Může člověk skončit v nirváně spolu s někým?

Pokud se tu někdo vrátí, tak to většinou není proto že se "rozhodl", ale proto, že bez ohledu na to "co tady řeší" tak to co "řeší" ta nějaká věc vytváří prostě "vazbu" k tomuto světu, a ta vazba ho sem opět "stáhne". Připouští se ovšem, že i lidé již "osvobození" od tohoto světa sem přesto mohou přijít opět tedy dobrovolně, a to z důvodu pomoci ostatním, tedy dobrovolně se "obětují" pro blaho jiných...

Proč všichni hned neskončíme v nirváně? Abychom byli spolu? Protože k tomu abychom se dopracovali do takového stavu je třeba na sobě pracovat, jistým způsobem, především to znamená se učit "nelpění" tedy učit se "vyvázat" z "lákadel" tohoto světa i z tohoto světa jako takového a to proto, že jedině tak se dá dosáhnout vnitřní čistoty klidu míru blaženosti, dokud totiž cokoliv chcete pak to znamená vaši "neúplnost" rozpolcenost která je opakem zmíněného stavu. Tj. nelze dosáhnout stavu "blaženosti" jestliže máte pocit že vám "něco chybí" (ať je to cokoliv) Čili dosáhnout takového stavu představuje práci a každá práce má svůj začátek průběh i konec, bez ní nejde postavit a zařídit dům, udělat školu, či dosáhnout čehokoli jiného, a tak jako se dosahuje věcí hmotných tak je nutno pracovat i na věcech "duchovních" v tom případě ale je to spíše práce směrem "od světa" tj. ne že byste ho zamítal ale že ho přijmete jaký je srovnáte se s ním a tím přijmutím vlastně dosáhnete jistého "nelpění" ...zkrátka netoužíte po něčem "víc" jen konáte to co máte konat děláte co máte dělat ale když o to přijdete nebo to dopadne jinak tak se z toho nezhroutíte tj. "nelpíte na plodech svých činů", jen pracujete jak nejlépe dovedete...

A pak jak jsem zmínil, jde o pocit nebo spíš zážitek jednoty se vším a vás ve všem takže jste se všemi a oni ve vás a naopak, jde o zážitek "propojenosti" celistvosti, ale myslím že není dobré si to představovat tak, že nirvána nebo nějaký jinak nazývaný obdobný mystický stav je nějaká komůrka kde se objímáte např. jen "se svou milou" to by byla asi zkreslená a celkem hmotná představa, tam to spíš bude pocit "splynutí" s ní ale i ostatními...tedy tak to alespoň ti co to zažili popisují, ovšem to ještě nemusí být "nirvána" jde totiž pravděpodobně o stav jež si dost dobře neumíme ani představit, je to zážitek nebo žití ve stavu diametrálně odlišném od toho našeho...Jak by jste vysvětlil někomu např. jak chutná žvýkačka? Jaký je to pocit? Pokud to dotyčný nepoznal na vlastní kůži těžko si to představí a přesto zde jde o jednoduchou hmotnou věc a což teprve když jde o nirvánu, jak si ji vlastně představit, pokud jsme ji nezažili?

Volnočasové studium tohoto tématu doporučuji, je to věc která vám může být v životě hodně nápomocna, snažil jsem se trochu "přiblížit" velice neuměle a tím v podstatě i chybně ale spíš pro vaši představu , protože to jsou věci o nichž se velmi těžko hovoří lidem kteří je nezažili jako třeba já, čili se zároveň omlouvám těm jež mají na to fundovanější pohled nebo zkušenost...Připravte se na to že jistou praxí spíš dosáhnete jistých "záblesků" časem možná víc jako každý ale někdy i takové záblesky jsou zajímavou a v podstatě nevyslovitelnou skutečností...

