Jací jste byli studenti?

já mám za sebou SŠ strojní. Vesměs nejhorší vysvědčení byly dvě trojky. Jinak dvojky a jedničky. Zásadní pro mě bylo, že mě předmět bavil a těšila jsem se na vysokou(maturant 1996). Tehdy jsem ale neudělala příjmačky a tak zkusila štěstí jinde.

Nebyl ještě internet v každé domácnosti a úplně náhodou jsem se dostala jakou aupair do Anglie. Pracovala jsem tam rok a mezi tím navštěvovala kurzy angličtiny. Do toho jsem si opakovala MAT a další potřebné předměty. Vrátila jsem se na příjmačky a uspěla. Byla jsem šťastná. Studium jsem ale po dvou letech nechala a opět vyrazila do světa. Tentokrát do USA. Během pobytu v USA jako oupair jsem si našla práci jako servírka a dostávala i nabídky do modelingu.

Pro mladou holku zajimavé nabídky, zvláště pak po finanční stránce. Hlavně jsem viděla úplně jiný svět a jiné možnosti. Po roce práce jsem pak skoro rok cestovala po USA a odtud se přesunula do Kanady, kde jsem pracovala jako barmanka v jednom horském středisku. Zde jsem se naučila skvěle lyžovat a míchat skvělé koktejly. Po sezóně, jsem opět vyrazila na cestovní tůru po Kanadě, Havaji a Novém Zélenadu.
Vrátila jsem se do ČR a znovu jsem začala koketovat s myšlenkou jít na VŠ. Opět na strojařinu. Když jsem ale vytáhla staré sešity, učebnice tak jsem zjistila, že už se mi nechce. Nastoupila jsem do práce jako obchoďačka. Měla jsem služební auto, mobil, notebook. Na konci roku jsem byla oceněná jako obchoďačka č.1 a měla se jako princezna. Plat byl luxusní. Měla jsem vše. Další rok jsem si naplánovala dvou týdenní pobyt v Africe. Po návratu jsem ještě vydržela do Vánoc jako obchoďačka a pak dala výpověď. Opět jsem se vrátila do Kanady, kde jsem opět pracovala jako barmanka. Na stejném místě, jako tehdy. Po sezóně jsem pak nastoupila do jedné Kanadské firmy a brzy jsem byla obchoďačka. Pracovně jsem projela celou Kanadu, Navštívila Japonsko a pak zakopla ve dveřích o svého muže. Mimo jiné, taky Čech.

Na své pouti dosavadním životem jsem se setkala i se zajímavými lidmi. Asi nejlepší bylo mé setkání s Paul Gross(Kanadský herec, režisér, zpěvák. u Nás známý seriálem směr jih).
Dnes dělám v jedné nadnárodní společnosti, mám děti, manžela a práci která mě baví. Ale kdybych mohla, tak bych ještě cestovala.

V nýnější době se věnuji potápění, hlavně pak freedivingu. Který jsem okusila poprvé v USA. Taky stále lyžuji, bruslím a v létě plno jiných věcí.

Sama se nerozepíšete, ale na ostatní jste zvědavá? No, já jsem zase zvědavá, jestli Vám někdo napíše...

Vízo není důležité, byla jsem na základce i střední premiantka a přesto jsem nedokázala tolik, jako třeba moje kámoška,která prolezla se čtyřkama. Je to o schopnosti se prosadit.

