Můj hrozný cholerický otec

Dle stylu psaní mi to přijde vymyšlené. 15 letá používá třeba slovo barbar? Nesrovnalostí je tam více.

S tím nenaděláš. Takový už zůstane .

Ty se s tím netrap, nemůžeš za situaci a nedokážeš jí změnit.

Kdyby to mamce z nějakého důvodu nevyhovovalo, tak s tátou nebude. O těch důvodech nemusíš mít ani potuchy.

Možná má nějakou duševní nemoc a měl by tu svu agresivitu léčit.. Když to s ním už nebude únosné, tak to bude muset mamka nějak vyřešit, protože i ty a brácha jeho výpady trpíte. Dobře, že to takto vnímáte, víte, kde je pravda a to, že jste na straně mámy, to jí hodně pomáhá.

Ahoj Andrejko. Tvůj dotaz, nebo spíš zpověď, by se hodila spíš na "Poradnu" než do "Diskuse". Je mi líto situace v tvojí rodině. Nevím. zda ty jako dítě můžeš něco udělat. Musí si to mezi sebou ujasnit rodiče. Mamce to takhle vyhovuje?

Můžeš si najít nějakou internetovou poradnu pro děti, případně Linku bezpečí (mají i online chat) a zeptat se tam. Taky jsem neměla ideální rodiče, ale tohle co píšeš, už je moc. Držíme ti palce.

Andrejko a poradit chceš s čím? Poradit si musí maminka a tatínek. To, že se náramek nelíbí tobě je jedno, maminka měla za dárek poděkovat a nekomentovat to, nebyla jsem u toho, nevím jak na dárek reagovala, že otec vypěnil. Ovšem ta slova co použil se ve slušných rodinách neříkají. Možná má otec nějaký problém, možná ho má i maminka a chyba je, že u toho jsou děti. Kdyby se maminka cítila ublížená, jistě by to řešila.

Aspoň, že dostala ten náramek. To, že se jí nelíbil, je jiná věc. Poděkovala za něj? Pokud řekla, že se jí nelíbí, proto ta jeho reakce... Někteří tátové nedávají mamce nic.

Je to záležitost mezi otcem a matkou, přesto, že v tom musíte žít, moc toho s tím nedokážete. Otec je zřejmě cholerický hulvát a je na mamince, aby se změnila tak, že otec si to k ní nebude dovolovat. Je to dlouhodobý proces, znám několik takových případů, ona ho nezmění, ale může změnit sebe, je to však také hodně těžké, je to velká práce na sobě. Je to maminky úkol v tomto životě, aby se naučila zjednat si respekt, proto se tvoji rodiče vzali. Na cholerika nemá cenu například křičet, tím se situace ještě zhoršuje. Kdyby maminka dokázala, že jeho křik půjde "mimo ní", jeho to zarazí a přestane s tím. Ona to však nedokáže hned, je k tomu dlouhá cesta.

Připadá mi, že rodiče jsou jeden za 18 a druhý bez 2 za 20. Otec je vznětlivý hulvát. Ale asi k manželce přece jen něco cítí, když si vzpomene s dárkem na její narozeniny. Že se náramek nelíbil Tobě, nevadí, nebyl určen pro Tebe.

Pokud se nelíbil mamince, to už je jiná. Stejně bych si to ale nechala pro sebe, usmála se na otce a poděkovala za dárek. Nemusela taky dostat nic. A pokud dala najevo svou nelibost, otec se tím cítil velice dotčrný. Pak začal být sprostý...Kdyby byla matka taktik, nemusel ten výstup vůbec být.

Za život jsem dostala dost dárků, které se mi nehodily, nelíbily či nepadly. Co nadělám? Beru to tak, že mě dárce nechtěl naštvat, naopak vybíral, co by se mi líbilo. Že se netrefil, to už je něco jiného. Ale nikdy jsem žádný dárek nepomlouvala.

Tak nech rodiče, ať si to rozeberou sami. Matce asi není činěno příkoří, sprostota otce jí nevadí, třeba si zvykla, nebo se dokonce vyjadřuje stejně. Pokud by jí to vadilo, s otcem by určitě nebyla.

Nejhorší z toho všeho ale je, že si rodiče rozdávají svůj slovní souboj před dětmi. V čem žiješ, taková jednou budeš. Tak se budeš chovat třeba ke svému manželovi, dětem. Rodiče by si to měli vyříkat, až Ty a případní další sourozenci nebudete doma. Dětem není nic po tom, co je mezi rodiči, ale odnášejí si do dalšího života negativní vzpomínky a hrubé chování, kterého jsou svědky. To Tvým rodičům zazlívám nejvíc. Jaga.