Však dříve a i ještě dnes cestu pomocí "drog" volili například indiáni, ale pozor na to, že oni své adepty vedli a vedou a ty drogy (Pejotl či co užívají) jsou víceméně jen "pomůckou" a při každém vidění či zážitku má adept povinnost se s tím nějak vyrovnat zpracovat a posunout se dál...Jenže cestu pomocí drog nelze u nás na západě doporučovat, protože zde chybí to podstatné opravdový "guru" který ví co s adeptem dělá a co má tím získat, u nás to často skončí tím že se z člověka stane toxikoman, což je pád do propasti a naopak vzdálení se od kýženého výsledku, duchovní nauka jako např. buddhismus gnos. křesťanství nebo např. yóga, využívají cesty pro dnešní dobu daleko přijatelnější se stabilnějšími výsledky pro dnešního "západního člověka" jako jsme my... S drogami halucinogeními např. LSD pracoval i náš význačný psychiatr Stanislav Grof, ale zase byl to člověk který věděl nebo ví "co dělá" proč to dělá, od naprostého materialismu dospěl k pojmu transpersonální psychologie , vyvinul holotropní dýchání jež drogy umí nahradit...Drogy v sobě skrývají nebezpečí, jisté věci můžete dosáhnout "rychleji" ale daň za to může být obrovská a škody velké...čili ani tyto "rychlé zkratky" nejsou "zdarma" a bez rizika, podobně jako když cestujete letadlem, je to rychlejší než po zemi ale jsou tam zase jiná rizika

nirvana

Víte to je otázka na kterou nedovedu dost dobře odpovědět, každopádně by to mělo být tak, že pokud máte s nějakou osobou hluboký vztah nebo nějaké velké "vazby" (kladné záporné) pak dle logiky učení o reinkarnaci by mělo dojít k jejich vyrovnání, tj. je dost pravděpodobné že jisté lidi nepotkáte náhodou. Také jsem uvažoval o tom, že když se do někoho zamilujete ale opravdu tak "pohádkově" tak součástí toho pocitu bývá i to, jakoby jste tu osobu již odněkud znali, může to být jen iluze způsobená poblouzněním anebo je možné že by jste se skutečně neviděli poprvé a právě ta hloubka a trvalost toho citu by jen odrážela vaše bývalé společné soužití? Těžko říct. Ovšem stalo se mi v životě a mám velmi silný dojem, že jisté věci jako třeba "sklony" (např. co vás baví přitahuje) se v podstatě jakoby "vynořily odnikud", měl jsem pocit že by mohlo jít o "reaktivaci" sklonů z minulého života anebo také z genů některých předků těžko říct...

Ano drogy, ať již přírodní nebo syntetické často ty halucinogenní ( které prý nejsou zas tak návykové ovšem zase mohou způsobit psychické "trauma" tj. že člověk něco zažije nebo uvidí a je to tak nepříjemné, že se z toho psychicky sesype a pak také to co člověk zažil už je jakoby "vytažené do současné paměti" a tedy se to pak může nepříjemně vracet ) jsou "zkratkou" ...Zkratkou proto, že hodně věcí co s nimi člověk zažije např. u LSD to může být "vymístění z těla" (astrální cestování ) apod. lze dosáhnout i bez nich, pouze je nutné cvičit jisté věci techniky a přístupy a tedy trvá to déle, ale ty výsledky jsou pak trvalejší ovladatelnější bez rizika závislosti a bez rizika zdravotních následků (nezatěžujeme si játra ledviny, apod., možnost "nastartovat jisté latentní dispozice k jistým psych. nemocem, např. schyzofrenie apod.= čímž nám mohou trvale poškodit zdraví omezit život)

Zdravím

Tak jak jsem již psal, máte-li k někomu nebo lépe dokonce i vzájemně nějaké "vazby" pak dle zákona akce a reakce by toto mělo přinést nějaký následek i v životě příštím... Kdysi jsem zažil možná asi něco "podobného," co otočilo můj život o 360 stupňů tedy úplně naruby, přičemž jsme spolu nezůstali, bylo tam několik okolností proč tomu tak bylo apod. Dnes od toho uplynulo už velmi velmi mnoho času ale dalo by se říct že i z odstupu šlo o cosi krajně "osudového" "přelomového" a dnes jsem rád že jsem to prožil i když to pro mně bylo zároveň tehdy až "nepřekonatelně bolestné"...Dnes jsem od toho již v podstatě "odpoután" nakolik mohu soudit, protože podvědomě to třeba může být jinak, nicméně v životě to zanechalo nesmazatelnou velkou stopu, teď je otázka zda toto oproštění od ní je již definitivní (protože vazba po desítkách let přece jen ztratila na síle) pak by pokud bych se narodil neměla už vzniknout k této události žádná reakce, anebo zda existuje něco jako "skrytá vazba" nebo na základě skryté stopy dojde pak zase k reaktivaci budu postaven před stejný problém a dopadne-li to jinak toť otázka, vím že buddhismus se snažil rozplést i tyto drobné niance karmy ovšem tak daleko mé znalosti nesahají to opravdu doporučuji nějakou knihu z tohoto ranku kde to učení bude rozvíjeno více do podrobna. Mimo to ale je docela možné že potkáte ještě i další "osudové nebo karmické správněji" osoby, protože nikdo nežije zřejmě život v naprosté izolaci a tak v každém životě potkáváte řadu lidí a máte i víc vztahů a různých poměrů (nemyslím jen partnerských ale i v jiných věcech) kde může být řada nedořešení a řada disharmonií které by si při reaktivaci žádaly nápravu...,

