Vždycky mě ve filmech hrozně udivuje, když někoho vedou na smrt, jak je ten člověk vklidu. Jak myslíte, že byste se chovali vy kdyby vás třeba vedli ve středověku na šibenici nebo co hůř by vám chtěli srazit hlavu? Šíleli byste nebo byste to příjmuli? I v moderní době si myslím, že to pro vězně musí být trauma. Co byste zvolili za způsob kdyby vás odsoudili k smrti?
4x
Tohle je dotaz "co by, kdyby". Nemyslím si, že někdo ví, jak by se zachoval. Víte, jak byste se zachovat chtěli, ale skutečnost by byla úplně jiná. Stejné to je, když se ženy zeptáte, co by udělala, kdyby jí někdo přepadl. Odpověď většinou zní: praštím ho kabelkou...kopnu ho...budu řvát... A ve skutečnosti zatuhne i chlap. Síla myšlenky je obdivuhodná, ale tělo (fyziologické procesy) většinou selže. M.
Mono, manžel známé dostal v padesáti infarkt a ona nebyla schopna zavolat z mobilu záchranku. Říkala, že měla v hlavě takový chaos, neviděla, vibrovaly jí ruce...
3x
Četla jsem zpověď kata, který vykonával popravu na Olze Hepnarové. Za totality nebylo člověka, který by ji neznal, proslavila se ovšem v záporném slova smyslu. U soudu cynicky hovořila o tom, jak lidi nenávidí a jaká je škoda, že jich jejím přičiněním nezemřelo daleko víc.
Když ji vedli na popravu, museli ji skoro nést, nebyla takřka schopna pohybu. Pod šibenicí se hrůzou pomočila, pokálela a pozvracela. Dokonce i ten kat, který viděl už různé věci, říkal, že mu byla v té chvíli neskutečně odporná, doslova se štítil na ní vykonat popravu.
Zřejmě si uvědomila, že je to naprostý konec. Jaga..
2x
Taky už jsem nad tím přemýšlel. Buď jsou ti lidé ochromeni strachy, nebo tomu třeba ani nevěří. Říkají si, že se přece něco musí stát, že to takhle nemůže skončit. Že so z nich dělají srandu, chtějí je polekat. Nebo po dlouhých dnech plné muční jim to už ani nevadí a chtějí to mít za sebou. Je tolik možností...
1x
Myslím, že už od dávnověku dali takovým něco vypít nebo něco píchli, aby nebyli vzpurní. Kdybych byla při smyslech, tak bych se jen tak nedala a ještě bych strhla do hrobu několik svých nepřátel.
To máte recht, ti lidé šli na popravu zlomení, zdeptaní hladem a útrapami žaláře. Nebo prostě byli lapeni a nebylo úniku. Já jsem o této situaci mockrát přemýšlela. Mně takhle popravili děděčka v rámci heydrichiády v Táboře. Na fotce byla skupina střelců na kasárenském dvorku a on tam stál sám u sloupku, možná s rukama svázanýma za zády. Tady nebylo možné, nemělo smysl se vzepřít, střelili by tak jak tak.
Oni jsou asi v šoku, protože viděj, jak padne ten před ním. Tam to byla jatka. Myslím 145 lidí, elita národa, osobnosti. To byla pomsta na Češích za ten atentát.
Tak nevím, jestli je pak pro člověka aspoň trochu uklidňujíci, když ví, že není sám kdo tak skončí.
1x
To by asi záleželo na mnoha okolnostech. V dnešní době už buď trest smrti není a nebo se provádí tou nejrychlejší možnou metodou. Ve středověku to asi bylo horší. Tam si všichni libovali v mučení a náměstí plnily davy lidí, který chtěli tvojí hlavu.
