. Nevím co se mnou je a vadí mi to. Snažím se se smát, zvedat obočí, protože když sem nervózní hrozně se šklebim... Prosím o radu, nějaké povzbuzení jak to překonat. Peníze potřebuji. Na co mám myslet, jak se toho zbavit? Nikdy nevím co s rukama, třesou se mi, blbě se šklebim, ale ne vědomě. Přitom jsem v pohodě, lidi mám ráda. Achjo
2x
Když jsem měnila místo, trvalo mi měsíc, než jsem se okoukala a 3 měsíce, než jsem práci zvládla dobře a byla opravdu v pohodě. Nejdřív se člověk /většinou/ hrozně snaží, aby udělal dobrý dojem, aby zvládl práci, která se od něj očekává, aby pokud možno nepůsobil křečovitě, ale málokdy se dokáže usmívat přirozeně,chovat se nenuceně atd. Taky záleží na kolektivu, jak člověka přijmou, Když byla dcerka malá, potřebovala jsem nějaký čas pracovat na jednu směnu,tak jsem nastoupila na 1/2 úvazku do kuchyně. Všichni se na mě dívali nedůvěřivě, ale protože nám manželův plat nestačil, tak nebylo vyhnutí. Nejdřív mi dali umýt trouby po pečení / to byl mazec / a pak jsem měla vyčistit kanály / to byl humus/ ! Překonala jsem se / ale opravdu/, řekla si, že to jinak dělají kuchařky a udělala to. Tím okamžikem mě vzali mezi sebe a byla jsem tam spokojená. Neboj se, všechno zvládneš , chce to čas. Jinak taky mám maturitu, to opravdu není překážka a každá práce je důležitá.
Neneseme odpovědnost za správnost informací a za škodu vzniklou jejich využitím. Jednotlivé odpovědi vyjadřují názory jejich autorů a nemusí se shodovat s názorem provozovatele poradny Poradte.cz.
Používáním poradny vyjadřujete souhlas s personifikovanou reklamou, která pomáhá financovat tento server, děkujeme.