Co je základ? Musí člověk mít rád sám sebe, aby si dokázal dopřát zažívat nirvánu..?

Ne, je to daleko složitější. Zajímavé je, že třeba zrovna já jsem si nikdy nepoložila otázku, zdali se mám ráda. nikdy mne to nenapadlo.

V podstatě se i v těch naukách nějak "imanentně" poukazuje na to že ten "poklad" vlastně už máme, veškerá aktivita v tomto směru je spíš jen odházet tu hromadu "hlíny" nebo "hnoje" v níž se ten náš vnitřní diamant perla poklad skrývá, to bylo mimo jiné i pravou a původní zvěstí i původního křesťanství ostatně to také čerpalo z Buddhismu, ale rozvíjelo to svou vlastní cestou a optikou což neznamená že "špatnou" tam šlo spíš o přenesení ideíí do myslí "západního typu" tedy toho našeho řeckého chcete-li "Aristotelovského pojetí" nemýlím-li se...Všimněte si třeba, že některé obrazy v křesťanství podobenství apod. poukazovali na to, že je ta "zjevná realita" o níž si myslíme že ji vlastně "známe" a pak je ta druhá mnohem hlubší a v podstatě jediná pravdivá ta co je "za oponou" toho co vidí naše oči

V podstatě asi i tak jak píše Suzymon, čili je to "složitější", ve skutečnosti je to tak "jednoduché" až je to pro nás strašně složité, protože my jsme složití a zatemnělí máme na očích závoj a myslíme si že vidíme realitu jak je, jenže odhodit ten závoj to je právě to co je těžké velmi těžké

Suzymon se má ráda zcela určitě, zrovna tak Janm by neměnil s nikým jiným, nebo snad znáte konkrétní osobu se kterou byste rádi vyměnili svůj život včetně vlastních myšlenek? Jste dost suverenní osoby a máte svoje čitelné ego, to je zcela evidentní, ale zajímalo by mě, jestli takové lidi trápí třeba také nějaká přízemnost jako např. závist, nenávist...aj.

No třeba to Ego mně trápí, léta vymýšlím na něj všelijaké léčky Je to věčný boj ale řekl bych že to má i své výsledky, přesně jak v Islámu velký a malý džihád, každý ho vedeme, ten malý džihád to jsou ti zkrvavení extrémisté a nikam to nevede, kdyby vyvraždili půl planety ve jménu Alláha stále se nezmění oni vnitřně čili je to k ničemu...Zato ten velký džihád to je ten neustálý boj se sebou samým se svými strachy bolestmi radostmi (i já je mám a mám jich dost) a ten opravdu někam vede, posun tam nějaký je... Jinak když tady píšu tak vám to musí připadat až moc "egoistně" je to proto že bez toho ega bych tu nemohl psát je to nástroj, ale ve skutečnosti byste to asi do mně neřekl že jsem takový jaký se zde jevím

P.S. Každý by měl mít rád především ten svůj život ne pro jeho radosti nebo tak ale hlavně a především pro jeho bolesti což už je těžší, jenže ty bolesti nám pomáhají v tom být "lepšími" ne lepšími než někdo ale než sami a ne proto aby člověk se dával na odiv někomu lačný po nějakých chválách to je naopak největší jed, proto kdykoli když se o něčem se známými bavím dávám si velký pozor abych si nepotvrzoval své ego, raději mlčím Půl života se učím přijmout svůj život a nechtít mít život někoho jiného

