Dobrý den, ráda bych znala Váš názor na postoj k víře. Hlásím se ke křesťanství a ano, věřím v Boha. Ale příčí se mi církev jako taková. Nesnesu aby mi někdo nařizoval nebo jen nenápadně naznačoval, co si mám myslet. Jsem velký introvert, nechodím moc do kostela, protože mi to nic nedává. Pokud mám rozjímat sama nad sebou, potřebuji být sama. Stejně tak neuznávám zpověď. Příčí se mi svěřovat cizímu člověku. Nelíbí se mi to manipulování s lidmi, které v tom kostele vidím. Myslím si, že církev by se vůbec neměla plést do politiky nebo se k ní jakkoliv vyjadřovat.
Děsí mě však jedna věc, lidé, kteří jsou tím tak zaslepení, že nedokáží rozumně uvažovat. Jako příklad uvádím případ pubertální dívky s rozjetou mentální anorexií. Rodiče, místo aby jí dovedli k psychologovi, ji dotlačili k rozhovoru s knězem. Přijde mi to absurdní...
8x
Můj názor je ten, že víra ja naprosto soukromá věc každého jednotlivce.
Natolik soukromá, že nikdo nemá právo se na ni někoho ptát. A natolik soukromá, že do ní nikdo (a už vůbec ne církve!) nemá právo vstupovat.
Podle mne ani nikdo nemá právo vstupovat mezi člověka a Boha. A hodně mi vadí, že si cirkve takové "právo" osobují.
3x
Víra a církev není totéž. Klidně může být člověk věřící a do kostela vůbec nechodí. Církev víry vždy jen zneužívala. Je to jen filosofický názor jednotlivce a spousta věřících se najde i mezi vědci. Já sám jsem ateista, ale respektuju přesvědčení jiných. Ať si věří třeba v opeřeného hada Quetzalcoatla, je to jejich věc. Ale jakmile začnou zabíjet jiné lidi ve jménu své víry, pak se taky ve mně probouzejí choutky k odstřelu škodné.
Víra a církev není totéž. Opravdu objevné zjištění. Jen neznám nikoho, kdo by něco takového tvrdil. Totéž by bylo tvrzení, že autobus a cestování je/není totéž...
Asi jsi mimo, protože to říká každý věřící, který nechodí do kostela. Věřící nepotřebuje autobus, ministrante.
1x
Hezký večer
Jestli tedy mohu, ano, křesťanství lze "praktikovat" opravdu různorodě, vedle církve římskokatolické pravoslavné a řeckokatolické pokud jste se v některé z nich "nenašla" můžete volit ještě ze širokého spektra církví "protestantských" nebo možná těch které vychází, lze je zařadit do tohoto "ranku", ty jsou často na rozdíl od těch výše jmenovaných postaveny většinou na neformálním praktikování víry ve společenstvích stejně smýšlejících, přístup je "modernější" (však jsou také pozdějšího data vzniku) ovšem jsou více orientovány na písmo a opomíjí nebo neuznávají ústní tradici...Pak jsou ještě možná takové které nelze přiřadit k výše uvedenému, nějakým způsobem se vymykají různá hnutí apod...Dříve ve středověku a snad od počátků církve ortodoxní (před jejím rozdělením na římsk.kat. a prav.) byly velkým konkurentem ještě církve "Dobrých mužů a žen" dnes nejčastěji známých pod označ. "Kataři" a šlo v podstatě o církve "gnostické" které vykládaly teologii diametrálně odlišně od všech výše jmenovaných, vycházely z dualismu (ať již umírněného nebo radikálního) dnes jde o církve "mrtvé" ovšem mají ještě své pozdější "následovníky" v podobě různých gnostických hnutí jež se objevily různě po světě (např. Chlystové Kristověrci, sdílí jisté podobné nebo shodné gnost. idee) Dnes někteří badatelé dospívají k názoru, že tyto "gnostické proudy" mohly být i tím původním pravým křesťanstvím jež stálo "na počátku" a u "zrodu" dnes známých katl. církví...Omlouvám se za zjednodušení a nepřesnosti tak zhruba...Čili toužíte-li po nějakém "společenství" pak je si možno najít to své, v opačném případě můžete praktikovat nebo jen věřit i docela sama individuálně, i to je možné tradice poustevníků jež sice příslušeli formálně k nějaké církvi ale jinak žili téměř naprosto odděleně je také z jednou silných křest. tradic...
