Walda - vzpomínka

Měla jsem ho ráda, všichni mladí ho měli rádi. U táboráků jsme hráli a zpívali jeho písničky - Sbohem, lásko, Jó, třešně zrály, Růže z Texasu, Už koníček pádí, Tisíc mil...Některé písničky, jako třeba Slavíci z Madridu nám nešly, byly pro nás dost náročné na hru i zpěv.

Walda byl opravdu chlap bouřlivák, ale jen do té doby, než se na něj nalepila Bleška. Ta z něj udělala spíš poklidného stárnoucího strejdu. Je to znát i na jeho písničkách. Zpočátku takové rebelské, mužné, později už takové pomalé, jako když vzpomíná děda. Třeba: Ráno, Jen se přiznej že ti scházím, A tak dál nosím po kapsách sny mládí...

Ale nezazlívám mu to, ani ho tím nepomlouvám, stárneme prostě všichni. Ale zpočátku to opravdu bylo o něčem jiném.

Měla jsem ho moc ráda, byl moje mládí. Sbohem, Waldo...Jaga.

A taky v Noci na Karlštejně jako král Petr Cyperský, který se neustále dožadoval fraucimoru, neměl chybu.

Dobrý den, pana Matušku jsem vnímal jako dobrého zpěváka hezkých písniček. Ovšem, jen do té chvíle, než si začal s paní Blechovou, resp. než ona začala zpívat s ním (s KTO a paní Blechovou už to bylo prostě jiné). Ale mě pan Matuška zaujal více jako herec (např. Kam slunce nechodí nebo Fantom Morrisvillu). Zdravím!

lipanek - pan Matuška později hodně nabral, protože byl nemocný (tuším, že měl astma a otékal).

Matuška měl výjimečný rozsah, dokázal zazpívat cokoli, navíc byl pěkný, výjimečné charisma, dobrý herec. Zamlada to byla hvězda první velikosti, samozřejmě, jak stárnul, kouzlo ztrácel a je fakt, že mu fanynky nikdy neodpustily Blechovou, v době, kdy si s ní začal na ni strašně útočily (ještěže nebyl internet, hejtovaly by ji všechny ženské v ČR). Byla to taková Yoko Ono. Nicméně ji miloval, tak mu budiž přána. Pak změnil i styl, jak sám říkal, začal zpívat to, k čemu ho srdce táhlo. No a jako každý, kdo stárne ztrácel hlas a sílu...poslouchat dnes Axla Rose je tragédie, zamlada to byl výjimečný zpěvák.

Občas si na Youtube pouštím Matuškovy staré fláky a byla to skutečně bomba.