Tak se nám tu tento týden sešly dotazy na téma "krajové speciality mluvy", nezřídka se specializací na Benešovsko.
Do kraje mojí babičky jsem se vrátil, po absenci celé jedné generace, v druhé polovině devadesátých let. Co se týká jazyka, neměl jsem problém zapadnout. Možná za to mohl původ mojí babičky. Přesto jsem narazil a pořád narážím na odlišnosti od jazyka mého dětství nebo alespoň od normy. Zkrátka jsou věci, které člověku nejdou "přes pysk". Některé už tu padly. "Já bysem" místo "já bych", oslovování prvním pádem (pane Macháček) - znám, ale v obchodním styku považuji za nepřijatelné, výraz náplava (naplavenina) a v neposlední řadě naprostá zhovadilost: Používání tvaru budoucího u sloves, kde běžná čeština používá tvar času přítomného ("bude vejít" namísto "vejde").
Zkrátka už téměř 25 let několikrát do týdne "trpím". Co je nejhorší, že tak mluví i moje vlastní děti 
.
A teď tedy k "dotazu". Má někdo další podobné jazykové perly z kraje "na jih od Prahy"?
Prosím, nesměšovat s Prahou. Opravdu to není tak, jak reagují moji příbuzní při návštěvě: "Pražáci přijeli!"
2x
1x
Já si všímám poslení dobou velmi rozšířeného pozdravu "zdravím" - neosobní, až drzé mi to připadá. Samotného mne také děsí synovo "hele" nebo sestřino "též" v každé větě. Přitom to není ovlivněno krajem, ale kolektivem.
Když jsem pracoval v Hodoníně, "hovoril som po československy". Po letech člověk přebírá slova zaslechnutá v okolí, ať chce nebo ne.
Co mne ale za ty roky mého krátkého života až děsí, to je vztah dítěte a rodiče. Případně dítěte-mládeže a dospělého člověka.
Před sto lety se rodičům vykalo, dříve onikalo... a dnes ti syn řekne "hele ty seš blbej též - viď".
Facku mu dát za neúctu nebo prznění češtiny?
Facku mu dát za neúctu nebo prznění češtiny? Škoda rány, která padne vedle. Jednu dostane, druhou chytí o futra. Mmch.: Ono české "viď" začíná vytlačovat moravské "že"?
"Facku mu dát za neúctu nebo prznění češtiny?"
Facku mu nedávejte, on za to v podstatě nemůže a (i když je to nepopulární konstatování) - "taková je doba". Ostatně, něco podobného se dělo vždycky a vždycky se dít bude, i když ne v takové míře. Někdy se zamyslete nad tím, co lze dnes běžně slyšet z veřejných sdělovacích prostředků (i od vzdělaných a vysoce postavených lidí) a přeastanete se tomu divit. Je to problém celé společnosti a výchovných manýrů importovaných ze zámoří. Jako jedinec s tím nic nenaděláte.
Navíc by se Vám mohlo stát, že Vás kvůli té facce bude syn žalovat za domácí násilí. Případně Vám facku vrátí, natočí to na mobil a pošle do světa (čímž se stane mezi vrstevníky "hrdinou"). Je to smutné, ale i taková je dneska doba 
.
1x
Když jsem přišla od Krušných hor studovat do Olomouce, Hanácí si mne na koleji posadili a zahulákali do chodeb " Děcká poté, pote si poslechnót!... Kofole sebóó!" 
A pak provokovali, aby slyšeli moji češtinu: "Zamluv, ty vejkejvný cejtko!" Tak jsem jim to ještě opepřila pražáčtinou. Cokoliv jsem vyslovila, řvali a plácali se do stehen.. 
Rožni.
Běž rozsvítit.
Ať si mluví každý jak chce.
Takový ti křupani, co by někomu dávali na budku a nedohlédnou dál než do ulice, kde stojí jejich knajpa, to je na chocholouška. Nebo prostě jen tak nenávidí kohokoli z města, ale sami tam jezdí na velké nákupy nebo za prací.
BTW: V poslední době kam se hnu k lékaři, tam slovák. Tak možná za chvílu budem mluvit i nějakým slovenským nářečím.
0x
Znám mladé lidi, ne jednoho, kteří si natolik do své mluvy vsugerovali slůvko "vole", že jej používají nejen při hovoru s vrstevníky, ale klidně i s rodiči, učiteli, prostě dospělými. Nedávno jsem šla kolem jednoho dvorka a tam řval otec na syna: Já jsem u tebe nějakej vůl, co?
Za mého mládí měli mladí také specifickou mluvu, ovšem místo hrubého "vole" se oslovovali "Šimku". Tehdy byl populární Šimek - Grossmann, tak asi podle toho. Kamarádka se o muzice seznámila s chlapcem ze vzdálené vesnice. Povídám jí, jak se jmenuje. Prý Šimek. 
Ve skutečnosti se jmenoval úplně jinak a to Šimek se rovnalo vůl. 
Jaga.