P.S. Rodiče, místo aby jí dovedli k psychologovi, ji dotlačili k rozhovoru s knězem. Přijde mi to absurdní...No tak ten kněz zase není nějaký "mimozemšťan" a měl by být pochopitelně erudován i k tomu aby uměl lidi v případě potřeby nasměrovat tím správným směrem je-li to nutné tj. k lékaři, psychologovi apod...Na druhé straně opravdu i dnes se lze setkat někdy až se "středověkými" názory tj. když vám řekne pan děkan že pokud nechodíte v neděli na mši tak shoříte v pekle tak k tomu opravdu není co dodat...(osobní zkušenost prosím s mou sestrou)
@janm
- ale zase na druhou stranu - je úplně jedno, v čem si člověk najde smysl života - hlavně aby nějaký našel ! - jinak by to bylo k "nepřežití" 
culdabulda-
Ano, však ty církve všechny i různé náboženské společnosti tu nejsou "pro Boha" (ať už věříte nebo ne) ten to "nepotřebuje" je to pro ty lidi co tam chodí, je to zájem svého druhu jako když máte třeba nějaký sportovní klub, šachový klub, spolek zahrádkářů turistů apod...Zkrátka lidé kteří mají náboženské potřeby a baví je to se tomu věnovat, tak mají také takové "kluby"a "spolky" = církve a náb. společnosti kde ta sdílená radost mezi "sobě blízkými" je dvojnásobná, navíc v těch společnostech a církvích mají časem přátele, někeří tam najdou i partnera, podnikají i mimo různé akce s děckama s rodinama apod. (zvláště u těch protestantů to bývá často ) čili oni svým zpúsobem vedou společensky nábožensky relativně "naplněný život"...nemá to jen negativa jak si třeba lidé myslí...
culdabulda-
Ale ono něco jako "Bůh" "vyšší inteligence" "Božská jiskra v nás" jistě bude, nebude třeba tak jak si to představujeme ale bude, protože si vezměte kde se v lidech bere ta touha po Bohu, posvátnu, nějaké nadzemské Dokonalosti kterou by mohli uctívat a milovat a kde se bere v člověku ta radost když se tím zabývají? Odkud vlastně pocházíme jaký je náš původ že máme "náboženské potřeby"? Abych to vysvětlil, když máte hlad je to proto že existuje nějaké jídlo a tělo je prostě tak naprogramované aby se samo udržovalo při životě tím že jí, takže i kdyby vám existenci jídla někdo zatajil (je to nesmysl ale teoreticky) tak prostě "budete mít hlad" aniž budete vědět proč...Aby se člověk množil jako jiní tvorové tak má chuť na sex, ale tu chuť by neměl kdyby nebyl tak naprogramovaný a neměl zajistit potomstvo...A nemůže to být podobně i s tím Bohem? Proč po něm člověk, někteří lidé touží když ho ani neviděli, proč vzniká tato touha tento hlad po duchovnu? Může vlastně vzniknout taková touha pokud by věc objekt tužby neexistoval? Hodně lidí právě o těchto věcech nic neví, nikdo jim o tom neřekl, pak najednou potkají nějakého kazatele a najednou cítí že jejich hlad a nespokojenost je ukojena...a řeknou si to je to co jsem hledal je mi dobře...a věnuje se tomu...
@janm
- no já to vyšší "cosi" chápu jako přírodní, či vesmírnou zákonitost, která platí stejným dílem jak pro člověka, tak pro zvířata a všechno živé. Jenom člověk to pořád moc "rozebírá" a přitom možná právě zvířata vědí o Bohu více nežli my se všemi církvemi dohromady !
