Nejste přihlášen/a.
Ahoj. Zajímá mě co jste udělali v životě nejbláznivějšího? Jasně co bude bláznivé pro jednoho bude třeba každodení věc pro druhého. Může to byt cokoliv.
Z mnoha mých bláznivin aspoň pár:
Zmizelo mi kolo. Měla jsem ho v práci za zídkou pod oknem, ale tradičně nezamčené. Měla jsem pocit, že když nebylo odnikud vidět, tak je v bezpečí. Dozvěděla jsem se, že tam byli policajti, kontrolovali kola a nezamčená odváželi..I vydala jsem se na Policii. Na jejich dvorku jsem z okna policejní chodby spatřila svoje kolo! Řekla jsem jim, že si pro to kolo jdu. Příslušník mi řekl, že to jen tak nejde, že se bude dělat zápis a že zaplatím pokutu. Odcházela jsem naštvaná a všimla jsem si, že se na ten dvorek dá vniknout. Vystartovala jsem, naskočila a už jsem byla pryč. Úmyslně jsem kličkovala mezi barákama na jinou stranu, abych je zmátla. Už mne nenavštívili, udělali by si totiž ostudu, že ani oni neměli kolo pod zámkem zajištěné.
Manžel jel autem z města, já stejnou cestu, ale na kole. Je to mírně do kopce, napadlo mne se auta chytnout vzadu za okénko. To frčelóóó. Několik kilometrů jsem tak svištěla v závěsu... Pusť se, pusť se! Najednou zařval manžel, který ve zpětném zrcátku spatřil policejní vůz. On stačil ujet a mne lapili - poldové. Jak vystoupili, trapas, oba moji bývalí žáci! Tentokrát to bude, paní učitelko, ještě na domluvu... Naslibovala jsem jim hory doly, že už víckrát nic takového. Nejvíc mi vadilo, kolik se najednou shromáždilo čumilů.
1. Jako děcko jsem donesla domů asi dvacet hrabošů polních v dlouhých pletených rukavicích. Bylo předjaří, poslední sníh. Hůlkama od lyží jsme obraceli hroudy na poli a já lovila zmatené hlodavce. Doma mi ale za chvíli prokousali krabici, ve které jsem je chtěla chovat. Pak nastal průšvih - rozutekli se. Hon trval do noci.
2. O pár let později jsem vystřílela vzduchovkou okýnka prádelny. Všech 16 tabulek. Dosud jsem to nikdy nikomu neřekla. Viníka hledali mezi dorostencema, nikdo nepřepokládal, že to může dvanáctiletá hubená holčina. Kluci šli tenkrát na oběd a pušku nechali v garáži. Chtěla jsem si to zkusit. Bylo to hned...
3. Jednou jsem hodila tyčí od vlajky, jako oštěpem z rovné střechy dědovy vily. Tyč vletěla do drátů, kde se vzpříčila, v drátech to prsklo, divoce zajiskřilo... a pak jsme byli nějakou dobu bez proudu.To jsem se přiznala způsobem: "Ono to tam nějak samo..."
Neneseme odpovědnost za správnost informací a za škodu vzniklou jejich využitím. Jednotlivé odpovědi vyjadřují názory jejich autorů a nemusí se shodovat s názorem provozovatele poradny Poradte.cz.
Používáním poradny vyjadřujete souhlas s personifikovanou reklamou, která pomáhá financovat tento server, děkujeme.