Ahoj všem 
zajímalo by mě, zda ve svém zaměstnání děláte, co jste vystudovali? Nebo zda to, co děláte, má s předmětem studia přímou souvislost?
Moje otázka vychází z otázky, která tu dnes padla (portugalština a angličtina), ale není to poprvé, co se tu něco podobného probírá. Už jsem to tu jednou i psala, z mého okolí max. polovina lidí dělá to, co vystudovali. Myslím si, že lidé mnohdy vystudují něco, co je zajímá, ale život je zavede jinam. Že nabyté dovednosti a vědomosti ne vždy odpovídají zamýšlenému cíli studia a my nakonec "skončíme jinde". Co mám na mysli? Jedna vystudovaná němčinářka dělá v archivu. Kdyby se zde ptala, jaké má uplatnění s němčinou, asi by jí spousta lidí řekla, že může jít učit nebo překládat. Jenže její zájmy (historie) se se studiem němčiny skloubily tak šťastně, že ji to dovedlo až tam, kde je - a je za to ráda. Ta němčina pro prostě bylo vhodné studium. Plno dalších lidí, se kterými jsem studovala, neučí. Dělají v bance, v obchodě, v marketingu, vedou týmy ve fabrikách, dělají v kancelářích, vlastní malé firmy... ano, to může být způsobeno tím, že na peďáky chodí lidi, co chtějí titul a ne vzdělání, ale stejně - co ta projektová manažerka s hotelovkou? Manažer v obchodním řetězci se studiem zdravotnického záchranáře? Co ta vystudovaná zdravotní sestra ve vedení pobočky pojišťovny? Vidím to momentálně i na svých žácích, někteří už za sebou mají střední školy a ten automechanik, který mě v devítce tak děsně štval, dělá číšníka v restauraci 
Já osobně jsem vystudovala Učitelství pro 2. stupeň ZŠ a následně i Učitelství pro 1. stupeň. Ve škole jsem učila 5 let, teď 5. rokem učím jako OSVČ. Takže ano, já "v oboru zůstala". Co Vy? Kam Vás život zavedl? Pokud neděláte, co jste vystudovali, dá se o Vás říct, že dovednosti získané studiem jste v práci i tak využili?
2x
JJ, strojař jsem a stojař budu (doufám). Ale není to tak jednoduché. Strojírenství je tak rozsáhlý obor, že člověk v rámci oboru vystuduje nějakou specializaci a skončí někde úplně jinde. Po průmyslovce jsem byl vystudovaný konstruktér, po VŠ technolog, dělal jsem v konstrukci, na obchodním, u CNC stroje, měl jsem pod palcem celou (mrňavou) výrobu atd. atd. Teď je ze mně děvečka pro všechno. Radikálně jsem změnil obor, ale prakticky všechno, s čím jsem během studia a praxe přišel do styku, je mi k užitku.
1x
Zkuste se podívat na otázku Čím kdo jsme (249 odpovědí). Můžete si udělat představu i o uživatelích, kteří už sem (moc) nechodí.
doplněno 03.01.19 17:52:
Dlouho jsem pracovala ve svém oboru, v 89. roce jsem úplně změnila obor a po dalších ± 16,5 letech znovu. V podstatě všude jsem zužitkovala jak školy, tak předchozí zaměstnání. Někde dokonce i některé koníčky.
1x
Děkuju za odpovědi. Je to trvalý námět k diskuzi - jestli je (a jeslti má být) střední a vyšší vzdělání něčím, co formuje člověka s jeho dovednostmi, znalostmi a schopnostmi, nebo jestli je vzdělání příprava na výkon povolání. Odpověď se určitě pohybuje někde mezi těmito dvěma body, ale nemůžu se zbavit dojmu, že se přibližuje spíš tomu prvnímu, než k tomu druhému... ale na druhou stranu si rozhodně nemyslím, že by to mělo být výlučně to první.
Já na VŠ a konkrétně na AJ šla proto, že mi angličtina šla, narozdíl od všeho ostatního. Hrála jsem celé dětství na klavír, čehož jsem chtěla využít na kombinaci s hudební výchovou, ale neumím zpívat 
nedovedu si představit, že bych dělala práci, ve které jazyk nevyužiju. Něco, co nebude s jazyky či vzděláváníím (či snad i vedením atd.) vůbec souviset. Na druhou stranu, kdyby mi někdo řekl, že když jdu na peďák, tak jediným mým využitím bude výuka, tak by mě to asi odradilo. Zvlášť teď, když mám tu životní zkušenost, že lidé s nějakým vzděláním se od něj vcelku dost odchýlili, ale současně využívají, co jim to vzdělání dalo.