To já naopak registruji, že slůvko vole ustoupilo jinému dvouslabičnému, ale oplzlejšmu gynekologickému výrazu pí..! Překvapivě častěji je doménou dívek. Kluk ho zasyčí, když se netrefí do balónu a málem si ukopne palec, dívka ho použije ve vestibulu divadla, když chce od kamarádky podat kabát.
JJ, jsme byli nedávno na večeři se ženou. Seděl jsem na rezervačce s pohledem na obraz starší slečny s harmonikou- tu měla mezi nohama a kalhotky žádné... Tomu umění jsem na chuť nepřišel. No a z druhé strany nějaká parta kluků - samá 3,14ča - asi z fanoušci z Ostravska. Vydrželi jsme tam půl hodiny a už tam nikdy nevlezu!
0x
Jižně od Prahy, v Brdech, kousek od Litavky jsme měli babičku. Ta říkala: Nejdřív dám slepicám, králící počkaji. Teprvá je poledne.
Ampere, a což kdybyste se přestěhoval na Prajzskou, kam jsem dostala první umístěnku. To byl teprve lingvistický šok!
Ve městě asi 40 km od nás, kam často jezdím, používají lidé běžně zvláštní koncovky u mužského rodu ve 3. pádu.
Jdu k doktorOJ, nesu žrádlo psOJ, omluv se ve škole učitelOJ, dej to dědOJ...Je to pro nás nezvyklé, tam se takto ale mluví úplně běžně. A nikomu to nepřipadá zvláštní. Jinde jsem to neslyšela. Jaga.
@babajaga: Vím, že jste z východních Čech, ale domníval jsem se, že tenhle výraz (...oj) je specialita Náchodska, max. Rychnovska a Vás jsem tipnul někde do úrovně Holice - Choceň - Chrudim. Mmch. znáte výraz: Vo hodině? Pochytil jsem za studentských let na Náchodsku. Zrovna tak zajímavý je výraz "vo půle" Pocházející z mého rodiště. Jo a ještě jedna libůstka, kterou jsem drahně let neslyšel, "viděli jsme vojáci...". To používal můj strejda, bůhví, kde to pochytil...
liska5: Četl jsem 2x a je vidět, že skutečně každý kraj má svá specifika. Mně to přijde (příde) normální.
Viděli jsme vojáci, nakrmím králíci (ptá se amper) a přijdu dýl (ptá se jmlc) se říká (říkalo) v severní části Vysočiny. To první (králíci) jsem sice ještě nedávno slyšela, ale říkala to poměrně stará paní. To se už vytrácí. Ale přijdu dýl je běžné, říkám to také.
Jinak zde v místech, kde se česká a moravská nářečí setkávala, nemáme mnoho zvláštností. Jen takové drobnosti jako votevřený vokno a velkej bejk. Moji pražští vnoučci už mluví spisovně a někdy mě opravují.
Bimbam, "votevřený vokno" se u nás říká zcela běžně. Stejně tak: byl vopilej, děcko bylo vopruzený, naloupej vořechy, vobrať seno, kup volej, vokurky a volejovky, dej slepicím vobilí...
Úplně vzteklá jsem ale byla, pokud dcera řekla: byl na VOPERACI. K tomuto slovo se mi to V na začátku vůbec nehodí, měla jsem pokaždé při její VOPERACI husí kůži jako pralinky! Už to neříká a společně se tomu občas smějeme. Jaga.
K tý vopici, vonuci, voperaci... V tomhle jsem vyrostl. Ve východních Čechách tak běžné, že kolega z Litomyšle, ač jeho jméno začíná na O..., se představuje jako Vo... . A ještě jedna k lepšímu: Spolužačka v hodině přírodovědy psala do sešitu: Osa obecná. Chtěla bejt za slušňačku.
Jen mírná korekce. Tam se nechodí doktoroj, ale dochtoroj (jak píše i Čapek). A nechovají tam králici, ale zajci. V zajčárně. A to, co je tomu podobné a běhá po poli, jsou polňáci (po póli běhaj polňáci) ..
Původ toho OJ je prostý - je to zkrácené OVI.
@ra252: Klasického vzdělání nemaje, nevím, jakou verzi češtiny používá Čapek, ovšem mohu Vám garantovat, že ještě 5 km od Čapkova rodiště jsou v králíkárně králíci. A dává se králíkum. Zajíci běhaj po poli.
Přes 50 let žiju v Krkonoších a výraz zajci jsem v životě neslyšel. S tím dochtorem, to beru, to jo.
Vono asi jak gde a gdy. Vo něco dál na východ sou furt zajčárny. A u Hronouje se dáte chleba se salámou.
A v Náchodě a nejbližším okolí si můžete v hospodě dát gastronomickou kuriozitu - řízek (obalovaný) s knedlíkem a zelím zvaný Pavlišovák. Když jsme u těch specialit ..
Na tom něco bude.
Mám kořeny kousek od Jilemnice, polovičku mám asi z 20 km vzdálenýho místa a některý slova jsem poprvé slyšel až od ní.