Nejlépe si náš osud a postavení ve vesmíru představuju na příkladu mraveniště, které žije vysoce organizovaným a inteligentním životem a přitom je to jen jedna z mnoha civilizací, která nedokáže a ani nemůže dohlédnout mimo svůj svět. Stejně jako lidi.
culdabulda-
Ano zákonitosti které si můžeme nějak "ohmatat" se do toho dají zařadit také ale je to spíš takový ten "vnější" pohled který je nám nejbližší ten uchopitelný, náboženství (jsou různé pohledy teologie) jde ale dál v tom, že jakoby se snaží člověku zpřístupnit i to "vnitřní" co máme v sobě ale i co mají v sobě všichni živí tvorové anebo také to co je "za tou hmatatelnou realitou" tj. co si nemůžeme nijak smysly "ohmatat" a tady to už je horší, protože to chce jistou duchovní "zkušenost" jež se pak špatně přenáší slovy do běžné mluvy (proto také slavní duchovní učitelé mystici mluvili v podobenstvích příměrech symbolech apod.) jde totiž o zkušenost jakési "přesažnosti" proto také "transcendence" které se člověk dotkne nebo může "zakusit" jen za jistých okolností...je to něco jako bychom měli v sobě ještě nějaký "další smysl" který ale nepoužíváme ani ho většinou "neznáme" nějaký další "cit" v sobě jenž, pokud cílenou praxí omezíme vliv svého kritického (leč právě pouze na tento svět omezeného a tím velmi nedokonalého našeho) "rozumu" , dostane "možnost" se projevit a ukázat nám tu další "půlku" reality v níž a s níž žijeme ale jíž neznáme ačkoli tu je stále...,a navíc tedy je ve své podstatě daleko trvalejší (věčná) a dokonce pro tento svět určující ale my ji běžně nejsme schopni vnímat ,,,,,,,velmi špatně se mi to vysvětluje..., protože ji nejsme schopni vnímat mluvili někteří duch. učitelé o naší "slepotě" ovšem není dobré to brát jako slepotu našich fyzických očí...Zjednodušeně bych to náboženství přirovnal k někomu kdo provozuje nějaký sport, třeba skoky na motocyklu apod., pokud se na něho díváme "zvenku" ale sami to nezkusíme naše představy o tom budou velmi zkreslené ba až naivní, zatímco dotyčný který přímo "praktikuje" má přímé zážitky z toho sportu v letu ve vzduchu zažívá pocity které běžně nezažijeme, myšlenky které nás nenapadnou, přístupy na které nikdy nepřijdeme, čili cokoli takovému člověku řekneme o jeho sportu aniž bychom to zkusili prakticky mu bude většinou jen "k smíchu" protože on má přímou zkušenost která je "nepřenosná" kterou musí udělat každý sám a je úplně odlišná od naší zkušenosti když se na to jen zvenku díváme...a takový je rozdíl asi mezi lidmi kteří se jakoby prakticky nějaké víře ani trochu hlouběji nikdy nevěnovali a mezi těmi kteří jakoby "hlouběji praktikují" kteří tím žijí...to jsou pak vždy úplně dva diametrálně odlišné světy...Čili my vidíme že se někdo modlí, kleká zpívá apod., připadá nám to zvenku jakoby třeba hloupé ale to je jen "povrch" ten člověk praktikuje-li hluboce a opravdu vnitřně tak zažívá něco co my zvenku "nemůžeme poznat", o velkých mysticích ať v daleké Indii, křesťanských muslimských = súfiů to platí dvojnásob, prostě ti lidi se dostali do takových úrovní svého vědomí a tím i zkušeností a z toho plynoucích znalostí které my můžeme jen velmi matně tušit...Ten problém víry náboženství nebo jak chcete je jakoby "složitější" a velmi těžce zvenku "pochopitelný" pokud nejsme "uvnitř" nějakého proudu něco nepraktikujeme např. se nemodlíme nebo nemeditujeme...
