Rozhodně to začalo příchodem na sš, kdy jsem poznala víc lidí a víc životů. Dřív na ZŠ jsem se bavila jen s lidma ze školy a tak nějak jsme zažívali každý to stejný.
Jenže můj problém je, že chytám depky (depku, jako depku, né depresi) klidně z jednoho dne, který není podle toho jak chci já. Například mě strašně mrzí, když slyším třeba jen od dvou spolužáků, jak jdou někam večer s kamosema a já v ten den vlastně nemám co dělat. Přitom i tak mi přijde (podle toho co slycham) lze lze , že jsem jeden z mála lidí, kteří mají tu partu a mám dost kamarádů a chodím s nimi pořád normálně ven i v tomhle věku, a nejsme na internetu... A taky kdyz jsou ostatní doma, tak já třeba zrovna někde jsem. Jenže i když si tohle všechno uvědomuju a jsem tak nějak ráda za to co mám, tak klidně můžu být 2 dny doma, kvůli tomu že prší a celkově není co dělat a hned chytám depky jak jsem nespokojená se svým životem... Přitom vím, že bych nemusela mít kamarády, jak někteří nebo zažívat něco mnohem horšího.
Někdy mi přijde, že jsem snad nemocná, nebo chronický extroverni, nebo já fakt. Není to tím, že bych neměla končiky. Zrovna já jsem typ člověka, kterýmu jde hodně věcí, takže svoje volné dny využívám produktivne. Spíš jsem si říkala, jestli to takhle taky někdo nemá. Nebo jestli apson někdo neví co to je. Proroze mě nebaví brečet kvůli blbostem, když mám depku z toho, že nejsem zrovna s nějakýma lidma a to jsem s lidma téměř pořád xdd
Podle mě to není normální ty moje stavy, ale snad nejsem jediná...
Jenže můj problém je, že chytám depky (depku, jako depku, né depresi) klidně z jednoho dne, který není podle toho jak chci já. Například mě strašně mrzí, když slyším třeba jen od dvou spolužáků, jak jdou někam večer s kamosema a já v ten den vlastně nemám co dělat. Přitom i tak mi přijde (podle toho co slycham) lze lze , že jsem jeden z mála lidí, kteří mají tu partu a mám dost kamarádů a chodím s nimi pořád normálně ven i v tomhle věku, a nejsme na internetu... A taky kdyz jsou ostatní doma, tak já třeba zrovna někde jsem. Jenže i když si tohle všechno uvědomuju a jsem tak nějak ráda za to co mám, tak klidně můžu být 2 dny doma, kvůli tomu že prší a celkově není co dělat a hned chytám depky jak jsem nespokojená se svým životem... Přitom vím, že bych nemusela mít kamarády, jak někteří nebo zažívat něco mnohem horšího.
Někdy mi přijde, že jsem snad nemocná, nebo chronický extroverni, nebo já fakt. Není to tím, že bych neměla končiky. Zrovna já jsem typ člověka, kterýmu jde hodně věcí, takže svoje volné dny využívám produktivne. Spíš jsem si říkala, jestli to takhle taky někdo nemá. Nebo jestli apson někdo neví co to je. Proroze mě nebaví brečet kvůli blbostem, když mám depku z toho, že nejsem zrovna s nějakýma lidma a to jsem s lidma téměř pořád xdd
Podle mě to není normální ty moje stavy, ale snad nejsem jediná...
3 odpovědi na otázku
Řazeno dle hodnocení
Přihlásit se k odběru odpovědí z této otázky:
Neneseme odpovědnost za správnost informací a za škodu vzniklou jejich využitím. Jednotlivé odpovědi vyjadřují názory jejich autorů a nemusí se shodovat s názorem provozovatele poradny Poradte.cz.
Používáním poradny vyjadřujete souhlas s personifikovanou reklamou, která pomáhá financovat tento server, děkujeme.