Mozek je počítač

Pokud ovšem ti odolní a silní jedinci nejsou naprogamováni tak,aby si mysleli,že jsou odolní a prosazují svou osobnost. Také Vy jste naprogramován,aby jste na to přišel a kladl tyto otázky. Asi nějaký laboratorní experiment. Laboratoř se jmenuje Země. Mmchdm,Matrix jste viděl?

To ano. A u běžných jedinců šlape na asi 10 procent svých možností. Nevíte proč?

Definujte počítač.

Fáma, že šlape na 10% vznikla někdy v padesátých, nebo šedesátých letech. Není to pravda.

Dragoncz,je to možné... Můj program asi nutně potřebuje aktualizaci...

Nevím jestli je mozek počítač nebo ne, faktem ale je, že jako počítač umí pracovat, umí pracovat i zcela automaticky jako skvěle naprogramovaný stroj, nedělá chyby, nedělá nepřesnosti...Tak proč vlastně chybujem? Protože proces řídíme my, naše vůle, v tom případě jde mozek "stranou" a nechá naši vůli konat = děláme chyby. V momentě ale kdy činnost nebo nějakou věc svěříme jen "mu" tj. rezignujeme svou vůlí a snahou na daný proces, pak "zapínáme" režim "autopilota" ... Aby to bylo srozumitelné uvedu dva příklady přímo z mého života. Když jsem se učil svařovat, příliš se mi nevedlo a já se znovu a znovu snažil podávat lepší a lepší výkon, ale často jsem chyboval zkrátka to nešlo...A pak se stala zajímavá věc, v tu chvíli jsem se jakoby uvolnil a "vzdal to" (?) a najednou vidím svou ruku jak naprosto přesně jako strojně vedený hořák vyhotovuje svar a to bez mé vůle a snahy ! Přesně bezchybně lehce brilantně...Jenže jestliže jsem se na svou ruku jen díval a vůlí ji "neovládal" kdo tedy tu ruku vedl? (stejný pocit jako když zapnete jakýkoli stroj a pouze ho sledujete nic víc nic míň) Ano existuje něco jako "automatizace" tj. něco se tak naučíte že nad tím nepřemýšlíte a mozek to dělá sám, (např. hrajete již dlouho na nějaký hudební nástroj) jenže v tomto případě tomu tak nebylo, jelikož já se ještě "nenaučil" o zautomatizování vlivem učení nemohla být řeč, omylem jsem kdesi "uvnitř" zmáčkl tlačítko "auto" a bylo to, jenže jak se vlastně zapíná když ho chci použít? To je ten problém...Druhý případ, jel jsem na kole a srazilo mně auto, nejelo extra rychle, nicméně kolo se zabořilo do kapoty (nedal mi přednost) a já přeletěl přez řídítka na přední kufr a skončil v čelním skle které prasklo pod tlakem mého ramene...nestalo se mi nic ani modřina...Byla by to pro mně záhada kdybych nevěděl jak vše proběhlo, v momentě kdy mně auto nabralo jsem vyletěl nad kapotu a viděl ji velice velice pomaloučku jak se pode mně podsunuje jako ve zpomaleném filmu (mozek automaticky "zpomalil vnímaný čas" tj. vlastně asi zrychlil nesmírně svou činnost) já věděl že nemohu nic dělat a zcela jsem "rezignoval" a přesto bez jakékoliv vlastní snahy jsem byl zcela přesně "naveden" na "bezpečné přistání", mimo psychického otřesu se vlastně nestalo nic...Čili mozek opravdu umí, ale jen my neumíme pustit otěže a přenechat mu to k vyřešení, to je celé...

Ne takto, to je spíš v tom že něco chcete, když budete přemýšlet "jak" to udělat pak myslíte vy a děláte špatná "řešení" respektive můžete chybovat, nemusíte. To se musí říct ve smyslu "co" chci jaký "výsledek" přesně zadat a mozek to udělá bezchybně a správně. Problém který tu je, je pouze v tom "naučit se to" přijít na to "jak" správně zadat, na to se mi ještě nepodařilo přijít, stalo se několikrát samo "náhodně" že jsem to "náhodně" "zapnul" umět to vědomě tak až pak máte vyhráno, ale s postojem "je mi to fuk" to nemá tak jako tak co dělat těžko to vysvětlit.