Kdysi jsem četl, že by si měl člověk v životě uvědomovat, koho má rád a kdo má rád jeho. Proto by si měl jednou za čas /měsíce až roky/ napsat na papírek koho má ve svém životě nejraději. A pak druhou kolonku. O kom si myslí, že je pro něj nejdůležitější on. Dělám to už 19 let a nevěřili byste, že jak lidi střídají. Jako figury na orloji. Myslel jsem si, že to bude stále zhruba stejné...máma, táta, děti, žena atd...kdepak. Není.
Znáte ještě nějaké psycho rady?
2x
Jednu takovou "hříčku" do vyučování sociální psychologie. Chce to kázeň, neboť se nesmí mluvit. Jeden si zaváže oči, na uši sluchátka a postupně ho za úplného ticha vede školní budovou do šatny jeden, pak druhý, pak třetí . Ten slepý + huchý nesmí vědět, kdo je ten, co ho vede, oblíká mu bundu, zavazuje boty ap. Tam ho nachystaného předá týmu a zmizí. "Slepec" jde totéž znovu veden druhým event. třetím spolužákem. A pak ohodnotí, kdo ho vedl nejlépe, u koho se cítil jistěji, s kým se mu prostě nejlépe šlo s 1., 2. nebo 3.průvodcem. Tam bývají rozdíly! Někd jeden druhému rovná na schodech krok,boty, jinej se moc nestará.
Taky jsme jednou dostali plastelínu a měli jsme vymodelovat zvíře naší povaze nejbližší a popsat jeho vlastnosti.V podstatě jsme vyjadřovali něco o sobě, jaké hodnoty zastáváme.
Nebo jsme měli poslat anonymně lístek do lavice každému s jeho dobrou vlastností. Negativní neposílat. Ten si to pak sám přečetl. A asi mu pak bylo líp.
Já měla ráda kresby, co vypovídaly o osobnosti. Třeba strom, jeho velikost, umístění v prostoru, sílu, kořeny, větve, jizvy ,detaily- lístečky, i na něm květy , ptáci ap. Nesměl to být jehličnan, aby se mohly posuzovat větve, které kam ční a nakolik se proplétají. I plynulost čáry vypovídala o něčem.
Nebo naopak jsme dostali už nakreslený strom, na němž sedí porůznu. jednotlivci nebo i dvojice, někdo visí, jeden i bloumá pod ním, nebo se přes druhého dere na špici /asi 20 postaviček/. A měli jsme vybarvit toho, který nás nejlíp vystihuje.
Kresba postavy, to je známé. Jestli volíš kluka nebo se ztotožníš s dívkou, jak moc jdeš do detailu, co zdůrazníš pro sebe podstatné..
Ještě jsem si vzpomněla na "hříčku": Co by byl, kdyby byl. To jsme si takhle říkali v rámci rodiny, třídy nebo nějakého kolektivu. Hledali jsme každému to nejvýstižnější připodobnění. Kdyby byl stromem, tak je například staré dubisko, jiný je spíš úzký topol, jemná břízka, tamta zas magnolie, nebo jen křovisko, pařez... Nebo kdyby byl stavba. Jeden je strohý panelák, ta je zas taková stará prosluněná vila s balkonama a děda, to je bunkr. Nebo nádoba, někdo je jak vázička z míšeňského porcelánu, druhej strohej, jak zavařovačka, další jak malovanej džbánek, jinej jak bitelnej půllitr. Tak i zvíře nebo rostlina. A "hrají" to i děti. Jejich nápady často vyvolaly salvy smíchu. Hledali jsme něčí podobu s budovou, a malej to vystihl: to je takovej stan!
Neneseme odpovědnost za správnost informací a za škodu vzniklou jejich využitím. Jednotlivé odpovědi vyjadřují názory jejich autorů a nemusí se shodovat s názorem provozovatele poradny Poradte.cz.
Používáním poradny vyjadřujete souhlas s personifikovanou reklamou, která pomáhá financovat tento server, děkujeme.