Jak se zbavit hlubokého smutku?

Od: odpovědí: 14 změna:
Jak se zbavit hlubokého smutku? Problém je v tom, že už nějakou dobu citím hluboký smitek, který mi nedává pokoje. Divný je, že sama nevím, co je tomu důvodem. Možná to, že ne moc dávno se rozvedli rodiče (ale na začátku jejich rozvodu jsem byla úplně v pohodě).
Problém je v tom, že se mi moc nechce mluvit, začínám mít záchvaty breku (nepamatuji si, že bych někdy takhle brečela, přestože jsem už na svůj věk už dost přežila), nemůžu dejchat, dokonce občas i nemůžu chodit.
Rodině to už začíná vadit. A já jim nemůžu říct, co mi je (sama to vlastně ani nevím)
Nevíte, jak se takového smutku zbavit? Byla bych vděčna za každou radu...
14 odpovědí na otázku

 

 


6x
Počínající deprese, jako z učebnice.
Přesně takto mně to začalo také.
Vyhledejte co nejdříve dobrého psychiatra.
Jinak se to rozjede více a to je potom sakra mazec :(
Neznevažujte to!

 


4x
avatar bimbam

O tomto problému jsem nesčetněkrát četla v pohádkách. A v pohádkách se skrývá lidská zkušenost skoro se vším. Princezna teskní, nebo nemluví, dokonce spí. Král vypisuje pohádkové odměny. A pak se objeví šikovný mládenec a je všechno v pořádku. Myslím, že i Vám by nějaký mužský mohl pomoci. Šikovný po všech stránkách.


Děkuji, možná máte pravdu.)

 


4x
Možná by šlo porovnat, že například hlad je tady, aby nás chránil. Ale ten pocit lze ignorovat. Pak ale kvůli zanedbaným pocitům tělo zjančí. Po nezájmu o pocit hladu se objevuje vlčí hlad. Najednou má člověk pocit, že umře, omdlí, bude zvracet, je mu hrozně zle.
Psychika tohle umí taky. Nejdříve se zanedbají, ignorují pocity, třeba strach. Logika ho nezklidní. Vznikne další, ty jsou provázané a tím složité. Psychika zjančí a vůbec není jasné, co se stalo, je toho moc. Někdy si ani člověk nevšimne, že své pocity zpracoval špatně.
Při smutku bych se snažila sama sebe hýčkat malými radostmi. Hele, krásný kamínek, kytička, strom.. To by mne na chvilku zklidnilo. A pak bych risknula, že smutek souvisí s rozchodem rodičů. Co je rozchod, co to znamená, s čím souvisí, co mi přináší? Rozchod je konec, svět bez lásky, ztráta bezpečí.. Mohla vzniknout bolest, která byla potlačená. Pocit ohrožení. Najděte a opravte své varující pocity. Lidi se rozcházejí, protože potom budou šťastnější, je to nová cenná zkušenost. Znamená to mít dvě rodiny a víc zážitků. Určitě půjde najít něco, co vrátí pocit bezpečí. Pokud to brzy nepřinese úlevu, pak rozvod ten smutek způsobit nemusel. Jaké se staly změny a co myslíte, že je nad vaše síly. Na co se necítíte a proč. Vnímejte svoje pocity. Stačí se správně trefit do citlivého místa a najednou tomu půjde porozumět. Pak navazuje víc informací, které byly zamotané a nešly rozluštit, ty vedou k pochopení kdo jste, co potřebujete najít, co Vás dál těší.
Já občas požádám přírodu, aby mi přivedla člověka, který mi pomůže porozumět, co se stalo. Cizí člověk řekne pak něco, co mne posune dál. Svět je zrcadlo. I v televizi jsem několikrát slyšela odpověď na svou otázku, co jsem hledala.
Zklidňovala jsem se i jógou, cvikem Jóga mudra. Klid mi dodal sílu jít dál.

Oh děkuji^^
Další možnost je, že někdo ve vašem okolí, na kom Vám záleží, je smutný a frustrovaný. Nechce Vám ublížit, tak to skryje a dusí v sobě. Takže na Vás se přenáší tahle bolest a smutek. Podvědomě Vás to vážně zraňuje, ale vůbec netušíte, z čeho smutek je. Místo abyste pak našla proč u Vás smutek vzniká, najdete, že není Váš. Tomu nebudete rozumět. Někdy si lidi myslí, že když neřeknou, že je něco trápí, nikdo to pak nezjistí.

To je docela možný. O mém tátovi teď často říkají, že je nešťastný. Opravdu vypadá unaveně. Možná to bude tím.

 


1x
avatar babkazov

Já jsem hluboce přesvědčená, že smutek a stejně i radost jsou vlastním rozhodnutím. Když se rozhodnu být šťasná, vždycky si najdu důvod. A šťastná jsem. Nezáleží kde jsem, co mě obklopuje a co jsem prožila nebo co mě čeká. *slunce* Mám veliké štěstí, že to umím.


Tak to opravdu štěstí máte. Důvody k tomu abych byla šťastná si říkám pořád dokola ale nepomáhá to.
Pravdou je, že ten smutek už není tak silný, jak když jsem svůj problém psala.
(Doufám tedy, že se to zas nezvrtne)

Ne tak! Neříkat si, že nemám důvod být nešťastná, ale mám mnoho důvodů být šťastná. Takhle ne. Vzpomenu si na to, co se mi líbilo v poslední době. Byť to je obyčejné video s kočkami, které jsou fakt prčovní, na poslední oslavu pravnučky, jak jí to slušelo, na srandu, když jsem se zastavila na zahrádce na jedno malé orosené, na srandovní kecy chlapů okolo, na to že mám v lednici meloun a můžu ho jíst, na to, že mi dialýza končí za půl hodiny a ani se mi ještě nechtělo na wc. Na hlavu? Jasně že jo. Ale já se usmívám a jsem v poho. Žádné chmury. Líbí se mi na světě. *smich2*

 


0x

Pokud je vám tak 20,je to dost normální, nevyrovnanost, hluboký smutek je prostě taky úplně normální, není trvat dlouho.Pak b to mohla být deprese, či záchvaty úzkosti, to chce zaměstnat mozek, jít ven mezi přátele, jít na brigádu, najít milence. Najít něco, co vás baví, koníček, zájem, sport je odbouravac spatne nálady vyplavuje endorfiny.


Je mi 16. Samozřejmě se věnuji svým koníčkům, přátelům a rodině. Pomáhá to, ale ne na dlouho :,)

To přejde, bez ven mezi lidi a bav se!

 

 


 

 

 

Přihlásit se k odběru odpovědí z této otázky:

Neneseme odpovědnost za správnost informací a za škodu vzniklou jejich využitím. Jednotlivé odpovědi vyjadřují názory jejich autorů a nemusí se shodovat s názorem provozovatele poradny Poradte.cz

 
Copyright © 2004-2020 Poradna Poradte.cz. Všechna práva vyhrazena. Prohlášení o ochraně osobních údajů. | [tmavý motiv]