdy se to dělo byl dobytek v úctě a jeho potřeby nebyly hanbou, dost pochybuji, že to kavárenský povaleč Neruda vůbec pochopil)

Ve Vašem výčtu chybí ještě jistá epická báseň pana Vrchlického (asi), Rytíř Smil. My ji uměli zpaměti všichni... Ale v čítánkách nebyla.

jojo .. často sedím za večera nad tím .. zadumán ..

Tu jsem zhudebnil.

A kde myslíte že se tehdy pražští novináři a básníci scházeli? Na šalandě?

To si vyřiďte se Zemanem, že tu zavedl kavárnu jako dehonestující název. Pro mne by to byla pocta. A pro Nerudu, který nepostrádal smysl pro humor také.

Povaleč má snad jenom jeden význam. Jedná se o slovo povaleč, ne o sousloví.

seniore, uklidněte se, prosím. Tímto se vám i Nerudovi, jakož i všem uvědomělým Čechům omlouvám.

V pořádku.

Upřesním - Neruda chodil do hostince U Ježíšků - měl to za rohem

Báseň je o tom, že otec by měl synovi předat správnou výchovu a dovednosti "Hele, co náš táta všecko umí", aby pak svému starému otci uměl ve všem pomoci. Mnoho lidí nepochopilo, že poslední sloka básně se odehrává o generaci později. To je hlavní pointa básně. Jak byste odpověděli na poslední větu "Táto, proč se kolo nehýbá?" No přece je jasné, že se nenaučil domácí stroj na soustružení misek obsluhovat. Táta byl líný syna to naučit a pak to dopadlo tak, že nic neuměl. Výklady, že koryto je urážkou starého člověka je nesmysl, mísám se říkalo i koryta, Neruda toto slovo použil, aby se rýmovalo. Dřevěné nádobí se dříve dělalo běžně a nikdo neměl na to, aby se kupovalo rozbitné nádobí od hrnčíře.

Standa

Chcete naznačit, že soustruh na dřevo byl výbavou běžné chalupy? A v rozměru na misku? A že běžná chalupa měla k dispozici správně vyschlé dřevo správného druhu a rozměru na misku? No, nevím, nevím ..

Mimochodem, hrnčířský kruh je mnohem jednodušší ..

Nevím proč Neruda použil zrovna tento příklad, na to už se ho nezeptáme. Ale domnívám se, že chtěl použít něco složitějšího, co se člověk musí od někoho naučit, že na všechno nepřijde sám. Hrnčířský kruh asi nepoužil právě proto, že je o hodně jednodušší...

No, k básni samé - neřekl bych, že to Neruda myslel tak složitě. Prostě se soustružící tatík zastyděl, když mu to synek tak hezky bez obalu vysvětlil, jak to děti umějí. A u děda klečíc (ruce líbaje), soustružit nemohl.

A Neruda jako městský synek věděl starou belu o vesnických reáliích. A psal to taky pro měšťáky stejně nevědomé.

A na ně to mravoučně zabíralo ..

Nevidím v básni žádné složitosti. Neruda nic složitého nenapsal.
Kde vidíte, že synek tatíkovi něco vysvětlil, že by se měl stydět?
Soustružící otec měl šikovného syna, který jeho práci obdivoval: "Hele, co náš táta všecko umí, jak mu tříšťky z rukou létají!". Dokonce chtěl aby ho táta svoje řemeslo naučil, řekl "Nauč mne to!".
Otec bohužel nechtěl: "Vida toho kluka, nač by tvá to ruka uměla?"
A syn byl mouřejší než otec, řekl: "Až se tobě třásti bude ruka, koryto ti synek udělá!"
Ale bohužel to dopadlo tak, že ho nic nenaučil.

V poslední sloce je děj o generaci dál. Ze syna se stal dědek a shrben pláče. Dědek pochopil, že už mu syn (dřívější vnouček) koryto neudělá, protože ho to nenaučil. Syn ho má rád, zulíbá mu ruce, ale už je pozdě.

A nejmladší generace (vnouček v poslední sloce) se diví, proč kolo mlčí. Taky by to chtěl umět.

Zkuste mi odpovědět na poslední větu vnoučka: "Táto, proč se kolo nehýbá?"

Kolo se nehýbá, protože otec přestal soustružit neb dědovy ruce líbá.

Ta poslední věta je pointou celé básně. Opravdu si myslíte, že Neruda chtěl, abychom si odpověděli,
že když líbá ruce svému otci, který pláče, tak nemůže pracovat?
Nedělejte z Neruby takového blbce, on věděl, jak přechází v té době řemeslo z otce na syna. O tom je pointa celé báseňě.
Když otec syna nenaučí pracovat, nemůže se na stáří postarat ani o dědu. A děda pláče. protože mu syn ani tu misku neumí udělat, nepláče protože ho nějak urazil, syn ho má rád a líbá mu ruce.

V té době bylo samozřejmé, že se děti na stáří postaraly o své rodiče. Dřevěné nádobí bylo běžné a nikdo to tehdy za urážku nepovažoval. Koryto nemělo dehonestující význam jako v dnešní době.
Chápu, že dnes je jiná doba, že děti často vystěhují své rodiče do domova důchodců, aby mohli prodat dům. Proto dnešní učitelé musí báseň vysvětlovat tak, že by měli mít úctu k rodičům.
Jenže dříve měli mladí lidé daleko větší úctu k rodičům a vážili si starších lidí. Děti věděly, že vše, co rodina má, vytvořila starší generace a děti by se měly naučit řemeslo, aby v rodinné živnosti mohli pokračovat.

Ten stroj na vytváření misek v Nerudově básni představuje živnost. Přece si nemůžete myslet, že tak drahý stroj sloužil jen k vytvoření jedné misky. A aby to dědu neuráželo, tak ho přestaneme používat a vyhodíme.
Děda věděl, že ho to neuráží. Přece musel vědět, že to tak dělali synové svým dědům po generace, a sami dědové to vyžadovali, protože nechtěli pořád rozbíjet hliněné nádobí. Dědové věděli, že by tím poškozovali rodinu, protože peníze byly potřeba na důležitější věci. Já osobně bych to taky tak v té době chtěl a mě by to neuráželo.