Nejste přihlášen/a.

Přihlásit se do poradny

 

Pocit osamělosti

Od: adam99 odpovědí: 8 změna:
Dobrý den, už více jak rok se cítím děsně osamělý, jako kdybych neměl žádné kamarády, nikoho, komu se mohu svěřit. Začalo to koncem základní školy, kdy se všichni kamarádi, které jsem znal ,,odjakživa, rozutekli a já se s nimi již tolik nestýkal. Dnes se s nimi však nestýkám takřka vůbec. S nástupem do prvního ročníku na gympl se to stále zhoršovalo. Neumím si poradit, ale nejsem schopný navázat tolik důvěrný a přátelský vztah s novými spolužáky. Se spolužáky na gymplu mám vztahy spíše formální. Dnes, kdy za týden půjdu do čtvťáku na gympl, mám pocit, že jsem úplně sám. S nejlepšími kamarády ze základky, se kterými jsem zažil spoustu srandy, jsem nemluvil už hodně dlouho. Bydlím totiž v 1 kilometr vzdálené vesnici od města, kde jsem chodil na základní školu. Připadá mně, že kdysi velké přátelství je tytam. Nejhorší je, že ač mě bývalí spolužáci pozvali na nějakou ,,pařbu, vždy jsem se na něco vymluvil, takže teď mě už nezvou vůbec, což mě hodně mrzí. Když se dozvím, že měli nějakou akci a mě nepozvali, jsem z toho několik dní smutný. Neodmítl jsem pouze jednou - když jsem byl v prváku, ale celej večer jsem se musel přetvařovat, ve skutečnosti jsem se příšerně nudil. V průběhu studia gymnázia jsem si uvědomil, že jsem gay. Vždy jsem to tak nějak tušil, ale teprve asi ve druháku jsem si to úplně uvědomil a přišel na to, že to je vlastně důvod, proč si nerozumím s kluky (kamarády). Absolutně mě nezajímají jejich řeči o holkách, fotbalu. Když jsem se s nimi po základce jednou setkal, smáli se mi a ptali se, jestli nejsem gay, když piju celý večer pouze víno a ne pivo jako všichni ostatní. Tehdy jsem jejich narážky ale vůbec neřešil, vůbec jsem neřešil ani moji homosexualitu. Nyní mám pocit, že to o mně všichni kromě rodičů tuší. Sourozenec - starší bratr se mi každou chvíli směje, že se chovám jak buzna. Ve třídě mě některé holky oslovují zdrobnělinami a od kluků jsem několikrát také slyšel také narážky vůči mě. Prostě se domnívám, že si to všichni myslí a já se ještě více uzavírám a snažím se nic nedat najevo. Jelikož, jak jsem psal výše, jsou moje vztahy se spolužáky na gymplu docela formální, rozhodl jsem se přijít jsem na takový večírek třídy, abych pořádně utvrdil vztahy. Byli tam ale hlavně kluci. Už před příchodem jsem si dal pár panáků, abych se uvolnil a mohl se s nimi v pohodě bavit. Nakonec to ale moc nevyšlo, snažil jsem se zapojovat do konverzce co nejvíce, ale když se baví o holkách atd., nevím co říkat a cítím se děsně trapně, mám pocit, že v tu chvíli na to všichni přijdou. Nevím, co dělat. Chtěl bych, aby bylo všechno zase jako dřív. Abych si mohl s někým pořádně popovídat, svěřít se s čímkoli, i s tím, že jsem gay. Strašně rád bych si povídal o takových holčičích věcech (oblečení, kosmetika, jak kdo vypadá, pomlouval s holkami atd. ...) Představa, že všichni budou vědět, že jsem gay, je pro mě však absolutně nepředstavitelná. Styděl bych se, měl bych pocit, že mě má každý za méněcenného, směje se mi a pomlouvá. Nevím si rady. Na gymplu je kluk, o kterým se ví, že je gay a všichni jej jen pomlouvají a za zády se mu smějí. Myslíte, že bych se měl odvázat, přestat se přetvařovat a být sám sebou? Děkuji za odpověď

 

 

8 odpovědí na otázku
Řazeno dle hodnocení

 

 

leno
hodnocení

1x

Já myslím, že by si to ještě neunesl-jako přiznat se. Asi ještě není ten pravý čas a ještě na to nejsi ani zralý a ani tvé okolí-to ještě více než ty. Chování mládeže je totiž hodně tvrdé a ranivé. A vlastně, proč by si to měl někomu přiznávat. Je to tvůj život, tvoje soukromá věc. Být tebou, tak si to nechávám pro sebe, až na tu dobu, kdy ty sám budeš cítit, že to chceš někomu sdělit. Jestli jsi opravdu gay, tak za to nemůžeš, ale bohužel někdo to takto nebere. Sám popisuješ špatnou zkušenost. Ale studuješ, jsi určitě nadaný a šikovný. Důležité je teď dodělat školu,maturitu a můžeš jít na vysokou. Tam už budou více dospěláci s rozumem a i tobě se bude lépe žít. Každý známe několik lidí i s medií, co toho hodně dokázali a byli to gayové. Musíš si vážit sám sebe tím, že něco dokážeš, že dokážeš ještě více než ti ostatní posměvační srákorajdy.

