Jak jste na tom s prožíváním počasí?

Čím jsem starší, tím míň ho řeším. Naopak, líbí se mi i to, na co ostatní nadávají

Ale je fakt, že jak se to včera měnilo, pěkně mě bolela hlava. M.

Dobrý den, takové ošklivé kousky, jaké nám počasí nyní předvádí, fakt nemusím. Nejdříve přišel Eberhard a už je tam zase připravený na konec týdne Franz (to budeme asi zase bez elektřiny). Zdravím!

úplně normální. Stejně jako potřebují sluneční světlo rostliny, potřebují ho i lidi. Já myslím, že každý dnes už ví, že nálada souvisí jak s počasím, tak s roční dobou. V zimě máte málo světla, dny jsou krátké, noci dlouhé a to se pochopitelně projeví na duševním stavu. No a duševní zdravotní stav těsně souvisí s tělesným zdravotním stavem. První je podmíněný druhým a naopak.

@m123 - nebo ze mě bude časem stará nerudná bába?
Bude - jako z nás všech.

Jen se s tím musíte zavřít do koupelny a počkat, až to přejde

mne podzim obvykle zkolí a marodím...jak začne jaro je to lepší, připadám si jak medvěd co zaleze na podzim do pelechu a vyleze až na jaře...

- proč byste měla být zrovna bába nerudná? - jsou i hodné babičky ...

Střídání jarních a zimních dní mi nevadí. Jednou to vyústí v pravé jaro. Jen mám strach při těch prudkých vichřicích, když mám děti a vnoučata na cestách nebo na horách..

No tak když se dívám, co se dělo v jiných částech republiky třeba předevčírem, tak jsem ráda, že mně ten vichr jenom skácel skříňku s nádobím v altánu a rozbilo se pár talířů. Také mi to trochu pochroumalo plot. Z hrůzou jsem se dívala na zprávy, co se dělo jinde. Jinak na mne působí asi tlaky, protože mne bolela hlava. "Bába" už jsem, ale pořád aktivní. Buďte pozitivní a snažte se řešit jenom to, co Vy řešit dokážete. K tomu jsem časem dospěla. Zkušenosti mě poučily. Dříve jsem patřila k lidem, kteří neustále něco hasili, i když je to konkrétně nepálilo. Takový ten Don Quijote. Pořád jsem chtěla něco napravovat a většinou jsem s setkala s nepochopením, i třeba od člověka, za jehož práva jsem se snažila bojovat. Trvalo mi to fakt dlouho, než jsem pochopila, že se na to mám vykašlat. Lidé jsou zvláštní a nevděční tvorové. Ne, že bych cokoliv dělala proto, že bych očekávala vděk, ale abych ještě dostala vynadáno, když jsem se snažila někomu pomoci, tak to už bylo i na mne docela dost. Tak teď už na všechno s.eru. Sice mne to občas rafne a znova se o něco pokusím, ale netrvám už na ničem. Dvakrát-třikrát to zkusím, ale pak jdu od toho a vypustím to z hlavy. A je mi mnohem lépe. Snažím se nelámat si hlavu ničím, o čem už dopředu vím, že to je beznadějné. Netvrdím, že se mi to podaří vždy. Ale dříve mne to hodně mrzelo, dnes ne.

Tak takto jsem na tom třeba já.

Střídání teplot mi nevadí, v dubnu je to normální, teď je to jen o trochu dříve. Akorát je problém v každodením přemýšlení co ráno na sebe. Již jsem vyprala a uskladnila zimní oblečení, včera opět napadl sníh a já velmi nerada musela sáhnout po zimních věcech. Tak mám opět rožpiněno vše - zimní, jarní oblečení, boty, vesty, svetry atd.

Doufám, že zimní oblečení budu moci uskladnit v květnu (červnu), při takto bláznivém počasí Nebo raději vše nechat připravené celoročně?

Proč bych měl nějak dramaticky prožívat něco, co nemůžu změnit? A počasí v poslední době nevnímám jako něco extrémního (narozdíl od klimatických alarmistů). V změ mrzlo a sněžilo, teď na jaře prší a občas vykoukne slunko, v létě bude horko. No a?