culdabulda
Nebo ještě jinak, když otevřeme třeba Nový zákon v Bibli, anebo otevřeme např. hinduistickou (přesněji snad vaišnavskou) Bhagavadgítu nebo jakékoli jiné svaté písmo jakéhokoli náboženství, tak my si tam přečteme nějaká poučení nebo v případě Bible i příběhy a teď si řekneme že to náboženství je vlastně o ničem prostě třeba Ježíš udělal to nebo ono, tam někoho uzdravil tam kázal jak k čemu přistupovat apod. "jednoduché", ale ono to tak není, ty knihy spisy to jsou vlastně všechno především jen "vodítka" jakési "turistické mapy" (viz. zdroj kniha Cestou orthodoxie od Kallista Ware) které nám říkají "jak se vnitřně připravit" a "kudy vnitřně směřovat jít" (jako když jdete třeba podle mapy nějakého města která vás vede) a až na základě toho pak následuje nějaká "praxe" nějaké vnitřní "spojení" (proto třeba i slovo yoga znamená - spojení na východě byla původně a je něco jako nějaké naše náboženství ale ty termíny se přesně "nekryjí") vzniká nějaký osobní vztah k té cestě (Mistru např. Kristu potažmo "Otci" Bohu) čímž se jakoby vnitřně "otevřeme" pro vnímání i jiných ne jen racionálních věcí kolem a až na základě toho pak se začíná náš život měnit získáváme jiný úhel pohledu a praktikujeme-li dobře i zcela osobní a hodnotné zážitky a poučení... které zpětně zase si bereme do toho běžného života...Vím je to asi dosti neumělý popis ale líp to teď asi nenapíšu...
@janm-
no já se nemohu zbavit dojmu, že člověk potřebuje nějaké náboženství, či filosofii k pochopení smyslu svého života a bytí, protože je pro něj příliš kruté přijmout fakt, že podléhá stejným zákonitostem zrození a zmaru, jako všechno živé. A přitom na tom není nic strašného.
Ale omlouvám se, já mám spíše technické uvažování a cítím více se zvířaty, nežli s lidmi, kteří jsou pro mne spíše představiteli predátorské bezohlednosti o to horší, že jim "pánbůh" dal rozum, který jim dovoluje tuto vrozenou krutost přivést k dokonalosti až k sebezničení !
culdabulda
Ano to je pravda řekl bych, i podle mně člověk potřebuje nějaké náboženství nebo filosofii k pochopení svého života a bytí, asi proto jsme lidmi abychom se po tom ptali 
Ta motivace může být různá je pravda že to často může být ten "strach" ze života i smrti, i já se o to původně zajímal z tohoto důvodu, ovšem později když jsem trochu víc "dospěl" mně to více začalo zajímat spíš z té otázky: "Jak to vlastně je?", než že bych chtěl "přežít vlastní smrt" za cenu nějaké "vymyšlené pohádky" A co se týká zvířat ano, od jisté doby je považuji za "dokonalé tvory", jsou dokonalí protože si v podstatě vystačí opravdu jen s málem, jsou dokonale vybaveni k přežití naproti člověku (ten místo toho dostal mozek který musel vymyslet jak přežít) a hlavně dokonale přijímají svůj úděl i když kdo ví, do hlavy jim nevidím a na druhé straně co jim zbývá a zřejmě o tom zas až tak neuvažují...Také se mi líbí jak jsou "prakticky založena" mají celkem dokonalý přehled o stavu svých zásob nebo o tom co mají udělat aby uživily sebe i mladé...,pokud je chováme v zajetí tak pak se naučí "přinutit" svou "opici" (co je zajala) aby zajistila vše potřebné a umí si o to říct, pokud by se staly lidmi byly by zřejmě skvělými ekonomy a stratégy...A co se týká člověka jako predátora ano jako druh se tak určitě chováme ,ale jako jednotlivci máme na výběr a můžeme zvířatům dosti "ulehčit", protože jisté věci lze dělat jinak... P.S.Také můžete mít docela pravdu v tom , já se k tomu také kloním, že zvířata mohou mít k té finální pravdě daleko blíže v tom smyslu, že zřejmě na rozdíl od nás o tom nespekulují a nepřemýšlí ale spíš možná mají jakoby "přímý přístup" k informacím jako takovým, ony prostě "vědí", my přemýšlíme co máme udělat ale zvíře prostě přesně ví co nejlepšího má v dané chvíli udělat...
třeba jsem v některém ze svých minulých životů byla opravdu ten vůl, jak říká "Suzy" - ale obávám se, že jsem ani v tomto životě příliš nezmoudřela 
-
"janm" děkuju za odpověď se kterou musím jen souhlasit 
Těžko říct 
Taky sem moh být všelico, nebo taky nic, kdo ví jak to je No ale vždycky lepší vůl zvíře než vůl člověk
pardon - tam měl být jiný smajlík - škoda, že nejdou doplňovat komentáře - někdy by to "povídání" bylo přehlednější !