A proč bych měla uvažovat o tom, s kým bych chtěla svůj život vyměnit? A to jsem ho zrovna já, snadný neměla ani trochu. Přesto bych s nikým neměnila. Možná, že bych teď a s odstupem času, některá svá zásadní rozhodnutí asi pozměnila, ale ani tím si nejsem jistá. Kdybych to totiž měla možnost udělat, už bych prožívala jiný život, možná klidnější, ale o to víc nudnější. A to by mne určitě nebavilo. Takže jestli tomuto říkáte, že se "mám ráda", tak ano. Ale já to chápu jinak. Mám ráda svůj život. Měla jsem ho bohatý a někdy nebezpečně krkolomný, ale jiný bych nechtěla. A to mám kolem sebe lidi, kterým by se dalo z venčí závidět. Myslím tím třeba to, že jsou třeba movitější než jsem já, co se týče finančních prostředků, ale i když jsou peníze v životě nepostradatelné, tak on jich člověk zase až tak moc nepotřebuje. A to zejména v tom případě, že už dávno překročil tu 30 . A abych napsala pravdu, tak v době, kdy mi těch 30 let bylo a kdy jsem vůbec neměla problém s financemi a mohla jsem si koupit co jsem chtěla a chodit do nejvyhlášenějších restaurací a užívala si naprostého finančního dostatku a ještě ke všemu na Francouzské Riviéře, tak to bylo moje nejsvízelnější období mého života.

A ještě zapomněla dodat, že závist a nenávist mne teda vůbec netrápí. Jinak mám určitě nějaké "přízemní" vlastnosti také. Teď si honem nevzpomenu kterou, ale ten kdo mne zná, by určitě o nějaké věděl hned. Ale všimla jsem si, že nejvíc o mých přízemních vlastnostech vědí ti, kteří mne nikdy neviděli.

Ale vždyť to se přece nevylučuje ! Můžete být třeba na Marzu, díky technickému pokroku, ale i přez něj můžete být stále "rozervaný", duchovní cesta není o vnějších důkazech je to o tom "nalézt sám sebe", dosáhnout svého "kořene" a kořene celého světa, je to pohled zevnitř, je to cesta jak se dozvědět něco o sobě a o tomhle světě z té "druhé strany" To není o tom někomu něco dokazovat to není o technickém pokroku...

P.S. A mimo to, při jistém duchovním pokroku se to dříve či později navenek projeví, případy zázračných vyléčení a tzv. "zázraků" jež jsou vedlejším produktem takových duchovních cest poukazují na to, že i z objektivního hlediska je realita možná trochu jiná než se nám na první pohled zdá, a právě toto tvrdil i Buddha, tedy ve smyslu "nemyslete si že když vnímáte realitu takto že to takto skutečně ve skutečnosti je, to je vzkaz ostatně i mnoha jiných duchovních "Mistrů" i jiných cest Kdo chce koho to zajímá a baví, může zkusti na některou takovou cestu vstoupit a věnuje-li se jí, bude časem překvapen z toho že vlastně věci vnímá jinak, je to svým způsobem dobrodružství objevování světa a sebe zevnitř i když těžko se to vyjadřuje slovy...

Žádné náboženství nic nedokázalo. Když se podíváte okolo sebe, tak takřka vše, co vidíte, vzniklo díky rozumu a ne díky víře.

Víra je vada, která kdysi v dějinách dávala svým nositelům evoluční výhodu. Dnes už je jenom vadou, která nositelům zkresluje pohled na okolní svět. Dnes totiž o okolním světě víme velmi mnoho a proto není nutno nahrazovat vědění vírou.

rv

Ano, dřív se to tak bralo že víraXvědění, protože církve a tehdejší svět to tak bral, a tak někdy i dnešní rádoby "duchovní lídé" jakoby "soutěží" s vědou, ale to je propastné nedorozumění, jde o dvě odlišné věci které se zabývají dvěma odlišnými "světy" To je jako srovnávat když to chcete hmotně třeba nějaké prvky nebo sloučeniny která je "lepší" nebo ta pravá, když se zeptám je lepší vzduch nebo voda? Co je to za otázku že? To je přece hloupé ne? A tak nějak je to s tím když chcete vědu srovnávat s duchovní cestou...Nebo je lepší auto nebo letadlo? Prostě jsou to dopravní prostředky které operují každý v jiných částech hmotného světa ale nač nebo proč a jde to vůbec srovnávat a proč, k čemu? To není k ničemu dobré o ničem vypovídající

