Chození na ostro a nečekané svléknutí

Neřeším, nahota mě neděsí a pokud někoho ano ať kouká jinam.

Prostě jsem se "zeblíknul" - v nemocnici, před operací se spěchalo. Takže jsem měl sprchování se společností. Jedna sanitářka mě myla, druhá sušila a převlíkala a poněvadž jsme se do tý sprchy nevešli, bylo otevřeno až na chodbu. Bylo u toho pěkně veselo, poněvadž sprcha měla děravou hadici a sanitářka byla snad mokřejší než já.

> teď v letních měsících kdy je běžné tzv.na ostro

No, nevím, zda je to běžné. Já tak na veřejnosti nechodím a navíc si ani nevzpomínám, že bych se musel někdy nečekaně "zebliknout".

To jsem se jednou zhruba v půli těhotenství "zeblíkala" z mokrých plavek v takové té dřevěné kabince v prostoru na jednom koupališti. Najednou koukám a v díře po suku oko! Vybavilo se mi, že jsem šla k té kabince kolem asi pěti oprsklých cikánů pubertálního věku. Tak jsem chvíli střádala sliny a pak jsem je foukla do toho otvoru s okem. Podle zařvání jsem se trefila. Zároveň jsem i správně identifikovala etnikum. Jen díky přítomným davům na dekách jsem mohla vylézt bez obav ven a projít bez úhony k východu z koupaliště.

Spíš mne zaskočil opak. Spodní prádlo pod pyžamem u slečen nebo mladých žen. A nejednou. Na akcích s noclehem, či různých kurzech. A že tak spí běžně doma.

Měla jsem propínací sukni na druky, pod ní nic a zachytila jsem o trnitý keř při chůzi po takové pěšince, zukni mi to kouset rozeplo, ta trochu poklesla...trochu víc a nedaleko stojící chlapi se mohli umlátit smíchy. Jenom nevím, co znametá "zabliknout"?

Jsou lidé různí. Někdo dbá na to, "kdyby něco", mezi lidi jde oblečený, žádné naostro a taky umytý. Jinému je to šuma fuk. Doma nosím klidně starší, už oprané prádlo, které bych si ale mezi lidi nevzala. Natož naostro.

Jedu třeba jenom na motorce do sousední obce pro chleba. Musím být čistá, prádlo převleču za lepší. Říkám si - někdo mě porazí a jak by k tomu ti chudáci záchranáři přišli? Vím, že by to asi při nehodě bylo jedno. Ale mám už takový lepší pocit.

Proto doma na zahradě klidně pleju ve starém, ale kamkoliv mezi lidi se obleču tak, jako bych se měla třeba svlékat u doktora. Je to prostě dáno výchovou. Matka ani babička nebyly žádné cuchty, dbaly na hygienu i oblékání a tak vycepovaly i mě. Proto i já jdu VŽDYCKY mezi lidi čistá a slušně oblečená. Včetně spodního prádla. Myslím, že je to určitá slušnost k ostatním. K tém, kterým bych se, nedejbože, mohla dostat do rukou. Jaga.

Sprchování v nemocnici by mi nevadilo. tam jsme všichni chudáci na jedné lodi a jde o návrat zdraví a to je víc, než pohled na holý zadek.