Nerozumím si se stejně starými muži

Dobrý večer,
tohle možná ani tak nebude otázka, ale spíš takové malé "potřebuju se svěřit". Nikdy jsem si moc nerozumněla s vrstevníky. A nemyslím tím jenom muže, spíš tak nějak celkově. Neměli jsme si v podstatě co říct, mě nezajímaly takové ty typické holčičí diskuze o tom, "kterej z kluků má hezčí zadek" nebo "do kterýho klubu se večer chystaj". Odmala jsem pomáhala rodičům, kteří byli pracovně velmi vytíženi, s péčí o sourozence, a tak jsem dospěla trochu dříve než ostatní. Nyní studuji poslední ročník VŠ.
Můj problém je v tom, že prostě nemůžu být s někým, kdo je stejně starý jako já. Nepotkala jsem nikoho takového, s kým bych si natolik rozuměla. Nechci, aby to působilo arogantně, ale připadá mi, že jsou i v mém věku muži ještě napůl děti. Žádná zodpovědnost, často ani rozum. Připadám si jako jejich máma.
Přitahují mě muži starší, a to i o 15-20 let, kteří to mají v hlavě srovnané a vědí, co chtějí. To všechno v platonické rovině. Nedokážu posoudit, jestli by někdo takový mohl mít zájem o mladou žábu. Samozřejmě, že v jisté sféře společnosti existuje ten známý archetyp staršího muže a dvacetileté milenky. Ten, který v překladu znamená milionáře s penězuchtivou (je to vůbec slovo?), ne příliš inteligentní, zato vzhledem modelku připomínající slečnou. Fungují takové vztahy i v normální rovině? Ta výše popsaná mi totiž jako normální nepřipadá.