Odjakživa jsem byla denně na hřišti a v kroužcích od výtvarky přes házenou, dramaťák, atletiku, přírodovědný, fotbal. Školu jsem moc neřešila, hlavně, že bylo vyznamenání. Na holku jsem byla trochu uličník, organizátor bojových akcí Lišky x Vlci a bojovník za práva. Osvobodila jsem, tuším v šestce, spolužačku, která měla domácí vězení s lanem po hromosvodu, tak jsem měla dostat 2 z chování, ale byla jsem zároveň první ve sběru léčivých rostlin a sportovec školy, tak se to nějak vykrátilo. Prostě přehnaně zájmových činností. A to jsem si prosadila mít své záhony. To hrabání v hlíně mi zůstalo jako relax. Na gymplu jsem musela ubrat, tak jsem nechala klavíru a gymnastiky, neboť jsem schytala pár trojek. Tam jsem se musela v některých předmětech učit. A poznala jsem, jak moc má vliv na postoje k předmětu a na znalosti kantor. Přestěhovali jsme se totiž v půli mého studia, a na jiném gymplu jsem měla diametrálně jiné vysvědčení! Tam už jsem sama vedla sportovní oddíl. Obojí mne nasměrovalo ke kantořině, čehož nelituji. VŠ tradičně taky na dvou místech a zcela jiné předměty. Dost mne chytla metodika výuky. Jen bych nechtěla učit v této době.

Na základce nic moc (průměr přes dva), na střední to šlo samo až na nějaké předměty, kde jsem se učit musel. Dál už to šlo zase samo a zakončil jsem s červeným. Že by mi červený diplom otevíral dveře to ne, ale když už vás někde přijmou jsou rádi, že je červený. Ale jinak to nic neovlivňuje. Jde to člověka a jeho schopnosti tedy hlavně o jeho prezentaci a až pak znalosti.

Základka super. Její konec se třemi dvojkami, jinak samý jedničky. V prvním pololetí prváku na gymplu už jsem skoro propadl z matematiky. A pak už šel jeden průser za druhým. Spálení třídní knihy, zničení dveří, kouření na školním dvorku, opití se do strašlivého stavu na školním výletě, přinucení třídního šprta, aby při výtvarné výchově vypil kelímek, ve kterém si pral štětce. Byl jsem typickej průserář neustále koketující s propadnutím nebo vyhazovem (naštěstí se v první polovině 90. let na nějaký striktní pravidla moc nehrálo). Odmaturoval jsem až po žních (překvapivě 1,2,2,3) a odešel na VOŠ. Tam ze mě asi částečně vyprchala rebelie a dokončil jsem jí jako jeden z pěti nejlepších studentů... Učil jsem se možná tři večery za celý svůj život. Ale na krásný období gymplu nikdy nezapomenu!

Prakticky sem se nikdy poradne neucil. Samozrejme tu a tam na nejaky dulezity test nebo na maturitu a statnice jo, to bych zase kecal, ze ne.

Na ZS 2-3, vpodstate klasickej trojkar, pac sem na to vylozene kaslal, na SS 1-2 presto, ze sem na to vylozene kaslal, ale bavilo mne to, tak asi proto. Vpodstate sme stredni tak nejak prohulili, prochlastali a promr... To kaslani na uceni se mi malem ale vymstilo na VS, kde sem zjistil, ze precejenom ten diplom nebude uplne zadarmo, ale nejakym zazrakem sem ten zaklad ustal a na oboru to pak slo uz zase samo od sebe bez nejakeho extra uceni. Opet zrejme diky tomu, ze me to bavilo.

Dobrý den, základka byla v pohodě (stačilo se učit básničky, vzorce nebo slovíčka), gymnázium už trochu "drhlo", ale maturita byla OK a VŠ byl životní omyl. Jen pro srovnání - k maturitě nás šlo tenkrát asi 90 žáků a neudělal ji pouze jeden, což je dnes na SŠ asi už nemožné. Zdravím!

clayman - já si myslím, že maturita na gymnáziu z dob před rokem 1989 mohla být svou náročností srovnatelná s dnešním získáním titulu Bc.

ZŠ jsem flákala, učiliště tam jsem mezi slepci byla jednooký král, pak mi konečně došlo, že tudy cesta nevede a začala jsem něco dělat. Studovat s rodinou je sice těžší ale dalo se zvládnout.

"Student" jsem byl špatný, jelikož jsem se nepotřeboval učit a samo mi to lezlo do hlavy. S vynaložením minimálního úsilí jsem vystudoval VŠ technického směru s červeným diplomem a během studia jsem byl vzhledem ke svému stylu studia a svým znalostem za exota.

Je fakt, že jsem VŠ ukončil před cca 40 lety a přece jen člověk i jeho mozek stárne.