Mám tendenci si myslet, že jsem sama a nemám kolem sebe dostatek lidi co by se o mě zajímal. Respektive, bojím se, že jsem závislá na mém příteli a bez něj bych na světě byla sama... S kamarády jako s partou jsem alespoň 1x týdně, a pak ještě alespoň 1x týdně jen s kámoškou, nebo s kámoškama... A koníčky mám. Ale ty mě nebaví, když mám zrovna ten pocit, že je zrovna dělám , protože není nikdo kdo by zrovna semnou byl. Na příští týden jsem si domluvila skoro všechny dny jen s kamarádama, abych si dokázala, že i bez něj mám život... Teď hodně času trávíme spolu a prostě mi přijde, že bez něj bych se cítila strašně sama a byla bych osamocená, protože se cítím špatně když nějaké dny v týdnu nemá kdo kam semnou jít...
Nestačí chodit s kamarádkama na kafíčko, každá kamarádka má svoje starosti a svůj život. Najděte si nějakého koníčka a když budete chodit někam kvůli své zálibě mezi lidi, které zajímá to samé, tím myslím do nějakého kroužku pro dospělé, tam právě pak člověk není sám. Pak máte něco, co máte ráda a nemusíte být citově závislá na nikom.
Neneseme odpovědnost za správnost informací a za škodu vzniklou jejich využitím. Jednotlivé odpovědi vyjadřují názory jejich autorů a nemusí se shodovat s názorem provozovatele poradny Poradte.cz.
Používáním poradny vyjadřujete souhlas s personifikovanou reklamou, která pomáhá financovat tento server, děkujeme.