0x
osobně první vzdělání využívám-vyučení v oboru zedník-obkladač (obkladačinu nedělám ,max jen sám sobě,melouchy nebo se tím živit ne)druhé ,resp nástavbu=maturitu k vyučení a vzdělání z voj.školy již 21 rok nevyužívám-vrátil jsem se po 20 letech k řemeslu,jako pyrotechnik nebio střelmistr nebyla v celé ČR tehdy volná pozice a strojník bez ŘP na NA je na nic ( UDS,buldozer,DOK či KN ,dokonce jsem ještě dělal na autobagru - laňáku!)
0x
Strojarna SS a VS. Na SS sem ziskal presnou predstavu, co a kde chci v oboru delat a od Te doby sem tam smeroval vsim, co jsem studoval a delal. Kdyz sem uz pozdeji ziskal v oboru nejake to jmeno, sami se mi pak ozvali a presne v Te chvili sem si uvedomil, ze uz sem mnohem dal a ze by to pro mne byl krok zpet. Kazdopadne delam to, co jsem studoval a ziskane znalosti vyuzivam kazdy den.
0x
Dva vystudované obory, oba uplatnitelné. Celý život dělám svůj obor, dokonce pak i ten, po němž bylo obtížnější pídění (chemická analýza potravin). Štěstí je, když se studium strefí do žádané práce, což se s čtyřletým předstihem nemusí strefit. Ruku v ruce s tím jde peníz. 
Kdo jdou teď za informatikou, pravděpodobně zůstanou po vystudování v oboru. U mne to byla spíš náhoda, puberťák moc dopředu neuvažuje.
0x
Vystudovala jsem co chtěli rodiče,potom jsem jim zamávala maturitním vysvědčením a šla jsem do fabriky k pásu.Nejen pro peníze,ale i na truc.Šla byh i k technických službám hrabat trávu,jen abych jim zkazila ten sen,co si o mě vysnili.
Mám Stavební průmyslovku,studium bylo v pohodě...nechtěla jsem to nikdy dělat,nedělám to a dodnes nevím co bych chtěla dělat.
a asi to mám jako vaši žáci,co život namane,to bych brala.Jako druhou práci mám kontrolní komisi pro bytové družstvo,to mě baví a třetí přivýdělek mám práci na pc-třídění,přeposílání,taky taková kontrolka.Stejně tak mě baví co dělám bokem-kadeřnice,kreslení karikatur...ve škole jsem byla ještě dítě,nemůžu říct,že jsem to brala vážně,jen jako povinost to vystudovat a šmitec.Takže mi to studium nic nedalo co bych použila dále v životě.
Tak to jsme kolegové :D
Moji rodiče taky chtěli, abych studoval.Šel jsem na stavárnu, vystudoval jsem pozemák.
Po škole jsem se tomu chvíli věnoval, pak jsem dělal kameníka a teď dělám ofiko to, v čem se hrabu už od dětství - auta.
Rodiče to blbě snášijou, ale mě to baví a pár let i živí..a místo maturitního vysvědčení bych víc ocenil třeba svářečák...
nick-někteří rodiče si myslí,že své děti dobře znají,tudíž nemají důvod se jich ptát.Jeden bratr rád vařil a je dodnes kuchař,druhý miluje auta,je automechanik,takže rodiče usoudili,že když kreslím,maluju,tak architektura bude nejlepší.Nejsem "dis" ale pečlivost ve výpočtech mi dělala problém a taky k téhle práci je nutná průbojnost,sebevědomí se uplatnit a to ni rozhodně chybělo...byla jsem ten tichý typ co si někde v roho něco čmárá
.to už ale neviděli a všude po rodině tvrdili,jak mi to super vybrali,jak mě to baví.
Já to jen chtěla dodělat,at mám papír na vzdělání,proto jsem asi působila,že mě to baví.Při nucení at jdu na VŠ jsem už byla starší,tak jsem řekla rázné né,nikam nejdu.Smutné to je v tom,že i když mám školu,vlastně nic neumím,to se potom špatně hledá práce.
nick- manžel se našel až po 30.tce,šel do armády.Sedí mu ten řád,logika a taková nějaká pracovní spravedlnost,což v předešlých zaměstnání nepoznal.Bylo to jen "kamarád povýší,ten je rodina s tím a tím,tomu tajně přidáme apod"
Rodiče to vždy netrefí,proto je nutné dětem naslouchat pořád a né plnit si jen své představy o dítěti.Já to vystudovala,ale vlastně nic o tom nevím.Znáte to někdo?a rodiče si pořád myslí,že můžu kdykoli sednout ke stolu a projektovatpřitom je to obor co se člověk pořád učí,musí být v obraze a střední školou to nekončí.Já informace nabrala,odmaturovala a vypustila z hlavy.
