Jakej je život? (otázka pro starší)

Dobrý den, "Život je nekonečná řada průserů nepravidelně po sobě jdoucích." "Kdyby člověk nezažíval průsery, tak ani nezjistí, kdy je vlastně šťastný." Zdravím!

Hezký den

Svět je ve své podstatě "dualistický" proto se o něm někdy praví také že je : "dialektický". A dále je pomíjivý neustále měnlivý (neustálé "nikání", "tikání" "kmitání"). Dualistický jako např. : zrození smrt, počátek konec, radost bolest, světlo tma, plus mínus, světlo tma, atd., navíc platí že tyto dvojice jsou od sebe "neoddělitelné" tj. např. radost je vždy spojena s bolestí jež je na její rubové stránce a platí to i naopak, tj. nechcete-li zažívat "bolest" zároveň se musíte vzdát i "radosti". Jednoduchý příklad : Něco získáte a jste šťastná, (skvělého manžela, dědictví, práci ...cokoliv) dříve nebo později se zcela zákonitě objeví problém (např. závažná nemoc, rozchod /manžel/ ztráta vlivem devalvace hodnot, /dědictví/ nesnesitelný kolega /práce/ atp. ) a je "problém", je třeba pamatovat na to že cokoliv dobrého získáte se na tomto světě dříve či později zkazí promění v opak nebo o to přijdete. Takový je zdejší svět.

Krátkej.

Asi to bylo řečeno tak nějak všechno. Takový je prostě život. Ale hlavně nic nevzdávat, když se zrovna moc nedaří. A také zůstat slušný a pokorný, když už je ten život bohatý. Když se člověk snaží, může hodně dosáhnout a změnit si život k lepšímu. Třeba studiem a pak mít otevřenou cestu k lepší práci a financím. Nebo si aspoň lepší život rozumně hlídat, udržovat a tím nestrádat

Já su starší kus a zjišťuji, že jsou vlastně dva druhy lidí. Ti, kteří se musejí nějak postarat sami o sebe - lépe či hůře a pak jsou jiní, o které se napřed starají rodiče a pak za ně vše dělají děti. Ti první mají úplně jinou životní zkušenost jak ti druzí. Samozřejmě jsou i jiní lidé, ale ty výše zmíněné platí pro většinu. Jinak, co se života týče, mě napadl jeden citát: Bolest je nevyhnutelná, ale utrpení je volba.

@neutikej - jsou lidi, kteří mají prostě štěstí, a nebo lidi kteří mají smůlu
Hodně lidí si myslí, že by měla fungovat "spravedlnost" a dokonce se cítí jaksi "ošizeni", když zjistí, že nedostanou všechno, co by chtěli. Jenže život se neřídí spravedlností, ale rovnováhou. Přesně jak píšete - "život něco dá, ale za to mi něco sebere".

Věřte, že kdybyste měla všechno, šťastná byste stejně nebyla - žádná přání, žádné touhy...

Když člověk chce něco dosáhnout, tak se především musí sám snažit a pracovat na tom. Důležité je se obklopovat chytrými a schopnými lidmi a od nich se učit. Ušetří to obrovské množství času při "sběru" vědomostí a zkušeností. Neméně důležitou součástí pohodového života je štěstí. Ale jak už to bývá, tak se zpravidla štěstí přikloní k těm schopným, pracovitým a úspěšným. Na co by bylo hloupému povaleči štěstí? A že takových je, co celý život kvičí jak podsvinčata, kdo všechno jim zabránil být šťastný a spokojený, zatímco oni jsou tak skvělí. Takové exoty zdaleka obejděte.

Chcete citát?

Život je jako žebřík do kurníku - krátkej a posranej.

Jaky si to udelate, takovy to budete mit. Na nic necekejte, bezte do toho...ve dvaceti vedet to, co vim ted. Pozdeji vas omezuje zdravi, nejvic zamrzi promarnene sance. Nezdrzujte se s hlupaky... S humorem jde vsechno lip.

Vita nostra brevis est...a je to pravda. Život je skutečně krátký. Když jsem byla malé děcko, každý den se mi zdál velmi dlouhý. Teď kolem mě pádí dny, týdny, měsíce ohromnou rychlostí.

Vše se naučíte zkušenostmi. Třeba vařit v 18 letech uměla málokterá dívka. Časem se ta, která opravdu chtěla, naučila vařit dobře. I když třeba systémem pokus - omyl. A tak je to se vším ostatním.

V mládí nikdo z nás neřešil otázku smrti. To bylo strašně daleko, někde v nekonečnu. Dneska na smrt myslím poměrně často a hlavně se bojím, že nás s manželem rozdělí. Vím, nikdo z nás to neovlivní, stane se, co se stát má, ale bojím se:

1/ že odejde on první a já si nebudu vědět s ničím rady /mužské práce/

2/ že odejdu já první a on si neporadí se ženskými pracemi /vaření, praní.../

Nemá to cenu na to myslet, ale poručte si. V mládí by mě něco podobného nenapadlo.

Snad proto jeden kamarád říká: Mladost - radost, v stáru jen když prdy jdou! Jaga.

Dobrý den. Každopádně "nevíte dne ani hodiny" a to na obě strany (pozitivní i negativní). To že se chvíli daří a chvíli nedaří je zcela normální - jinak to ani nejde - je to stejné jako den a noc. Štěstí jako takové existuje (že to je jen o výdrži a všichni mají stejné šance jsou obojí úplné nesmysly) což mimochodem potvrdil ve svých studiích i vynikající americký řečník Dan S. Kennedy. Vaše startovní pozice začíná už typem rodiny do které se narodíte - od toho se odvíjí celý váš další život (ať tomu věříte nebo ne). Každý z nás má určitou porci štěstí danou pro žití - vyhledejte si například co všechno zažil chorvatský učitel hudby Frane Selak. Jasně z těchto věcí plyne, že někdo může dělat stále chyby a přesto se mu pořád daří a naopak: někdo dělá celý život vše správně a štěstní ne a ne o něj v některých oblastech zavadit.

Jednou jsi dole, jednou nahoře. Můj kamarád říká " Chceš-li rozesmát Boha, dělej si vlastní plány". Věří, že vše o našem životě bylo předem napsané, vše je jakási zkouška a času na vše máme neomezeně, jelïkož se sem stále vracíme. Často vedeme spory, já věřím, že všechno je jen na nás, vždy na rozcestí máme možnost se rozhodnout kudy se vydat. Mívám pocit, že ať vyberu cestu jak vyberu, je to vždy ta horší ale i tou se musí jít a se životem se rvát jak to zrovna jde.

Člověk to má těžké: Nežádá o narození, neumí žít, ale nechce zemřít.

Je lepší litovat, že jsme něco zažili, než litovat, že jsme nezažili nic.

Není ani tak důležité, zda se nám daří plnit si sny a plány, ale jak ten fakt přijímáme.

Stáří je cena za to, že jsme zůstali naživu...

Existují stovky krásnýchá citátu o životě od velmi moudrých lidí. Žádný vám nenapíšu, ale radím naučit se žít co nejvíce v přítomnosti. Toto je také známé moudro, je to těžké, když se to daří, tak je to fajn.