rv

Tak předně není možné strkat všechno do jednoho pytle, co se týká kyvadélek a virgulí tak tam nejde o nějakou duchovní cestu je to čistě hmotná záležitost, "radiestézie" prostě je to postaveno na tom, že člověk nevnímá jen pěti smysly ale mimo to asi něco jako rádio a rádiové vlny je mozek zřejmě schopen přijímat i přímo z "éteru" tzv. "extrasenzorické vnímání" tj. podvědomě přijmeme nějakou informaci která se přenese na mimovolní pohyby svalů ruky, a kivadlo nebo virgule ukáže, ale to je známé a hojně i dnes používané, zkušený proutkař najde místo pro kopání studny rychleji a i často přesněji než složitý hydrogeologický průzkum, to je fakt, proto hodně firem které se tím zabývají mají na svých seznamech pracovníků i takové proutkaře...A to že je náboženství nebo jakákoli duchovní nauka jen blouznění, vada, nemoc, metla lidstva nebo také útěk do fantazmagorií je také velmi staré přesvědčení některých lidí, nechám je u toho a vás taky To je asi podobné jakobych chtěl někoho poučovat v nějakém vědním oboru nebo činnosti bez toho že bych k tomu byť alespoň trochu přičichl, jaký pak asi může být můj soud

Ono to tak vypadá, ale v podstatě to nejsou moje znalosti ty jsou z knih, spíš možná už nějaké i zkušenosti, vždycky jsem byl zvědavý a četl, a tohle téma doporučuji "Čtěte". Je to to nejlepší co můžete v životě udělat, existuje spousta bezvadných knih o buddhismu, gnozi, křesťanství, o súfismu (a já přečetl jen malinký zlomek) atd. = všechno jsou to různé duchovní cesty a jsou velmi velmi zajímavé nemusíte být jejich stoupencem ale opravdu čtěte a čtěte si o těchto věcech je to báječná věc hodně vás to obohatí, kniha je v tomto smyslu asi jedna z nejlepších věcí na tomto světě, čtěte o tom vše co můžete a vnitřně o tom přemýšlejte a dělejte si vlastní úsudek, a to učení které vás bude nejvíc táhnout vnitřně vás osloví tomu se můžete i věnovat naplno pocítíte-li tu potřebu...

Žádné duchovní nadpřirozené věci nejsou. Jinak samozřejmě si mozek pomocí drog může vytvořit umělý FALEŠNÝ svět. To, že se ten svět zdá lepší vede akorát k tomu, že se z někoho stane narkoman. Teda změní se jeho povaha, změní se jeho interakce s okolím, změní se jeho preference. Někdo má tu smůlu, že jeho mozek vytváří tak zajímavé věci, že drogám neodolá a stále častěji zůstává v tom falešném světě, až třeba zemře.

nirvana

Zdravím Jak tam píšete o těch počítačích apod., vlastně o virtuální realitě, tak mně napadl film Matrix, když jsem ho prvně viděl tak jsem si říkal, že to je vlastně to o čem mluví mnoho "náboženství" tedy že tento svět je vlastně "virtuální" přeloženo do dnešní mluvy, však ti co zažili tzv. "zážitek blízkosti smrti" (chápu že skeptici to budou popírat, dokazovat hypoxii apod. to nechme být) mají pak po té co se vrátili zpět pocit, že tento svět je vlastně neskutečný ,čili kruh se "uzavírá"

Ano vypadá to tak, že celý tento pozemský svět je vlastně virtuální, možná jen pro někoho, ale kdo ho teda stvořil a proč? Čas je přece relativní, takže baví se stále někdo na náš účet?

Hezký den

Tak jestli je život jinde a v jaké formě netuším, ale mám za to že pokud může být život u nás pak bychom si zase neměli myslet že jsme něco vyjímečného a že nemůže být život i jinde... Tato otázka je také velice široká mohu doporučit knížky od Ivo Wiesnera : "Předpeklí ráje" a "Bohové a apokalypsy" = velice zajímavé hypotézy o tom jak by to mohlo s těmito věcmi a zejména námi být...