Co se skadliva to se rádo miva?

Dobrý den, to může platit jen občas (např. mezi sourozenci v dětství). Jinak je to stejný "blábol", jakože pes, který štěká, nekouše (tomu se také nedá výhradně věřit). Zdravím!

Ale jó, tak třeba puberťáci ve škole většinou nějak otravují pěkné spolužačky. Když třeba jde dívka do dveří, on se schválně opře o futra, aby musela jeho paži podlézt a dotknout se ho. Té nezajímavé, o kterou nestojí, té cestu nezastoupí.

Dvě hoky zas největšímu sympaťákovi třídy sebraly v šatně Tv tílko a zauzlovaly mu na něm ramínka, aby se hoch zdržel a ony mu mohly s rozplétáním pomáhat.

No, pokud jde o přátelské škádlení, tak si myslím, že by to tak být mohlo. Ale musí se dávat pozor, protože mezi přátelským škádlením a nepřátelským popichováním je docela tenká hranice a může se to zvrhnout.

Jak kdy, ale většinou ano.

Myslím, že to platí velice často, když ne pokaždé.

Třeba když se mlátí do krve, nebo přímo pozabíjejí, tak se asi rádi nemají. Záleží na velikosti škádlení.

Škádlení, to bývají rádoby vtipné naschvály, abychom druhého uvedli do rozpaků nebo lehce pozlobili, protože ten dotyčný se nám v té situaci líbí a možná si nás tak i lépe všimne. Asi, teda..

Děti a mladí v pubertálním věku nechápou, že je rozdíl mezi ubližováním a škádlením. Dovedou být suroví a hrubí. To škádlení rozhodně není. Ale škádkádlíme toho, komu chceme připomenout, že tady jsme, ať si nás všímá. Je to jako žádost o konverzaci. Kdo je nám lhostejný, toho neškádlíme a nemáme potřebu s ním navazovat kontakt.