Začalo to příchodem na střední, kdy jsem si sundala své růžové brýle. Představovala jsem si to tam vsehcno jinak, než jak to reálně je. Po té jsem si celkově začala uvědomovat, že nežiju život, co bych chtěla... A už dlouho jsem z toho smutná. Začínám mít mnohem nižší sebevědomí, nebo se začínám vidět reálně a opět ztrácím představu. Jsou věci, které nelze ovlivnit, i když se člověk snaží a je téměř nemožné je získat. Upřímně bych nejraději přetočila čas, nebo bych ještě raději byla jiným člověkem... Jediný, co vím, že teď můžu změnit je můj pohled na věc. Smířit se s tím, že nežiji tak, jak si přeji, i když pro ostatní je "takový život" samozřejmostí. Přesto že se snažím s něčím takovým smířit, tak toho neustálého zklamání se nedá jen tak zbavit. Buď postupem času upadnu do deprese, nebo se najde někdo s nějakou užitečnou radou.
no - ono nestačí jen "sedět" a přát si ! - buď se musíte o ten svůj "sen" snažit, anebo se smířit s tím, že na to nemáte a užít si život, na kterej máte. Se životem jako takovým se nic jiného ani dělat nedá - musíte ho nějak "přežít" - a nikdo Vám zadarmo nic nedá...
Musíš mít nějaké zájmy, záliby, které tě pohltí a neumožní Ti pitvat se v nepodstatném, ve věcech, které nemůžeš změnit. Prostě dělat něco, co Tě baví. Jít si za svým a mít radost, když zdolám cestou překážky. To posílí sebevědomí. Obecně člověk má někam spět. Mít nějaké cíle. Blízké malé, ale i ty vzdálené. Máš takové a máš v nich jasno? Jsi tak trochu od přírody melancholik a spíš introvert. O to budeš vnímavější. Tak si zaznamenávej jen ta pozitiva, uč se vytěsnit všechny nepříjemné myšlenky, na všem hledej to lepší.
Dneska má člověk u nás tolik možností se realizovat jako nikdy nikdo předtím nebo v některých částech světa dodnes. Vy nemusíte celý den pracovat velmi těžce na poli nebo dělat někomu služku ve všech směrech, abyste se dožila dalšího dne a později umřela ve třiceti při porodu nebo na nějakou banální nemoc. Jenže ono je mnohem pohodlnější ze sebe udělat trosku závislou na druhých, protože odmítnete za váš život převzít sama zodpovědnost. Raději obviníte okolí, budete říkat něco o zklamání a růžových brýlých a nakonec budete přežívat opravdu nudný a zoufalý život. Co děláte doma? Jste nemocná? Já se právě vrátil zvenku, sice zima, ale nálada výborná, čarodějnice se vyvedly.
@procc - Smířit se s tím, že nežiji tak, jak si přeji Proč? Lépe řečeno, proč se smiřovat s tím, že dalších 60 - 70 let budete nespokojená a něco s tím neprovést?
Žít podle svých přředstav ti asi něco brání a možná je to strach. Předtav si, že všechny své strachy vezmeš a někam odložíš. A ted, bez těch strachů mysli na to, co chceš dělat, šlo by to, kdyby strach zmizel? Ty víš, že takto žít nechceš, ale víš, jak chceš vlastně žít? Jestli to víš, tak si to malými krůčky začni plnit, začni maličkostmi.
Buďte zcela v klidu. To co popisujete, je zcela běžný jev. Sám mám dva puboše a jsou stejně jako jiní úplně mimo. Mimo realitu, mimo finanční gramotnost, mimo ponětí o jakýchkoliv povinnostech vyplývajících ze života. Takže si v podstatě můžete gratulovat, ne se z toho kácet na záda. Prvním krokem k řešení tohoto problému je totiž už jen to, že jste si uvědomila, že je něco špatně. Další kroky jsou pak už otázkou pevné vůle. Držím Vám palce !
Proč se chcete smiřovat s tím, s čím nejste spokojená? Začněte radši hledat způsob, jak žít život podle svých představ a přání. Jste-li s něčím nespokojena, změňte to! (Snaha nestačí, je potřeba jednat.)
Neneseme odpovědnost za správnost informací a za škodu vzniklou jejich využitím. Jednotlivé odpovědi vyjadřují názory jejich autorů a nemusí se shodovat s názorem provozovatele poradny Poradte.cz.
Používáním poradny vyjadřujete souhlas s personifikovanou reklamou, která pomáhá financovat tento server, děkujeme.
