Rádi ponocujete?

Ano. Kdybych měla jít v deset spát, tak mám pocit, že si zkracuji den a ochudím se o zážitky...

Vzhedem k tomu že už šest let dělám jen noční, tak nevím co to je ponocovat

Nevím, zda je to ponocování. Snažím se ve 23,30 hod. navštívit sprchu a o půlnoci zalehnout. Pokud to do půlnoci nestihnu, pak usínám ve 2 ráno a v 6 stávám.

Já nevím, co je to ponocovat víc jak 30 let. Mám to úplně jinak. Máme dospělého postiženého syna a protože vstává brzy, tak já musím vstávat dřív jak on, protože pokud mě vzbudí, tak já nejsem nějak nastartovaná, vůbec mi nic nejde a nerozumím mu / špatně mluví/. Tak jsem se nějak přeučila chodit spát třeba po deváté večer a vstávat brzy. Ráno vstanu někdy i ve 4, často dřív - rekord byl o půl 3. jednou v létě, když byla vedra a potřebovala jsem vyžehlit. Všechno si udělám v klidu, rozvařím oběd, něco ušiju, pověsím prádlo atd. Syn pak vstane třeba před 6. a já jsem už zaběhlá a v pohodě. Nejhorší je pro mě léto, protože je dlouho světlo a teplo - klukovi to nevadí, ale já nemůžu spát. Takže to nějak probloncám a na podzim to doháním. Dá se na to zvyknout, ráno je úplně jiná energie. V létě, když jsou vedra, tak kolikrát před východem slunce sklízím na zahradě okurky nebo kopu brambory. Nedávno syn vstal o čtvrt na 7, koukne do kuchyně a "ty ještě nemáš nic uvařeného na oběd?" Tak si vždy vzpomenu na Výměnu manželek, jak prý tam jednou bylo, jak baba vytáhla z mrazáku kuře v 11 hodin a jala se ho rozmrazovat, že bude vařit oběd.

Ne! Celé roky jsem chodila spát tak ve 22 až 22,30, usínala zpravidla do tří minut a probouzela se v 5 až 6 ráno. Teď se mi to nějak kazí a ráda nejsem ani trochu.

Mívala jsem to ráda, ale už cca 10 let trpím těžkou nespavostí a kouzlo nočních zábav, vaření ve dvě ráno a courání po ztichlé Praze je pryč. Ale syn je od dětství typickou sovou a nejčilejší je po půlnoci. Divnej pavouk)

Nerada a ani mi to nejde. Prostě ve 22 hodin usnu a je to. Budím se po osmi hodinách. Jsem prostě ranní ptáče. Ale když jsem byla mladá, tak jsem to měla jinak a klidně jsem ponocovala a pak spala třeba jen 3 hodiny, dneska už mne to nebaví.

Mý ponocování musí mít nějaký ty nastavený pravidla. Zhasnout a zaklapnout dekly musím do jedný hodiny noční. Dokážu to i později, ale ráno potom není tak nějak komfortní. Podobné to mám s konzumací. Když je hlad, zase to musí být nejpozději do té jedné. Ale ráno zase až po 7 hodině. Jinak, zavřít voka mi nedělá potíž vlastně kdykoliv po celý den. Tak to prostě mám.

Ne, nejradši chodím spát před desátou a vstávám ve 4. Když mám praktika přes noc několik dní za sebou, tak se stejně nepřeklapnu - v 5 ráno "padám" a ten den, co je pak nemám klidně usnu před desátou, i když jsem vstávala v poledne.