Upřímně, nedokážu moc odhadnout jak bych se choval. Podle mě je člověk před popravou v určitém tranzu, že si danou situaci ani plně neuvědomuje. Ale neumím si představit stát ve středověku na popravišti. Hlavně pokud by přímo přede mnou popravili i někoho dalšího, protože byly někdy i exekuce prováděny hromadně. Ve středověku ještě možná byla možnost najít nějakou kličku, jak utéct z vězení. Pokud by jiná možnost nebyla a muselo by se to stát, pak bych chtěl asi odejít co nejčestněji. Bohužel ve středověku zřejmě záleželo na tom, z jaké vrstvy zrovna člověk pocházel. A pokud jste nebyli ze šlechtického rodu, pak o žádném čestném odchodu nemůže být řeč. A vlastně ani o útěku ne, protože si dokážu velice dobře představit, jak vězně drželi před popravou bez vody a bez jídla. Navíc všechny vaše věci připadli katovi, takže pokud bych měl jít na popravu v nejchudším oblečení, bosý a podvyživený, bral bych to jako obrovskou potupu a možná bych se i o to lépe smířil se svým koncem. Ve středověku bych doufal ve stětí hlavy, umírání na šibenici muselo být hrozně pomalé.
V moderní době by se mi jako nejmenší zlo jevilo elektrické křeslo a jelikož ve věznici by zřejmě nebyla žádná možnost útěku, i tady by asi byla nutnost příjmout osud.
1x
Náš mozek k nám bývá milosrdný a ve vypjatých situacích prostě vypne. Vše kolem Vás Vám připadne jako ve filmu, nereagujete, necítíte strach.
sebod, to se mi s tím mozkem potvrdilo, když jsem jako mladé děvče byla vlákána do takové pasti, asi by to nebyl býval pěkný zážitek, bylo to v noci. Já nevěděla, co dělám, vjela do mne zvláštní síla a za chviličku jsem se ocitla o dva kilometry dál od toho místa a těch lidí, ocitla jsem se před svým domem a byla jsem zachráněná. Dodnes nevím, zda jsem běžela, nebo letěla vzduchem.
- nebojte - všichni si to nakonec vyzkoušíme ...
1x
Doporučuji prostudovat popravu Milady Horákové. Ale né ten film. To je úplná blbost, kde z Milady Horákové udělali trosku a z její popravy torzo. M. Horáková, byla vyvedena na dvůr, před popravčí šibenici, kde musela všechny popravované v ten den s ní, sledovat jak umírají. M.H. šla na smrt smířena a vyrovnaná. To je popsáno i v pamětech. Během popravy její osoby trpěla přes 45 minut. v 40. minutě ještě lékař konstatoval, že žije.
Sama M.Horáková uvedla i v jednom ze svých dopisů, "nesmutněte, však jsem za ten provaz také tahala". Tato věta se přisuzuje bourání Mariánského sloupu v Praze. M.H. byla velká komunistka, do doby, než navštívila SSSR, kde se měla učit, jak správně vést revoluci a zavádět komunismus do praxe. To co viděla, ji vyděsilo. Po návratu do vlasti, proti komunismu bojovala. A to ji stálo i život.
Jak bych reagoval já, netuším a doufám, že nikdy nebudu muset zažít. Všichni kdo byli odsouzeni k smrti, nebo byli mučeni, jsou pro mě hrdinové.
0x
Také nevím, jestli by ze mě dostali mé poslední přání, nebo večer předem, jaké chci oblíbené jídlo a pití. Jestli tedy opravdu má na to odsouzený na smrt právo, ve filmech to tak je. 
S tím jídlem a pitím to asi záleží. Před elektrickým křeslem to tak mají. Ovšem tam by mě více než poslední jídlo trápila samotná příprava na popravu, kterou vězni musí podstoupit. Představa, že by mi ještě před tím vším museli ostříhat hlavu a měl bych na sobě při popravě plenu, mi nepříjde kdoví jak lákavá. Navíc údajně ani vězňům na křesle nenechávají boty, takže bych ještě měl nohy přímo na betonu.
Neneseme odpovědnost za správnost informací a za škodu vzniklou jejich využitím. Jednotlivé odpovědi vyjadřují názory jejich autorů a nemusí se shodovat s názorem provozovatele poradny Poradte.cz.
Používáním poradny vyjadřujete souhlas s personifikovanou reklamou, která pomáhá financovat tento server, děkujeme.