Otázka je jasná
máte něco co vás zaručeně a vždy dojme k slzám?já mám dvě "věci" (a není to Titanic
ani Ptáci v trní) U mě to je film Zkrocená hora a Queen -hudba i film,to bulím jak želva.
4x
Bezpečně začnu slzet na pohřbu, pokud zazní píseň Letěla bělounká holubička. I jinak mě spíš dojímá až k slzám něco sděleného spíše ve zkratce a prostými slovy. Včera jsem tak najednou plakala při písni v Montgomery bijou zvony. A často mi oči vlhnou i při české hymně.
...já to tady kdysi zmínila v jedné otázce,že jak slyším ńaši hymnu,tak necítím hrdost,ale je mi do breku (což nevím,jestli má hymna vzbuzovat tyhle pocity?)
U hymny také necítím hrdost, ona to ani hrdá píseň není. Jímají mě slova, cítím jakousi sounáležitost se (zatím stále) krásnou zemí.
Jinak, jak to tady čtu a připomínám si různé situace, filmy atd. tak si uvědomuji, že jsem vlastně spolehlivá plačka. A nejen ve chvílích smutných, ale ve šťastných okamžicích brečívám radostí, umím se i k slzám rozesmát. Prostě plačka 
.
3x
Já brečím pokaždé, když si vzpomenu na starou fotografii, na které je můj děda jako desetiletý chlapec se svou školní třídou. Byl ročník 1916, takže fotografie je r roku 1926 a můj děda a asi polovina dětí nemá žádné boty. Kdysi mi bylo vysvětleno, že boty měli jen ti bohatší. I teď, když to píšu, tak brečím, jak to měli dříve obyčejní lidé težké. Dnes je všeho plná pr...l, lidi si ničeho neváží a všichni vidíme, kam to vede.
Neskutečné.
2x
Je několik písní, které mám svázané s někým pro mne důležitým. To jsem pak naměkko. No a taky rození dětiček, mláďátek a líhnutí kuřátek. Nebo když děti ve školce říkají básničky maminkám. To už mám předem v ruce kapesník. To jsou moc dojemné chvíle. Dříve ani tak ne, ale jak jsem teď ta babka...
2x
V sobotu jsem čekala na trmavaj, seděli jsme na lavičce já a dva slušní starší pánové /tak 80/. Ti neznámí pánové seděli dál od sebe, ale začali se spolu bavit. Ten jeden ho oslovil, že má hezkou hůlčičku a on, že jí sehnal na Blešáku. "Ale vy také máte hezkou", říká mu. Byly to takové obyčejné věty, jen tak, aby nestála řeč, ale bylo v tom tak nějak moc smutku. Jako v tom smyslu, že to čeká každého. Pozorovala jsem ty pány, a bylo stále viděti na jejich tváři, že za mládí to museli být dost fešáci. Potom se ten jeden pán zvednul a šel, nebo spíše odbelhal připravit se k nástupu na tramvaj. Bylo to takové moc smutné a dojemné, zůstalo mi to v hlavě a ještě i doma jsem na to myslela.
2x
Tak já mám ten film "7 statečných" také zakódovaný a už nikdy bych se na něj nedívala. Napřed jsem myslela, že jde podle názvu o nějakou kovbojku a pak už jsem jenom brečela a brečela. Nejhorší na tom bylo, že jstem to nedokázala vypnout, protože jsem musela vědět jak to dopadne. Pak jsem tady bulela ještě zbytek dne. Zásadně se nedívám na filmy o životě zvířat, protože v nich vždycky jde o to, jak jeden druhého loví, protože musí, aby přežil. Vím to, ale nesnáším ten pohled na stíhané zvíře, které si musí uvědomovat blízkost smrti. Také nemám ráda ty přírodopisné filmy, kde třeba sledují několik měsíců život nějaké smečky, nebo jiného tvora a ten se ocitne v nebezpečí života a ti filmaři to vidí a nepomůžou mu, protože sledují jestli se z toho to zvíře dostane vlastními silami. Tak to mne drtí a nemám to ráda. On je sice pláč zdravý, ale záleží na tom, co ho v člověku vyvolá. Ale když je to takovýto podnět, tak se moc ozdravená necítím a proto pokud mohu, tak se tomu vyhnu. Okamžitě přepínám televizi, když tam ve zprávách začnou mluvit o týrání zvířat. Nechci to vidět, nechci to slyšet, protože bych začala nenávidět lidi.
1x
Téměř 50 let vždy, jako mladíka a nyní seniora, film Babička (1971) a to scéna, když jde Barunka oznámit včeličkám, že babička umřela.
doplněno 28.07.19 09:08:
Na druhou stranu mne nechávají a zcela klidným, byť srdce drásající scény, které jsou vymyšlené, přikrášlené, neodpovídající realitě, komerčně natočené pro zisk. A tady právě uvedu Titanic
0x
Jinak se vždy rozbrečím u filmu Pevné pouto.
0x
Ze všeho nejvíc filmy, kde vystupuje nějaké zvíře, Např. film Osm statečných jsem opravdu probrečela. Stejně tak ten japonský, co pejskovi umřel páníček a denně ho čekal na nádraží.
To je právě ten Hačikó, tedy remake (předělávka). Richard Gere a Akita inu v hlavní roli. Ten původní jsem neviděla. Mě rozbrečel i starý dobrý Goro.
0x
Já nevím, jestli je to v mém případě úplně to dojetí v tom pravém slova smyslu ale občas zaslzím při poslechu pár hudebních kousků. Je třeba je mít hodně nahlas na hodně kvalitním ozvučení, ale pak je to skoro jistota. Ten pocit, kdy ti jde mráz po zádech, chlupy na rukou máš v pozoru a do očí se ti derou slzy...
1. Nightwish - Phantom of opera
2. Grace - You don´t own me
3. Eminem - Mockingbird (ta asi nejvíc...)
4. Sifon - Hledáš svou tvář (refrén "tvůj příběh je stejný jak můj...")
5. R.E.M. - Find the river
7. Rihanna - Russian roulette
8. Delta Goodrem - Not me, not I
Nejsou to vesměs nějaký smutný songy (vyjma REM a Sifonu, to jsou prostě dojáky), ale třeba u Eminema a Rihanny mě hodně bere text...
Neneseme odpovědnost za správnost informací a za škodu vzniklou jejich využitím. Jednotlivé odpovědi vyjadřují názory jejich autorů a nemusí se shodovat s názorem provozovatele poradny Poradte.cz.
Používáním poradny vyjadřujete souhlas s personifikovanou reklamou, která pomáhá financovat tento server, děkujeme.