Nejste přihlášen/a.

Přihlásit se do poradny

 

Z jakého důvodu byste někomu nedovolili se omluvit?

Od: ada* odpovědí: 11 změna:

ahoj, kdyby vám někdo ublížil je jedno jak a po čase si svou chybu uvědomil chtěl se aspoň omluvit neříkám zachránt přátelství to už stejně nešlo tak z jakého důvodu by jste mu to nedovoily.

 

 

11 odpovědí na otázku
Řazeno dle hodnocení

 

 

hodnocení

9x
avatar axus

...nedovolili se omluvit...

A jak by si jako chtela nekomu zabranit v tom, aby se Ti omluvil? Ty muzes omluvu prijmout nebo neprijmout, tezko ale komukoliv muzes zakazovat se Ti omluvit.

 

hodnocení

6x
avatar elisa24

Z žádného za normální věci.

Kdyby udělal něco strašného (třeba vražda), tak asi proto, že bych ho nemohla slyšet a vidět.

 

72mona
hodnocení

3x

Aby bylo jasné, že tomu člověku nechci věnovat už ani minutu svého času. M.

 

iz*
hodnocení

1x

Jednou jsem dceři nedovolila napsat trest, který všichni dostali za to, že se bavili, když paní učitelka opravovala úkoly. (A zašla jsem paní učitelce sdělit svůj názor na takový trest.)


doplněno 27.07.20 20:38:

A samozřejmě jsem dceři vysvětlila, že se nemá za co omlouvat. (Proč se ptáte jen žen a dětí?)

Neumí česky.

 

etana*
hodnocení

1x

Podstatné je, o jaké jde provinění. Chybovat je lidské, odpouštět je božské a kromě jediné věci, kdyby někdo vědomě ublížil mému dítěti si nedovedu představit prohřešek, který by mi zabránil vážně míněnou omluvu nepřijmout. Můžu pak být k dotyčnému rezervovanější, ale to je tak všechno. Také jsem se s někým za život rozkmotřila, s někým pár let nemluvila, ale to, co tu čtu (že nikdy neodpustíte), to nechápu. Tak zapšklá a mstivá nejsem. Nikdy nevíme, kdy něco pos...eme my a budeme to muset urovnat.

Kdysi mi sousedka usilovně sváděla manžela, fakt se snažila mi ho přebrat. Tehdy jsem byla vzteky bez sebe, ale pak slečna onemocněla a začala urovnávat vztahy, přišla se omluvit ..no, dneska už se tomu s manželem spíš zasmějeme, jak byl naivní a já odvážná, když jsem jí poprvé hnala ode dveří (přišla mi oznámit, že se bude vdávat za mého muže). Prostě...život je na nenávist příliš krátký.


doplněno 28.07.20 06:58:

Errata - zabránil přijmout, ne nepřijmout.

 

ada*
hodnocení

jde to že ten druhý člověk mě nedal ani šanci se omluvit ..nereagoval na správy dopisy nic,,smažím se jen pochopit proč...možná tovystihuje třetí odpověd

 

smode*
hodnocení

0x

Dobrý den. Tak jako když zatlučete do prkna hřebík a po čase ho vytáhnete, zůstane po něm navždy díra. Osobně se příliš nesnažím řešit nebo soudit ty co mi v minulosti něco řekli nebo provedli (ač to bylo třeba dokonce s jasným úmyslem jen uškodit). Pokud se mi někdo chce omluvit, ať se klidně omluví (je mi to celkem jedno). S takovým člověkem se budu i v budoucnu bavit v podstatě normálně a v pohodě (proč bych si kazil den když jej například náhodou potkám). Avšak bude mít u mě navždy vroubek. Vše z jednoduchého důvodu: odpouštím, ale nikdy nepromíjím. A zkrátka někteří lidé neumí ani odpustit a jejich ego utrpí natolik, že raději vytváří další tlak pomocí nesmyslné ignorace.

72mona

...odpouštím, ale nikdy nepromíjím... *zmateny*

Spíš bych řekla, že odpouštím, ale nikdy nezapomenu. M.

smode*
Nikoliv. Příklad: někomu půjčím peníze. Ten člověk mi je nevrátí. Tak mu odpustím (kdybych to neudělal budu se tím sžírat maximálně tak sám). Avšak v žádném případě mu částku neprominu. Stále mi ji dluží a bude to tak až do chvíle než ji celou vrátí. Pokud obnos náhodou skutečně vrátí, bude mít i tak u mě už navždy vroubek ;)

 

hodnocení

0x
Já mám zkušenost, že když někdo dělal něco, co bylo pro mne "už za hranicí", nikdy ničeho nelitoval, neměl vůbec potřebu se omluvit. Agresoři v mém životě, mi přímo vysvětlili, že si to oběť opravdu zasloužila. Já jsem ten dobrý, dělám dobré skutky, protože ji vychovávám a tím pomáhám i druhým. Jako by byli hrdinové, co zlepšují svět.
Jiný člověk škodil lživými pomluvami a nelitoval taky ničeho. Vždy byl přesvědčen, jak je dobrý, každého lišácky doběhne a přelstí. To, že se zničily vztahy bral za svůj super výkon a vliv, takže své plus.
Omlouvali se jen lidi, co byli citlivější a moudří, proti těm právě popsaným. Vždy se mi omluvili lidi, u kterých jsem hned cítila, že to udělat nechtěli, jen nevěděli, jak jednat jinak. To nějak chápu, rozumím, tak už omluva nebyla potřeba, ale potěšila mne. Nevěděla jsem, jak na omluvu reagovat.
Dnes nejčastěji potkávám lidi, kteří když nereagují, je to proto, že nevědí jak reagovat. Rádi by něco řekli, je to vidět, ale neřeknou raději nic. Nevědí, jak by si to ten druhý vyložil. Neznamená to, že jim za komunikaci ten druhý vůbec nestojí.
Pokud by někdo nereagoval na moji omluvu, počítám s tím, že jsme každý úplně jinde. Takovému člověku se přiblížit nelze a jsem ráda, že jsem to zjistila co nejdříve. I když o lidi stojím a přátele ztrácet nechci. Potřebuji mít blízko lidi, kteří jsou naladěni na podobnou vlnu a charakterní. Snažím se nedělat nic, čeho pak budu litovat.
Úmyslné ubližování a okrádání kamarádů netoleruji.

 

 


 

 

 

Přihlásit se k odběru odpovědí z této otázky:

Neneseme odpovědnost za správnost informací a za škodu vzniklou jejich využitím. Jednotlivé odpovědi vyjadřují názory jejich autorů a nemusí se shodovat s názorem provozovatele poradny Poradte.cz.

Používáním poradny vyjadřujete souhlas s personifikovanou reklamou, která pomáhá financovat tento server, děkujeme.

Copyright © 2004-2025 Poradna Poradte.cz. Všechna práva vyhrazena. Prohlášení o ochraně osobních údajů. | [tmavý motiv]