Není zač...Takže ve skutečnosti když se podíváme na sebe do minulosti tak se tu spolu baví sýkory, chobotnice, sloni, voli, veverky,kočky, leguáni, psi ...a tak dále Pak to tady tak vypadá
@janm
- no ale když přijmeme teorii o reinkarnaci tak vlastně jo - ne? - lidská společnost je tak složena nejen z lidí, ale i z těch "volů" - akorát mi připadá, jakoby těch druhých přibývalo !
Bodejť by jich nepřibývalo, když přibývaj jatka a já jim říkám nejezte toho masa tolik ať se jich nemusí tolik zabíjet ale je to marný je to marný je to marný
pravda, ale je tam ta cesta, pro ty co jim to vadí, nemusí to jíst, anebo to můžou omezit, mají to lidi v rukách a nemusí nikam chodit a psát petice, kdyby každý spotřebu alespoň omezil kdo chce může jí i zastavit, tak se to prostě někde projeví v tom je to hezké že jistou volbu máme, a můžeme se zachovat podle svého svědomí takže na tom nemusí mít vinu nikdo kdo nechce, pokud to tak ovšem někdo bere, jsem dalek toho někomu říkat co má jíst nebo ne, nebo někomu zakazovat řízek ... Pravda to byl trochu černý humor...
Taková zajímavost. Hnutí Haré Krišna mají takovou "teorii""hypotézu"svého zakladatele Šrí Prabhupády, že vlastně 2 světová válka a masové vyhlazovací koncentrační tábory byly následkem špatné karmy kterou na sebe uvalilo lidstvo v důsledku jeho špatného chování a zacházení se zvířaty...No ale když se nad tím zamyslíte tak Hitler byl přece vegetarián ! 
Jakoby stál na straně těch zvířat a vykonával spravedlivý trest na lidech (vím že je to jen spekulace ale...když se zamyslíte zajímavé že? )
@janm
- no takto jsem o tom nikdy neuvažovala, ale není to špatná konspirace - osobně by se mi to líbilo - ale nacisti uctívali zvířata asi z jiného důvodu nežli z útlocitnosti a taky neuctívali všechna šmahem - jenom ta rasově silná a nadřazená.
@janm
- no v tomhle máte teda sakra pravdu ! - myslím, že ta karma za ničení planety a bezohlednost k přírodě lidstvo brzy dožene ! - a žádné náboženství, víra ani církev s tím nic nezmůže 
1x
@bj - ráda bych znala Váš názor na postoj k víře
Asi takto: "Příčí se mi svěřovat cizímu člověku."
1x
Mě je spíše smutno, že zde tazataelka jen přispěla a vesele se baví.
Tvůj příspěvek si v několika věcech protiřečí. Říkáš, že se hlásíš ke Křesťanství a že věříš v Boha a pak napíšeš, že nechodíš moc do kostela, neuznáváš zpověď atd...
Počítám z toho textu, jak vyplývá, tak mluvíš o Římsko-Katolické církvi. To že si introvert neznamená, že to je důvod toho proč se ti kostel, věřící příčí.
Spíše to má jiný podtext.
Chápu tvou myšlenku , že tě to v kostele nebaví a věřící ti jsou proti srsti. Já osobně chodím do kostela, který spadá pod Jezuity. Ta kázání mají vždy myšlenku a pointu. Člověk se vzdělává. To samé platí i u jiných řádů.
Co mě ale zarazilo, bylo to, když jsem přijel do diecéze, která byla vedena kněžími. Kázání bylo bez myšlenky a bez toho, co jsem několik desetileté pociťoval u kázání od Jezuitů či jiných řádů, která jsem navštívil.
Ale to neplatí u všech kněží. Někteří jsou také na úrovni.
Co se zpovědi týče, tak tam předstupuješ před samotného Boha. Spytuješ své svědomí. Není to jen příchod do nějaké budky, kde vysypeš své hříchy a hurá domů. Zpověď tě ani nezbavuje očisty za své hříchy. To znamená, že když někdo lže a jde se vyzpovídat a myslí si že je to ok, tak to ok není. Je ti odpuštěno ale taky doporučeno aby jsi již takto nečinil. Tím že vědomě a bez výčitek lžeš a nalháváš si že je to ospraveditelné se už nedopouštíš klasického ale těžkého hříchu.
