Jak mluvit s mrtvým

www.carovani.cz

Myslím, že je to zrovna tak trapné, jak to vyvolávání duchů.

Dřív to uměli v Rusku.

Dovedli mluvit se zemřelým ještě tři hodiny po smrti. Mělo to jen jednu malinkou chybičku...mrtvý neodpovídal.

Jinak...to je zase otázka...

Mluvit s ním může v podstatě každý, kdo se nachomýtne v jeho blízkosti. Bohužel mu dotyčný většinou neodpovídá, takže se nedá mluvit o živém dialogu. V márnici bývá dosti mrtvo.

Skara, Jenyk mě předběhnul.

Ja otazku chapu, nevidim na tom nic podivneho. Ale neni to tak jednoduche. S mrtvym si nikdo nepopovida. Cetl sem ze lidska duse po mrtvych dokaze komunikovat, ale ne tak jak si myslis. Nedokaze ti odpovidat na otazky ze sveho minuleho zivota, nepopovidas si treba s mrtvou rodinou. Dokazi odpovidat co se zivota a sveta tyce, nic ale hmotneho.

Tak sem to vycetl a posilam dale.

zkus pohledat nějaké důvěryhodné médium. určitě se někdo takový najde.

Dela se to tak, ze si clovek nachysta penize jako na dovolenou, a vyhleda si nekoho, kdo to umi tak perfektne zahrat, aby to nepusobilo trapne pro ty, kterym pripada trapne vyvolavani duchu, ale mluveni ze zesnulymi uz je v poradku Ti se pak snazi presne odpovedmi strefit do noty tazatele, ktery se nevyrovnal s umrtim nekoho blizkeho, a uzivit vlastni rodinu jako kdokoli v kazde jine profesi

Měl jsem kolegu, který se jmenoval Honza Mrtvý. Pokecali jsme si docela dobře. Už to nejde - Mrtvý je už několik let mrtvý.

Dobrý večer. V žádném případě se vás nechci dotknout, chápu, že je vám smutno za člověkem o kterého jste přišla ale věřte mi, že vyvolávání mrtvých je podvod a hra s psychikou nalomeného člověka a za nehorázné považuji to, že si to to médium nechá vždycky dobře zaplatit. Nevracejte se, žít musíte dál a místo s mrtvým zkuste mluvit s těma živýma.

S mrtvými mluvit nelze a to ani "v duchu". V určitých situacích však komunikace s nimi pravděpodobně možná je. Ve snech, nebo na rozhraní spánku a bdění. Zásadní problém je v tom, že možná po mrtvém zůstává něco nazývané většinou "duše", ale spojit se s touto "duší" zcela vědomně není možné. Všechny tzv. média jsou jen sprostí podvodníci.

Je to podobný problém jako komunikace pomocí telepatie. Té také nelze vědomně dosáhnout, protože naše vlastní myšlenky jsou tak silné, že "překryjí" slabší myšlenky, které bysme jinak vnímali z okolí. Je to stejný princip, jako když začneme řvát nebo si pustíme rádio. V tu chvíli už neslyšíme, co říkalí lidé v okolí. Velice známý je případ muže, který po úrazu hlavy a poškození mozku najednou začal "slyšet" myšlenky lidí z okolí - prý díky tomu, že aktivita jeho vlastních myšlenek byla následkem úrazu hodně potlačená. Bohužel už následně nebyl schopný normálního života.

Na aktivní komunikaci s mrtvým zapoměňte. Možná se s ním někdy potkáte třeba ve snech - ale to nelze nijak přivolat. Buď to přijde, nebo nepřijde. Každopádně mít starost, jak je Vašemu zesnulému po smrti je zbytečné, na to co se asi pravděpodobně děje s "duší" po smrti nemůžeme aplikovat naše měřítka.

Zavolejte na 1188. Tam ví všechno

Jestliže máte pocit, že se dá s mrtvým mluvit, nedělejte to! Nechejte ho jít! Nedržte ho tady! Jestli tohle, co si myslíte funguje, musí to být pro něho strašné. Chtít odejít a vy ho držíte. Dejte mu pokoj! Nechejte mu na výběr. Buď s vámi promluví nebo odejde. Já si myslím, že mluvit s mrtvým nelze, ale jestliže vy máte jinou myšlenku a jste o tom přesvědčená, víte to, tak to nedělejte! Ponechejte to na jeho vůli!

