Nezvládám SŠ, nebaví mě

Co dělat? Pořádně se zamyslet. Pokud nebaví škola, fajn. Tak co dál? Jak to vidíš? Jinou školu? Rovnou makat? Jak si představuješ další život? S touhle školou můžeš seknout, ale musíš mít plán, co dál.

Uvědomuješ si, že už po zbytek života nejspíš budeš dělat něco, co tě nějakým způsobem nebaví, otravuje, vyčerpává? Málokdo má takové štěstí, že získá práci snů. Takže to přetrpíme a ve zbytku času si děláme co chceme. Tak to je. Škola není ztráta času, je to odrazový můstek. A z jaké pozice se odrazíš, to je jen na tobě. M.

A myslíš, že pracovat by tě bavilo? Nebo by si chtěla dělat učební obor? A nebo vůbec nic? Ale jestli se ve svém věku cítíš slabá a unavená jako starý člověk, tak to musíš co nejdřívě k lékaři.

Co studujete? Najděte školu o které jste přesvědčena, že vás bavit bude. Znám jednu, co dělala jeden obor, druhý, třetí, žádný nebyl ten co by ji bavil, zatím dospěla a stále má základní vzdělání, pozor abyste neměnila a nedopadla stejně. 50% absence a rodiče si nevšimli? Nedělejte vše proto aby vás vyhodili, to raděj přerušte studium a najděte jinou školu.

Řekni rodičům o situaci, pak odejdi ze školy a připrav se na zkoučky na jinou školu.

Jako matka syna, který prožil stejnou situaci ti mohu říci, že pokud jsou tví rodiče normální, tak i kdyby byli přísní, důslední, staří, tak to pochopí a budou se ti snažit ulehčit situaci, musíš s nimi ale jednat na rovinu, nenechávat se vyhodit, nechodit za školu, prostě jim to řekni, až budeš vědět, co by tě bavilo. Pokud zatím nevíš, tak jdi na gympl a tím budeš mít odklad do doby, kdy budeš skoro dospělá, než budeš muset vybrat obor. Klidně si najdi třeba učňák, obor, co tě láká. Náš mladej šel z druháku na elektroprůmyslovce (je matematický, technický typ, ale nejen to) na uměleckou školu, vloni odpromoval, sice starší než jeho spolužáci, ale i s víc rozumu v hlavě. A my, postarší rodiče jsme mu to dopřáli, financovali a teď jsme na něj pyšní, dělá to, co ho baví a jde mu to. Tak se neboj a skoč oběma nohama do řešení, nesnaž se to nechat jen vyhnít. Jestli jsi ale v prváku na střední, tak si uvědom, že je teprve listopad a moc jsi toho ze školy zatím nepoznala.

A jak to říci rodičům, aby to překousli? Slušně, bez drzostí, bez křiku a bez útoků na ně.

- není to jenom momentální krize? - máš jasno v tom, co bys tedy chtěla dělat dál? - život se nějak přežít musí, když už jsme se narodili a každý ho pravděpodobně chce přežit co nejlíp a nejúspěšněji, takže bys měla mít jasno v tom, co by Tě tedy bavilo a na tom dělat, ne? - a když rodiče uvidí, že se Ti daří, tak to jistě pochopí...

Ale pokud se ještě sama v sobě nevyznáš, nic Tě nebaví, tak bych zatím dělala tu školu - když nic jiného, tak si alespoň potrénuješ mozek a užiješ si život ve svobodném studentském kolektivu, který se Ti už nikdy nevrátí ! Leda bys ovšem zažívala nějakou šikanu a ten kolektiv nebyl tak "úžasný" , jako bývával za našich mladých let - to nedovedu posoudit - dneska člověk neví - v tom případě bych radila nějakého psychologa nebo psychiatra dříve, nežli spadneš do nějakého "průšvihu"