2x
To se přece nedá určit nějak paušálně, že všichni musí přesně ve 22letech a 5 měsících vypakovat z baráku. Zásadní je to, jak jsou spolu schopni žít, jestli se navzájem nedeptají, jestli je u rodičů vůbec prostor pro další dospělé.
Jinak řečeno - scénář se opakuje s železnou pravidelností - 16 letí zde kladou otázky, jak se nechat zplnoletnit a zbavit se jha naprosto nemožných rodičů, 17 letí počítají dny do 18, kdy už konečně budou moci žít po svém a sami, no a pak se ještě ve 30 válí v mamahotelu... 
2x
Takže u prarodičů bydlí některý ze sourozenců rodičů, u rodičů bydlí někdo z našich sourozenců. A je předpoklad, že i u nás zůstane jedno z dětí.
Zajímavé je, že téměř vždy se jedná o postupný stav. Nejstarší se ožení či vdá, když ještě nemá svoje, tak chvilku bydlí u rodičů a pak se odstěhuje. Tím nechá prostor pro dalšího a vše se případně opakuje až k nejmladšímu, který zůstává. Samozřejmě, někdy zůstává i jiný než nejmladší, prostě jeden z nich.
Takže já jako nejstarší bydlel u našich ještě 3 roky po škole, při které jsem už tedy pracoval, dokud jsme si nedodělali koupený dům alespoň k částečnému bydlení. To už jsme měli po svatbě a první děcko.
U nás je to podobné, nejstarší bydlí i při studiu jinde a mladší zřejmě zůstane.
Jinak co se mě týče, já bych to už déle v jednom domě s rodiči nevydržel, přestože mi bydlení u nich hodně pomohlo, takže i ty 3 roky mi přišly dost dlouhé. Od začátku jsme přitom měli oddělenou domácnost, ale je pravda, že jsme fungovali jako jedna společná rodina, včetně společné údržby domu rodičů a prací při rekonstrukci našeho koupeného domu. V současné době takto s manželkou trochu, i když jen finančně, podporujeme zase naše mladé, i když i u nich vidím tu naši povahu, že se postarají o všechno sami a nás vlastně skoro nepotřebují
, což je myslím dobře.Vůbec si nedovedu představit soužití po návratu v bytě, nevidím ale problém v bydlení s rodiči v domě, pokud jde o situaci z dotazu. U nás se takto na půl roku vrátil v širší rodině po rozvodu vzdálený strýček.
Jinak, nevím, jak moc je obvyklé studovat v 27 letech, ale já měl v šesti nástup na osmiletou základku, dnes o rok delší, pak 4 roky střední a konec vysoké vycházel na 23. rok, nyní tedy o rok či dva víc. V případě pokračujícího studia by to asi možné bylo, ale moc takových lidí neznám. Při denním studiu mi bydlení s rodiči přijde normální.
2x
Já ve 21letech...ale asi bych to nehodnotila.
Dříve se dříve zakládaly rodiny -dnes o hodně později ,dříve se nedělalo tolik na směny-dnes je hodně pružná pracovní doba,dříve se tak dlouho nestudovalo-dnes je studentu moc,dříve bylo dostupnější bydlení-dnes je to nerealný finanční problém...
Pokud někdo maká na směny, a domů se chodí jen vyspat a víkendy tráví rád s rodinou (nedělá pařby)proč by měl táhnout vlastní byt?proč by se měl zadlužovat,když většinou i ti rodiče jsou rádi za finanční výpomoc (obzvlášt na baráku)...atd.Já si třeba díky nízkému nájmu v městském bytě našetřila na svůj byt,ale kdybych si měla brát hypotéku taky bych zvažovala třeba i dočasné bydlení u rodičů.Takže to je opravdu individuální a nikomu bych do toho nekecala (i když taky znám vyžírky a znám několik rodičů,které lituju)
1x
Odstěhovala jsem se ve 23...vdala jsem se do jiného města. Bude vám to k něčemu, tato informace? Udělejte to, co považřujete pro sebe za dobré, s životními příběhy a stěhováním rádců v poradně to nemá nic společného, každý máme svoji životní cestu.
0x
Nejlepší je odstěhovat se, když to jde.. Já po VŠ pracovala rok v místě bydliště, tak jsem bydlela doma, ale už jako samostatná jednotka (aspoň co se týče nákladů a péče o sebe... že mně matinka občas ještě vynadala, to se rozumí samo sebou 
). Pak rok v zahraničí a pak rok u příbuzných, kteří zase bydleli v místě mé další práce. Platila jsem nájem, sama si vařila, uklízela, prala... jako každý jiný spolubydlící. Že se někdo po rozchodu vrátí dočasně k rodičům, na tom není nic špatného, je to normální. Pokud se tedy nenechá živit a obsluhovat jako malé dítě.
@papricka - Jestli jako zaměstnaná "občas" koupíte nějaké čisticí prostředky a jinak bydlíte zadarmo a asi i bezpracně, pak není divné to, v kolika letech žijete u rodičů, ale jak.
Jedubabička to dobře vystihla
Během toho mého prvního roku práce a zároveň bydlení doma nastalo pár situací, ve kterých bylo vidět, že jsem ještě navyklá na některé věci z dětství. Např. v lékárničce došla náplast, a když jí bylo potřeba, tak jsem dostala vynadáno, že jsem nekoupila novou, když jsem poslední kousek dopotřebovala. Pořád jsem se učila, co to je, být samostatný. Že za každou drobnost, která doma je nebo není, jsem zodpovědná i já.
0x
Bylo mi 20,5. Vdala jsem se a odstěhovala. Taťka byl už rok po smrti, matka vystresovaná, nervní, neustále zlostná, nakvašená... Začala opičí láskou zahrnovat mladší sestřičku a já tam byla něco jako trpěná Nastěnka. Se svým chlapcem jsme 2 roky chodili, bydlení jsme si připravovali u jeho rodičů a tak jsem odešla. Nelituji toho. Ještě před svatbou, při žádání o ruku, stropila matka parádní skandál.
Vnukovi bude za pár dní 20. Má železniční průmku, dělá na dráze a zvyšuje si vzdělání - chystá se na zkoušky na výpravčího (v září). Podaří-li se mu to, dostane svou stanici a protože je trochu z ruky od jeho bydliště, nabídli mu k tomu pěkný byt přímo na nádraží. Dcera na to říká: Je nejvyšší čas, vždyť by nás snědl. Ale nejde jí to od srdce, myslím, že na něj bude vzpomínat a jezdit za ním občas s kastrůlky. Jaga.
Neneseme odpovědnost za správnost informací a za škodu vzniklou jejich využitím. Jednotlivé odpovědi vyjadřují názory jejich autorů a nemusí se shodovat s názorem provozovatele poradny Poradte.cz.
Používáním poradny vyjadřujete souhlas s personifikovanou reklamou, která pomáhá financovat tento server, děkujeme.