Ta zpovědnice je jakýmsi spytovacím prostředím, kde žádáš o odpuštění a slibuješ nápravu. Během života jsou vedeny dvě knihy. Tyto knihy se pak otevřou, a pokud bude převládat to dobré,tak tě čeká očistec. Pokud to zlé, tak je zde věčné zatracení a druhá smrt. Smrt tvé duše.
O to v podstatě jde ďáblu jde hlavně o tvou duši, proto tolik usiluje o její získání. A Bůh dal člověku svobodnou vůli. Pokud by neustále zasahoval a rozhodoval, už by to nebyla svobodná vůle ale otroctví.
Proto ten kdo si myslí, že spravedlnost neexistuje, tak existuje. Je to smrt. Spíše příchod smrti, kdy lidé začínají mít strach o svou duši. Je to na každém z nás, jací lidé budeme a co budeme myslet, mluvit a konat. Podle toho budeme jednou souzeni. Škoda zbytečných slov a myšlenek.
No a proto bylo také ustanoveno desatero přikázání, které nás mají nabádat k zamyšlení nad našim životem. Život není jednoduchý a nikdo z nás neví kolik času nám ještě zůstalo.
Můj případ je takový, že mám období, kdy jsem začal o víře a Bohu pochybovat. Tato otázka totiž trápi lid stále. A bude i trápit nadále. Jedné noci jsem ale měl trátké vidění. A pokaždé, když pochybuji, když je mi těžko si na to vzpomenu.(netýkalo se mého pochybování. Bylo to k jiné věci)
Nejsem věřící, který by dělal nějaké akce, nebo seděl v přední lavici či byl nějak aktivní. Jsem obyčejný člověk, který v životě mnoho věcí,udělal špatně ale také bylo několik věci dobrých.
Důležité je nezabít své svědomí a žít dobrý život. Byť to nejde pokaždé a další jistě potvrdí, že někdy je ten den tak těžký a strašný, že bych už tady raději ani nebyl. Ale pak je tady další den, ptáci zpívají, děšť krásně bubnuje o okapy a nebo vychází slunce a já děkuji Bohu, že máme přírodu a mohu další den být a prosím ať nezklamu jeho, svou rodinu a své předky.
Církev můžeš nenávidět, ale proč si přivádět zdravotní problémy nenávistí? Každá nenávist, kterou v sobě živíš, ti spíše ubližuje. A je jedno jestli to je vůči církvi nebo někomu dalšímu.
A pokud ti věřící řekne, že on půjde do nebe, tak o víře a písmu nic neví. Víra není VIP vstupenka, dalo by se říci, že je to složitější cesta. Je to o filozofii, rozímání a taky dalších aspektech.
@Annaskaifas, křesťanských vyznání existuje více a člověk může být křesťan, aniž by navštěvoval kostely, modlitebny apod. V tom si tazatelka nijak neodporuje.
Přijde mi od Vás nefér podsouvat tazatelce něco jiného, než napsala.
Ohledně zpovědi s Vámi nesouhlasím. Jak už jsem napsala výše, nemá nikdo právo vstupovat mezi Boha a člověka, což se právě u té zpovědi (a nejen u ní) děje.
Zpověď žádné hříchy nepáchá, proto se jich nemůže ani zbavit ("zbavením očisty" jste "střelil úplně vedle"). Hříchu se podle mne naopak dopouští ten, kdo si osobuje právo "zastupovat Boha". Ke spytování svědomí není potřeba žádné "spytovací prostředí".
Během života žádné knihy vedeny nejsou. Bůh je nepotřebuje, protože je vševědoucí a člověk je nepotřebuje, protože ví, čeho se kdy dopustil, i co kdy/kde udělal dobrého.
Smrt není spravedlnost, Desatero přikázání nás nemá (jednotné číslo) nabádat k zamyšlení nad našim životem a nic "není o"...
Neneseme odpovědnost za správnost informací a za škodu vzniklou jejich využitím. Jednotlivé odpovědi vyjadřují názory jejich autorů a nemusí se shodovat s názorem provozovatele poradny Poradte.cz.
Používáním poradny vyjadřujete souhlas s personifikovanou reklamou, která pomáhá financovat tento server, děkujeme.