Nešťastná láska-váš pohled na věc

Vykašlete se na to.. Nekažte jeho ženě a především jeho dětem život.. To je to nejhnusnější co může být, rozvrátit rodinu. Tenhle je zabraný, najděte si někoho jiného

Jednoduchá odpověď:

ten pravý není nikdy ženatý. Pokud je ženatý, není to ten pravý.

no - pokud je to opravdu láska a nejenom flirt (hlavně z jeho strany ) - tak se třeba i dočkáte - i přes mravoučné komentáře zde přítomných - rozvody existují a nikdy není "vina" jenom na jedné straně ... těžko posoudit - ale pokud si představujete jednoduché řešení, tak se na to raději vykašlete !

já jsem si to totiž stihla "užít" z obou stran

Docela lituju jeho velice dobrou ženu, když on vám věnuje své pohledy. Ještě, že vy jste rozumná a jeho pohledy ignorujete. Určitě by si chtěl jenom užít a tralala, už by jste ho více neviděla, má svou rodinu. Takového chlapa nemůžete přece milovat.

Promiň, ale co chceš slyšet?

Máš 2 možnosti. Buď z toho rychle vycouvat a jít si svou novou cestou, nebo pak zkusit rozbořit jeho manželství a získat ho i s jeho závazky pro sebe.

Zkus se podívat do budoucna, co pro tebe z obou možností vyplývá a která je do budoucna optimističtější pro tvůj, popř. váš další život.

@aknelka: Nesouhlasím a já sám jsem toho důkazem. Ale to je na dlouhé vyprávění a až tak moc tady své soukromí otvírat nebudu. Jen řeknu tolik, že jsem již 31 let šťastně ženatý a v době, kdy jsem svou současnou ženu poznal, jsem byl "ještě" ženatý. Jen mi pomohla ukončit mé trápení a rozhodnout se.

@riki - Jsem už 4 roky zamilovaná do jednoho muže, bohužel nešťastně. Je to nepřípustné
Být zamilovaná není "nepřípustné", ať už šťastně nebo nešťastně. Nepřípustné to začne být od momentu, kdy se rozhodnete být s objektem zamilování šťastná za jakoukoli cenu.

Kdybyste s ním sdílela každodenní život, tak byste možná prozřela. Zejména, když by se po čase zakoukával do rozechvělých romantiček.

Dobrý den, a máte kromě svého příběhu i nějaký dotaz? Na zpovědi je jiný web. Zdravím!

Souhlasím se satamem...né vždy pozná člověk to pravé napoprvé.Víte kolik lidí si vybralo do manželství špatně?nebo až v manželství se povahy lidí rozešly,poznali,že očekávají něco jiného od života...manželství už dnes není povinnost a málokdo se rozvede proto,že není spokojen a zůstane sám.Většinou potřebuje impuls,že najde někoho sobě blízkého .

Ovšem ve vaší situaci nevím co poradit.Začít vztah s ženatým mužem je psychicky náročné a výsledek nejistý.Každopádně on je ten kdo má závazky a pokud Vám věnuje náklonost,tak bych s ním o tom mluvila.Normálně na rovinu mluvit o tom co tím sleduje,být nedostupná.Pořád lepší než se nechat tou nákloností oblbnout a udělat třeba nějakou blbost.Raději si zachovejte chladnou hlavu a uvidíte jak se situace vyvine.

Někdo bere chlapa jako majetek"neberte manžela ,neberte tátu dětem"ten muž je normální myslící bytost,takže sám musí vědět jak má jednat a co chce.Vše v životě má řešení a nemusí to dopadnout negativně na nikoho.

Z mého pohledu jste "šťastně" zamilovaná. Nešťastná budete až dojde k rozvratu rodiny onoho muže a s tím související problémy a starosti. To není jenom jít od sebe ať se to všechno třeba zhroutí. Jsou tam malé děti a nikoliv vaše.

Lidé se dnes rozvádějí velmi čato. Oba se trápíte, vy víte co on cítí? Pokud je to oboustranné, je to jen otázka času, kdy z vás budou milenci a až to praskne tak možná partneřï. No a za čas až vás bude mít okoukanou a budete mít děti se zase zahledí a vše se bude opakovat. Možná, může to být jinak, mám kamarádku co si vzala muže jehož žena byla s druhým dítětem v porodnici a on chodil do MŠ pro starší dítě a zamiloval se do učitelky, dva roky to utajili a pak to prasklo, jsou spolu 40 let, mají 2 děti a dnes už i vnoučata.

4 roky? No to je pěkný nerozum. Hned na začátku jste měla hledat patnera někde jinde. Už byste ho dávno měla a hormony, které s vámi cloumají, by daly pokoj.

Jak víš, že se oba kvůli tomu trápíte? Ty jsi s ním o tom mluvila nebo si jen tak vysvětluješ jeho pohledy? Jinak z vlastní zkušenosti vím, že nešťastná láska bolí dlouho, ale je to otázka sebeovládání a ukázněnosti. Prostě nemůžu mít všechno, na co si pomyslím.