Prostě po psychické stránce, cítím, jako by semnou bylo něco špatně. Nedokážu už ani chodit do práce, nemůžu vyjít ven. Bojím se. Nic mě netěší a nevím, jak se probrat.
Momentálně se dá říct, že můj život je jakoby jen o strachu a každý den zažívám tu samou bolest. Prostě mě bolí duše ze spoustu věcí a často se to všechno nashromáždí a je toho moc. Všechno mi vadí, z lidí jsem nervózní. Už několikrát jsem měla výbušné a nebo uzkostné stavy. Nemůžu slyšet nic ohledně mé osoby, hned jsem agresivní, někam jdu a potom, když tam jsem už déle a začnu poznávat lidi, už se tam raději nevrátím. Jsem hodně podezíravá a domýšlivá. Občas když jsem sama jsem jakoby paranoidní. Prostě si například řeknu, že je semnou někdo cizí v místnosti a když zavřu oči, tak mě bude pozorovat. Namlouvám si různé nemoci. Vůbec nežiju v realitě, když se podívám na nějaký film, mám pocit, že žiju v něm a realita mě nezajímá. Večer bývám strašně nervózní, zaspávám až ráno.
Střídá se to ale. Někdy jsem celý den ubrečená a citlivá a pak zase spokojená. Připadá mi, že jsem nevyzpytatelná.
Myslíte, že je to normální? Co by to mohlo být?
2x
Já to tu píšu furt - nedostatek fyzické práce! Jděte někam pomáhat ke koním, najděte si brigádu, kde se nadřete, pak budete mít úplně jiné myšlenky! Nepomůže sportování, vymýšlet pindoviny v neziskovkách atd. jedině fyzická práce! I kdyby měl člověk sbírat odpadky u řeky. Tyto psychické pochody jsou dnes všude - lidi mají všeho plnou prdel a nemůžou se realizovat tak, aby za nimi bylo něco vidět - to je to hlavní, aby něco bylo vidět! Žádné šaškování s měřičem rychlosti po cyklostezce.
Neneseme odpovědnost za správnost informací a za škodu vzniklou jejich využitím. Jednotlivé odpovědi vyjadřují názory jejich autorů a nemusí se shodovat s názorem provozovatele poradny Poradte.cz.
Používáním poradny vyjadřujete souhlas s personifikovanou reklamou, která pomáhá financovat tento server, děkujeme.