Nesmyslné myšlenky

@anonymne - Akorát nechápu, kde se takové pitomosti berou.
Znáte Saturnina? A teorii doktora Vlacha o míse koblih?

"...Jde-li o člověka bez fantazie a smyslu pro humor, bude se v poloprázdné kavárně na mísu koblih dívat třeba do oběda... Pak jsou lidé, kteří se při pohledu na mísu koblih baví představou, co by se dělo, kdyby někdo začal ostatní koblihami bombardovat... A nakonec existuje třetí skupina lidí, které zmíněná představa láká natolik, že vstanou a uskuteční ji...!"

A přesně takhle je to se všemi podobnými "pitomostmi" - někdy ani netušíme, že jsme něco přečetli, zahlédli, slyšeli, co se nám uloží kamsi do hloubi závitů a časem vypluje zpátky. No a pak se zachováme jako člen některé z výše uvedených skupin.

Měl jsem kdysi v práci kolegu z Indonésie. Země plná pověr a jiných nesmyslů. A toho kolegu otec skutečně shodil ze skály. Když byl menší. Protože otec tvrdil,že do něj vstoupil zlý duch. Kolega přežil a ukazoval nám šrám,co mu zbyl na zádech.

Takže,dějí se i takové hrozné věci.

Mám ráda klid, předpokládám, že když celý život nesladím, nemusím slyšet otázku kolik chceš cukru zvláště ráno, každý podobný ranní dotaz manžela mě přivádí na myšlenku použít nůž a bodnout.

Jo, tak tohle znám. Když jsm byla mladá a narodilo se mi dítě, tak když jsem prala, a koukala se do ždímačky jak se to točí, (tenkrát ještě nebyl žádné automatické pračky) tak mi také hlavou proletěla taková divná myšlenka, podobná té Vaší. Představa mého syna v té ždímačce. Žádné hlasy, žádné ponoukání, prostě najednou ten blbý nápad. Ale bylo to takové divné, že si to pamatuji dodnes. A abych pravdu řekla, tak se mi ještě dnes stává, že mne napadne úplně stejně blbá myšlenka, když sekám zahradu elektrickou sekačkou. Vzít nůžky a přestřihnout tu šňůru. Syn žije a já také , ale ty nápady jsou fakt divné. Na Googlu jsem našla vysvětlení: "Obsedantně-kompulzivní porucha se vyznačuje nutkavými myšlenkami (obsesemi), které se člověku vtírají do mysli nezávisle na jeho vůli a způsobují mu úzkostné pocity."

Můžete toho najít víc. Mne to zajímalo z psychologického hlediska, tak jsem si o tom dost přečetla. Ale z vlastní zkušenosti mohu potvrdit, že se s tím dá v klidu žít. Pokud to ovšem nevybočí z "normálu". Zkuste trochu pohledat.

- řekla bych, že takové myšlenky napadají občas spoustu lidí - zvláště asi v mládí - takže nic zvláštního. Jenom si je nesmíte nějak "hýčkat, příliš na ně myslet, nebo se jimi dokonce "kochat" ! Nebo se "z toho zblázníte" - a vypěstujete si opravdu nějakou psychickou poruchu, o které tady někteří píší.

Takže - nic to neznamená, pokud jste normální zdravý člověk, ale bacha na to, pokud jste nějak psychicky labilní - a to asi nejste, když jste schopen o tom rozumně uvažovat.