Nejste přihlášen/a.
Zdravím,
předem varuji, nemám nic proti lidem na ulici, jenom nepodporuju ochmelky, kteří žebrají o peníze na alkohol a cigarety.
Tuhle jsem byl v obchodě a zastavila mě nějaká holčina, docela mladá, přes roušku ji nešlo vidět do tváře, takže věk se těžko odhaduje. Řekl bych, že byla ještě nezletilá a taky patřila mezi menšinu našeho národa. Zeptala se mě, jestli nemám nějaké peníze na jídlo, že má strašný hlad. Nabídnul jsem ji tedy, ať jde se mnou do obchodu, že jí něco koupím. Šli jsme kolem nápojů, když mi řekla, že má žízen, a jestli bych ji nekoupil pití. Tak jsem ji poslal vybrat si.
Vzala si malou plechovku fanty za 20 korun. Přišlo mi to úsměvné a už jsem věděl, s kým mám tu čest. "Ty musíš mít ale žízeň, že si vybereš pití, které vypiješ během minuty, když si můžeš vybrat 2 litrovou vodu," řekl jsem ji. "Tak mně je to jedno, klidně i nějakou minerálku," odvětila a vybrala si nějakou ochucenou 1,5 l vodu.
"A kolik chceš těch rohlíků?" zeptal jsem se jí. " Cože? Suché rohlíky? To ne, to mi nedělá dobře. Já bych radši koblížky třeba." "Kdybys měla opravdu hlad, tak nepohrdneš ani rohlíkem." "Nojo, víte co... se*te na to," a odešla.
Oba jsme se poučili. Ona se asi příště bude nejdříve ptát předem, co jí chtějí koupit a já už se na takové dobročinnosti taky vykašlu.
Setkali jste se i Vy s nějakou vtipnou příhodou týkajících se těchto "falešných" lidí v nouzi, popř. s těžko uvěřitelnou historkou, kterou se vás snažili obalamutit?
Já jsem před několika lety kupovala synovi u stánku v Brně u nádraží párek v rohlíku. Když mi prodavač podával, tak se najednou přitočil jakýsi ochmelka, rychle ho prodavači vytrhl, prý děkuju... Já z toho byla v takovém šoku, že jsem se na nic nezmohla. Klukovi jsem teda koupila nový a nějaký pán to viděl, jak jsem vedle - a prý, paní, tady je to normální, musíte si dávat pozor. Vždy, když jdu kolem, tak si na to vzpomenu.
Jednou, je to snad >15 let, mě na nádraží oslovil starší muž s prosbou o 20 Kč na jízdenku do okresního města. Místo dvacky jsem mu tu jízdenku prostě koupil. A naučil se od něj několik nových sprostých slov
A loni v létě jsem byl opět na nádraží osloven mladším mužem s nabídkou sexu. Vzhledem k tomu, že u řady cestovek bych už měl nárok na seniorskou slevu na dovolenou, tak mě to polichotilo; asi ještě vypadám dobře.
Kdysi, kdyz sem dojizdel na VS do Prahy pres hlavak, pravidelne v nedeli vecer byla na nastupisti metra cca 16 leta holka, ktera ztratila penezenku a doklady a nutne se potrebovala dostat domu. Uz nevim kam. Byla presna jaky svycary. Kazdou nedeli ve stejny cas na stejnem nastupisti.
Kdyz me odchytla podruhe, tak sem ji nezkusene hned rekl, ze uz se zname. V dalsich dlouhych mesicich, kdyz me obcas odchytla jsem ji tu jeji story uz zkusene nechal vzdy odrikat celou. Bylo to tolikrat, ze uz se mi ani casem nechtelo verit, ze si me jeste nepamatuje.
Dnes uz vlakem nejezdim, tak tezko rict, ale je dost mozne, ze se chudak domu stale jeste nedostala...
Žebrání přímo ne, tam jen zavrtím hlavou a jdu dál. Ale v Praze kolem "M" Palmovka se pohyboval originální prodejce Nového prostoru, respektive prodejce s originálními nápady. Buď cestující oslovoval: "Právě jste byli přepadeni Novým prostorem" a vytáhl členskou kartu NP, pročež někteří cestující z řad "přinášejících cenné valuty" dokonce ukazovali jízdenky v domnění, že jde o revizora. Jindy do vozu nastoupil s atrapou netopýra na hlavě a říkal kaštanům: "Přispějte na záchranu netopýrů" (zakoupením NP). Bylo to vtipné, chlapík nepůsobil nijak zvlášť vlezle...zasmál jsem se a měl tak lepší den.
Hezký den. Zaujala mě zejména psychologická příprava jednoho pána. Kdysi jsem musel jet do centra Brna autem a tam na chvíli zaprakovat (placené). Většinou ani nebylo kde. Člověk jezdil kolikrát dokola a čekal zda někdo uvolní parkovací místo. V jednu dobu tam byl chlapík, na první pohled "uličník", který tehdy i mě ukázal rukou na volné parkovací místo (auta stála v řadě takže bych volné místo bez něho neviděl). Pak jsem šel k parkovacímu automatu a při kupování parkovacího lístku se onen pán přimotal a, nikoliv tak vlezle nebo ošklivě jak to bývá časté, slušně poprosil zda bych mu nedal nějakou malou částku. Ani mi to nepřišlo jako žebrání - spíše jako dobrý obchod. Byl jsem rád že jsem vůbec zaparkoval a to tentokrát díky němu docela rychle. Rád jsem mu tehdy těch pár drobných dal.
Mně taková žebračka málem zmlátila. V Praze na hlavním nádraží u Knihy ke mne přistoupila taková suchá ženština, že její dcerka má hlad, abych jí přispěla. Měla jsem na cestu dvě müsli tyčinky, tak jsem jí je dala. Ona se tak rozohnila, že mi šla po krku a ječela. Chtěla jsem peníze a ne tohle, to si můžeš strčit někam ty pí.o!
Neneseme odpovědnost za správnost informací a za škodu vzniklou jejich využitím. Jednotlivé odpovědi vyjadřují názory jejich autorů a nemusí se shodovat s názorem provozovatele poradny Poradte.cz.
Používáním poradny vyjadřujete souhlas s personifikovanou reklamou, která pomáhá financovat tento server, děkujeme.