ahoj, kdyby vám někdo ublížil je jedno jak a po čase si svou chybu uvědomil chtěl se aspoň omluvit neříkám zachránt přátelství to už stejně nešlo tak z jakého důvodu by jste mu to nedovoily.
9x
...nedovolili se omluvit...
A jak by si jako chtela nekomu zabranit v tom, aby se Ti omluvil? Ty muzes omluvu prijmout nebo neprijmout, tezko ale komukoliv muzes zakazovat se Ti omluvit.
1x
Jednou jsem dceři nedovolila napsat trest, který všichni dostali za to, že se bavili, když paní učitelka opravovala úkoly. (A zašla jsem paní učitelce sdělit svůj názor na takový trest.)
doplněno 27.07.20 20:38:
A samozřejmě jsem dceři vysvětlila, že se nemá za co omlouvat. (Proč se ptáte jen žen a dětí?)
1x
Podstatné je, o jaké jde provinění. Chybovat je lidské, odpouštět je božské a kromě jediné věci, kdyby někdo vědomě ublížil mému dítěti si nedovedu představit prohřešek, který by mi zabránil vážně míněnou omluvu nepřijmout. Můžu pak být k dotyčnému rezervovanější, ale to je tak všechno. Také jsem se s někým za život rozkmotřila, s někým pár let nemluvila, ale to, co tu čtu (že nikdy neodpustíte), to nechápu. Tak zapšklá a mstivá nejsem. Nikdy nevíme, kdy něco pos...eme my a budeme to muset urovnat.
Kdysi mi sousedka usilovně sváděla manžela, fakt se snažila mi ho přebrat. Tehdy jsem byla vzteky bez sebe, ale pak slečna onemocněla a začala urovnávat vztahy, přišla se omluvit ..no, dneska už se tomu s manželem spíš zasmějeme, jak byl naivní a já odvážná, když jsem jí poprvé hnala ode dveří (přišla mi oznámit, že se bude vdávat za mého muže). Prostě...život je na nenávist příliš krátký.
doplněno 28.07.20 06:58:
Errata - zabránil přijmout, ne nepřijmout.
0x
Dobrý den. Tak jako když zatlučete do prkna hřebík a po čase ho vytáhnete, zůstane po něm navždy díra. Osobně se příliš nesnažím řešit nebo soudit ty co mi v minulosti něco řekli nebo provedli (ač to bylo třeba dokonce s jasným úmyslem jen uškodit). Pokud se mi někdo chce omluvit, ať se klidně omluví (je mi to celkem jedno). S takovým člověkem se budu i v budoucnu bavit v podstatě normálně a v pohodě (proč bych si kazil den když jej například náhodou potkám). Avšak bude mít u mě navždy vroubek. Vše z jednoduchého důvodu: odpouštím, ale nikdy nepromíjím. A zkrátka někteří lidé neumí ani odpustit a jejich ego utrpí natolik, že raději vytváří další tlak pomocí nesmyslné ignorace.
0x
Jiný člověk škodil lživými pomluvami a nelitoval taky ničeho. Vždy byl přesvědčen, jak je dobrý, každého lišácky doběhne a přelstí. To, že se zničily vztahy bral za svůj super výkon a vliv, takže své plus.
Omlouvali se jen lidi, co byli citlivější a moudří, proti těm právě popsaným. Vždy se mi omluvili lidi, u kterých jsem hned cítila, že to udělat nechtěli, jen nevěděli, jak jednat jinak. To nějak chápu, rozumím, tak už omluva nebyla potřeba, ale potěšila mne. Nevěděla jsem, jak na omluvu reagovat.
Dnes nejčastěji potkávám lidi, kteří když nereagují, je to proto, že nevědí jak reagovat. Rádi by něco řekli, je to vidět, ale neřeknou raději nic. Nevědí, jak by si to ten druhý vyložil. Neznamená to, že jim za komunikaci ten druhý vůbec nestojí.
Pokud by někdo nereagoval na moji omluvu, počítám s tím, že jsme každý úplně jinde. Takovému člověku se přiblížit nelze a jsem ráda, že jsem to zjistila co nejdříve. I když o lidi stojím a přátele ztrácet nechci. Potřebuji mít blízko lidi, kteří jsou naladěni na podobnou vlnu a charakterní. Snažím se nedělat nic, čeho pak budu litovat.
Úmyslné ubližování a okrádání kamarádů netoleruji.
Neneseme odpovědnost za správnost informací a za škodu vzniklou jejich využitím. Jednotlivé odpovědi vyjadřují názory jejich autorů a nemusí se shodovat s názorem provozovatele poradny Poradte.cz.
Používáním poradny vyjadřujete souhlas s personifikovanou reklamou, která pomáhá financovat tento server, děkujeme.