 

liska5
hodnocení

0x

Myslím, že tady by pomohla návštěva psychologa. Toho Ti doporučí Tvůj lékař /dorostový, dětský/. Tomu se můžeš svěřit, je vázán mlčenlivostí. Pro Tvůj případ je na internetu MUDr Hana Fifková. Najdi si kontakt na její poradnu. Tam se dozvíš jestli a jak to sdělit. Tady na té poradně toto téma bylo několikrát.

Každopádně se teď zaměř na to, abys zdárně odmaturoval a případně udělal přijímačky na VŠ nebo vycestoval za praxí do zahraničí.

liska5

Přečti si, ať chápeš postoje lidí. Tato poradna, rubrika: Zajímavé otázky - Můj syn je gay.

 

culdabulda1*
hodnocení

0x

to je strašně smutná zpověď - možná jsme to my měli jednodušší - on ten bezbřehý "pokrok" a falešná svoboda taky asi není to "pravé ořechové" - každé společenství a každý jednotlivec musí mít řád - jinak nefunguje - a zvláště, když člověk začne bourat řád přírody - nad tou nemůže nikdy vyhrát !

Ale k otázce - nevidím jinou možnost, nežli návštěvu psychiatra nevidím - ne psychologa - potřebujete léky.

liska5

Na co léky? Na to, aby přijal realitu?

culdabulda1*

@liska 5

- podceňujete význam chemie - i pocity beznaděje, bezmoci, deprese a stresu způsobuje porucha chemických reakcí našeho organismu - těžko říct, co je příčinou - ale správný lék vás dokáže "nakopnout", potlačit pocity bezmoci a frustrace - takže začnete svět vnímat jinýma očima a dostanete i chuť něco pro sebe dělat !

Samozřejmě se musíte snažit taky sám a samozřejmě nemám na mysli léky, které vás utlumí a "zblbnou" ! - to je dost rozšířený omyl . Škoda.

 

pohanecja
hodnocení

0x

Jak píše rádce nade mnou. Je potřeba studovat, pracovat na sobě. Něco dobře umět, být v něčem výjimečný, nepostradatelný.

Potom se zlepší i psychika, zvedne sebedůvěra.

Nezařadil jste se, nenašel ještě skupinu lidí, ve které by Vám bylo dobře. Ale to všechno přijde časem. Nyní s neúměrnou podporou alkoholu a nuceným chováním budete spíše k smíchu, pomluvám, politováním, jak i sám píšete.

Všimněte si, jak se hodně těchto osob s takovými životními problémy našlo ve službách. Módní gurové, kadeřníci, manekýni, maséři, kosmetici /opak kosmetiček?/, poradci v různých službách. Hlavně kadeřníci jsou od žen vyhledávaní, protože si ženy s nimi mohou popovídat o všem možném, o líčení o módě.

Se spolužáky se bavte spíše o škole, učitelích, sportu, o kulturních zážitcích, internetových hrách. Nevane ve školách již jiný, čerstvý vítr, kdy se lidé s odlišnou orientací berou normálně? V médiích je vše prezentované zcela jinak.

Nebude na škodu svěřit se školnímu psychologovi, nebo docházet k někomu na terapie. I jenom popovídat si o svém problému někdy pomůže.

Že Vaše pocity nejsou jedinečné, ale potýkají se s nimi skoro všichni, si můžete přečíst třeba ve vloženém odkaze. Možná někdy později se můžete přidat /placené a asi drahé/, anebo si nějaké takové skupiny můžete najít na internetu. I kdybyste si jenom s někým dopisoval, stejně starým, svěřoval se a poznával jiné zkušenosti a náhledy.

tantraflow.net/...

Nemyslím, že pomáhají jenom starším a starým. Za zeptání to stojí.

 

hodnocení

0x

Jsou přece webové stránky pro gaye a i seznamka. Jednou jsem na jejich stránky omylem vlezla a pěkně jsem si početla. A i na tu jejich seznamku jsem omylem vlezla a viděla tam docela fešáky. Ale ne pro mě;), bohužel. I když to neznamená, že by mě chtěli, kdyby byli na ženy, že?

 

 


 

 

 

Přihlásit se k odběru odpovědí z této otázky:

Neneseme odpovědnost za správnost informací a za škodu vzniklou jejich využitím. Jednotlivé odpovědi vyjadřují názory jejich autorů a nemusí se shodovat s názorem provozovatele poradny Poradte.cz.

Používáním poradny vyjadřujete souhlas s personifikovanou reklamou, která pomáhá financovat tento server, děkujeme.

Copyright © 2004-2025 Poradna Poradte.cz. Všechna práva vyhrazena. Prohlášení o ochraně osobních údajů. | [tmavý motiv]