Stydíte se jíst před lidmi?

Ne, je mi uplne jedno co si cizi clovek mysli o mne a o tom co a jak jim.

Nestydím a nikdy by mne taková myšlenka ani nenapadla... Zvláštní dotaz. Co kdybyste napsal, co přesně Vás trápí?

Nestydím se jíst, ba co jíst, nestydím se žrááááát nikdy a nikde...

Záleží kde se nacházím. Nemám moc problém se studem. Samozřejmě pokud mě někdo přitom sleduje, tak mi to není příjemné a jí se mi nekomfortně. Asi bych se snažil si říkat, že nikomu nic není do toho, co právě jím.

Restaurace,zahrádka u ní - nemám problém. Nenapadlo by mě jít po ulici a žvýkat párek v rohlíku. Anebo třeba lézt do dročky s hambáčem v ruce... Nestydím se,ale nepovažuji to za slušné..

Nemám proč se stydět. Potravu přijímá každý z nás a veřejně se někde najíst není zdaleka totéž, jako se třeba veřejně někde vyměšovat. Používat příbor a ubrousek umím, základy stolování znám, nevidím tedy důvod ke studu.

Před hodně lety jsem začala služebně jezdit po republice a s tím souviselo někde se najíst. Nechtěla jsem někde na odpočívadle rozložit na klíně salám a rohlík, začala jsem navštěvovat slušné restaurace. Nejprve mi to nebylo milé, když vejde žena sama, připadalo mi, že si třeba ostatní myslí, že jsem "na lovu". Postupně jsem si zvykla, vybrala si vždycky volný stůl, abych nemusela konverzovat, objednala, pojedla, zaplatila a odešla.

Co mi vadí: když někdo jí za chůze, mezi lidmi. Takový párek dovede vystříknout pěkně daleko, na záda někoho jiného. I hořčice umí zmazat cizí kabát. V nejlepším případě si zmatlat vlastní oblečení. Proto tato rychlá občerstvení nevyhledávám.

Právě včera jsme byli ve steakové restauraci /dárek od syna/, vůbec jsem se nestyděla a prima jsem se nadlábla. Jaga.

Nikdy mi ani nepřišlo na mysl, že je možné se stydět při jídle. Ale na veřejnosti většinou jím tam, kde se stravují i ostatní lidé, již ve zmíněné restauraci, nebo při dlouhém výletě vlakem, kde všichni vytáhneme své řízky. Typuji, že jíst se stydí takový člověk, který je celkově stydlivý na veřejnosti. Snad by pomohl psycholog. Možná to souvisí s nízkým sebevědomím.

Tazateli, kdy a kde se ten pro mnohé opravdu hodně překvapivý stud začal projevovat? Doma, ve školce a ve škole je přece normální společně posedět u stolu a jíst. Restaurace pak ke společnému stravování vyloženě vybízejí. V restauraci navíc máte možnost si sednout čelem ke zdi. Hlučnému mlaskání se můžete odnaučit. Hltání také není pěkné na pohled, ale i tomu se dá zabránit. Můj syn v pubertě do sebe jídlo doslova házel. Nyní s tím začíná jeden vnouček. Docela pomohla citace klasika Antoníne, topiči elektrárenský, do kotle přilož. Jíst pomalu, klidně, vychutnat si dobré jídlo a pochválit kuchaře je naprosto normální. Nějaký prostor pro dlouhodobý stud nikde nevidím. A před pobryndáním chrání ubrousky.

Rozhodně ne, ať každý vidí, jak mi chutná.