Dobrý den - prosím nedělejte takovéto pokusy. Minulost na současnost neproměníte. Mám tuto situaci za sebou . U druhých jsem to chápala jako, že ten život takový je. U sebe ne. Nemohla jsem se z toho vzpamatovat, probdělé noci, vedne chození po ulici - jen ne být sama, při potkávání dvojic pocit závisti /proč oni ano, já ne/. Zhubla jsem 16kilo. Po asi půl roku trápení jsem se nad ránem zamyslela sama nad sebou. Řekla jsem si -nic jsi nezavinila, musíš to zvládat sama a hlavně neskončit někde na psychiatrii. Vrátila jsem se k původním zálibám, našla si nové, prostě jsem hledala zaměstnání pro svoji hlavu. Už je to lepší, dodnes však nemám vystavené fotografie, nevyhledávám stará videa, ale přesto v povědomí s ním nějak komunikuji- to když se mi něco povede, když věci zvládám. Nemyslím si, že mi pomáhá, ale ta nutnost, když je člověk sám dělá někdy zázraky. Člověk když se nemá na koho spolehnout je nějak více nápaditý. Myslím si, že to v sobě poneseme celý život, ale už bez bolesti. Vím jak se asi cítíte, ale cesta po které se chcete vydat vám nepomůže.

Jak mluvit s mrtvým? Stejně jako s živým, jenom Vám nebude odpovídat.

Tím nezlehčuji otázku, je to prostě tak. Umřel mi náhle táta, hodný, pracovitý, starostlivý, bylo mu 49, mně bylo 19. Příští rok to bude už 40 let. Prostě právě v době, kdy jsem ho nejvíc potřebovala. Hodně to změnilo můj život. Víc, než jsem ochotná si připustit.

V obýváku mám jeho velkou fotku. Krátce před smrtí se nechal v obyčejném tričku vyfotit na řidičák, moc chtěl ten růžový, měl ten látkový modrý. Už to nestihl. Tuhle fotku jsem si dala zvětšit a zarámovat. Dodnes, když si s něčím nevím rady, obrátím se k podobizně a ptám se: Co myslíš, táto?

Musím ale být v místnosti sama, jinak by si ostatní mysleli, že jsem pošašená. Takže to nijak nezavrhuji, na druhou stranu je pravda, že to nemá žádný význam. Mrtvý nepromluví, neporadí...Jen my živí si trochu ulevíme. Jaga.

Nedělejte to, mohla byste skončit na psychiatrii.

Mé tchyni zemřela kamarádka. Dozvěděla se to pozdě, bylo už po pohřbu. Tchyně byla nešťasná, že se s ní vlastně nerozloučila. Jedna paní jí poradila, ať doma zapálí svíčku / třeba u fotky zemřelé/ a všechno , co kamarádce nestihla říct, ať to při svíčce vypoví. Aby si představovala, že to kamarádka slyší... Žádné vyvolávání duchů. Žádný dialog s mrtvou. Já to chápu tak, že je to psychická pomoc pro onu pozůstalou / moji tchyni/, aby za sebou dokázala uzavřít společnou kapitolu. Aby si to rozloučení prožila.

S mrtvými, konkrétně s mojí zesnulou maminkou mluvím celkem pravidelně při každé návštěvě hřbitova. Sděluju jí co je nového, jak tady na tom světě žijeme, jak občas zlobím manželku, ale odpověď od ní nečekám. Malinko, ale to je opravdu jen stotisícina promile věřím, že se na mně z nebe dívá.

Ahoj já myslím,že když s milovanými mluvíme v duchu a srdcem,že nás tak nějak slyší a jejich část je pořád s námi,věřím tomu,a je to i takové uklidňující a hlavně zdarma a můžete se spoléhat jen na sebe a své pocity také mám zkušenost se sny ve kterých Vás mohou navštívit,mě pomohli knížky jako musela jsem zemřít apo.-případně andělské je to taková naděje,že našim milovaným je líp,klidně napíši i jiné knihy které se mi líbí,doma mám i knihu jak se spojit s drahými zesnulými od l.g.-s tou ale zkušenost nemám,díkybohu jsem ji zatím nepotřebovala a sama bych ztrátu zvládala dost těžko,ono chce hlavně všechno čas a přítomnost milovaných a pozitivních lidí kteří vás povzbudí-podrží,držím pěsti a upřímnou soustrast.

Přečti si Život po životě. A úplně Tě chápu, tatínek mě zemřel v 37 letech a bratr ve 33 letech, tak vím co je to zármutek.A určitě ten smutek trvá nejméně 2 roky, pokud žiješ sama, tak ještě déle.