A u nás se tohle vůbec nejí. Někdy to chtějí germáni, když tu jsou na dovolený. Já bych to asi nemusel.
0x
Normálně mluvim, jak mi zobák narost a jak sem vodposlouchal vod rodičů a mýho dědy s babičkou, který mě vždycky vo prázdninách a vlastně většinu roku měli na starosti, protože moje máma ďála na směny a táta měl něco podobnýho a my bydleli hned vedle. Akorát teda nepoužívám slova bandory a erteple, který ale beztak děda používal jen vobčas, když nás chtěl nalákat na jídlo.
V mládí sem si hodně čet, takže mám větší slovní zásobu. Vobčas proto umim i mluvit spisovně, i když mi něco malýho sem tam ujede.
S mym způsobem řeči sem nikdy problém neměl, mimo dvouch případů. Jednou sem dostal na budku v hospodě těsně nad Brnem, protože se mýmu známýmu zdálo, kterýho sem teda tehdy eště neznal, že mluvim jako Pražák a určitě volim ňákou jemu nesympatickou stranu. Pak sme to zapili meruňkovicí. Možná pomohlo to, že sem tehdy přijel do tý jeho malý prd.le s kámošema vod Kutný Hory a ty mu vysvětlili, že sem vodjinud.
Druhá věc se mi stala před dvěma desítkama let po pobytu ve státnim zaopatření (tim myslim vojenskou službu), kdy na nás pořád řvali ty p.čo. Přijel sem tehdy domu a řek sem, tak sem doma ty p.čo. A ženská část rodičovskýho páru to málem nerozdejchala. Vůbec sem nechápal, proč sem jednu chytil.
Jak řikám, nechápu, vo co de, nebo jak by řek jeden z mých potomků, vo co gou.
.
0x
Léta jsme jezdili do Budějic. Kdo řekl do Budějovic, tak jako, když tam nepatří.
Stejně tak do Jinec. Neznalí lidé řeknou do Jinců, což domorodci rve uši.
Obecně ale v Čechách mají problém s oběma rukama, oběma směry, nám oběma... Říkají obouma, nám oboum! Hrozné.
Když jsem žila na severu Čech, tak místo jo, ano, se říkalo ju. Nevím, jestli to tam trvá. Je to dávno, to ještě stál starý Most.
0x
Četla jsem od blogerky my si doma po večerech békáme. Zní to strašně, nevím ani nechci vědět co to je. Fuj.
0x
Ono je rozdíl běžná lidová mluva a mluva někoho, kdo se živí hubou. Když někdy slyším z étéru co dokáže říci profesionál, nevím jestli se mám smát nebo brečet.
Každá oblast má svoje nářečí,své zvyky a jinak to nebude. Ať se nám to líbí, či nikoliv.
Pár takových slov, co se ještě u nás používá, i když pomalu to upadá.
Poudám, outerek, cacnej, ďůče, serce, dje, kůťata, prállo, sejkory, hrejk, šplách, kopno, hemovat, kerchov, haverlanti, kucmoch, šůty, kůsa, řemesník, honně, kortouč.
Samozřejmě na spoustu dalších jsem zapomněl.
Na to, že jsme se narodili max. 30 kiláků od sebe, jsem dost mimo. Asi u třetiny vím, třetinu tuším a u zbytku jsem mimo. Holt se místo odsunutých Němců do podhůří natáhnul kdekdo a zbytky původního obyvatelstva převálcoval. Ale možná, že v podhůří se mluvilo jinak už před válkou 
Nevím jestli 30, ale já se narodil před více než 50 lety v Jilemnici.
A to jsem ještě nenapsal takovou jednu větičku. Jel jsem Ávijej k Pepoj.
Jel jsem Ávijej k Pepoj je standard. Jinak jsem to trefil, vzdušnou čarou 28, po silnici 40, Trutnov. Na padesátku si ještě malou chviličku počkám.
Á, ve středu přijede Trauč do Vérchlábe, bude se hrát hokej.
Co nevíš? Co ti uniká?
Má lepší polovička pochází kousek od Vrchlabí, směrem k Trutnovu a nějaký slova jsem taky neznal, takže nějaký slova asi budou dost místní.
Když jsem se přestěhovala do Prahy pracovat ze Slaného cca 35 km, od tak se mi v práci holky smály jak mluvím, říkaly ty buranko.
Něco jsem si dohledal. Neumím uchopit dje (pokud to snad není 3. os. přítomného času slovesa dít) , hrejk. Šůty jsou šišky? Kůsa by měla bejt kosa. Kortouč jsem si myslel, že je kolečko, ale souvislost se stavebním kolečkem mi nedocvakla.
Neneseme odpovědnost za správnost informací a za škodu vzniklou jejich využitím. Jednotlivé odpovědi vyjadřují názory jejich autorů a nemusí se shodovat s názorem provozovatele poradny Poradte.cz.
Používáním poradny vyjadřujete souhlas s personifikovanou reklamou, která pomáhá financovat tento server, děkujeme.