0x
Ovšem pokud to vezmu z pohledu čistě mé osoby, tak mě gympl připravil dokonale na pozici pracovníka ve fabrice, který si celkem bez pomoci dovede spočítat výplatu, i když s vypsáním složenek má trochu problém. Zjistil jsem totiž, že pan učitel, jak si přáli mí rodiče, ze mě prostě nebude, protože titul Mgr. mi vůbec neladí se jménem. Navíc bych ty malé zlobivé hajzlíky nejspíš dřív či později zmrzačil a na střední škole bych zas mohl mít etický problém, protože jsem hodně četl o zamilovaných studentkách a při pohledu do zrcadla jsem usoudil, že bych jim prostě takovou první platonickou lásku nepřál.
Nakonec jsem se vcelku brzy rozhodl, že je škoda nevyužít všech státních výhod včetně bezplatného školství, když už mám penzijko a stavebko a zkušenost s placením daní a sociální dávky mi jak na zlost nechtějí dát, taky jsem chtěl titul, co by mi pasoval ke jménu, tak jsem si podal přihlášku a tu vejšku nějak doklepal.
Teď pracuju v oboru, jenže jinde a na jiné pozici, protože mi chlapci a děvčata z fabriky, kde jsem brigádničil, začali dávat najevo, že kdoví jak je to s mou inteligencí, když se mi chce dobrovolně vstávat v půl čtvrté ráno a ten titul jestli fakt mám, když jsem si ho vlastně dodnes nenechal napsat ani do občanky.
Bohužel je pravda, že zpočátku na třídních srazech, nebo v současnosti když už mě někdo fakt při nějakém jednání vytáčí, prozradím ono kouzelné slovíčko, označující dosažené vzdělání, lidé se pak v mnoha případech začnou chovat jinak. Nechápu to, ale je to tak, přitom nějaký diplom, i kdyby za první místo ve stylu kovadlina při plaveckém výcviku ve čtvrté třídě, má dneska doma snad každý.
Když to shrnu, střední škola mě pouze formovala při hledání sebe sama a teprve praxe mě dovedla k poznání, co chci rámcově dělat, protože v patnácti ani v devatenácti jsem prostě nevěděl. Na základě toho jsem pak studoval trochu později, což mi pomohlo v tom smyslu, že jsem občas věděl trochu víc než ostatní, o čem přednášející mluví. Navíc, rád dělám lidem radost a maminka je od té doby šťastná, protože může ostatním říkat, že sice jsem blázen, když jsem nechtěl být učitel, ale úplně blbej snad nejsem, když mám ty školy, že jo.
Ale že bych vyloženě žil jen z toho, co jsem musel vědět u zkoušek, taky nemůžu říct. Jsou změny, nové poznatky, jiné technologie. Takže spíš než o vědomostech je škola o rozhledu, schopnosti podívat se na věc z jiného úhlu, učit se jinak přemýšlet. Někomu na to pochopení stačí základka, někdo to nedá ani se třema titulama. Pokud se člověk z tohoto pohledu rozhodne změnit obor mimo těch opravdu náročných na kontinuitu celoživotního vzdělávání, tak vlastně zdravotní sestra v pojišťovně nemusí být nic neobvyklého.
doplněno 04.01.19 22:21: Může mi někdo vysvětlit, proč můj příspěvek kamkoliv v poradně je vždycky třináctý? Proč zrovna třináctka?
Reaguji jen na doplnění:
Zaujalo mne, že jste pořadí svých příspěvků zaregistroval. Já si odpovědi hned nahoře řadím podle data, zároveň rozbalím všechny komentáře a pořadí otázek či komentářů nesleduji ani si jej nevšímám. Pořadí si musím najít jen v případě, že potřebuji na některou reakci odkázat.
0x
Až do důchodu jsem dělala, co jsem vystudovala vč.pozdější další aprobace. 36 let kantořiny na osmi školách různých typů a zaměření, no a paralelně trenérská práce v několika sportech. Takže hodně široký záběr. V důchodu u firmy uplatnuji své hobby, což je naopak práce v tichu a zeleni. Ale i tady už zvolňuji.
0x
Nedělám, co jsem vystudoval, ale úplně mimo taky nejsem. To, co dělám, jsme okrajově měli i ve škole.
Docela mě mrzí, že nedělám to, co mám vystudované. Obor a školu jsem si vybral takové, jaké se mi líbily, čemu jsem se jednou chtěl věnovat. Ovšem to, co teď dělám, mě bavilo taky. Šťastný člověk? No, jak kdy.
Neneseme odpovědnost za správnost informací a za škodu vzniklou jejich využitím. Jednotlivé odpovědi vyjadřují názory jejich autorů a nemusí se shodovat s názorem provozovatele poradny Poradte.cz.
Používáním poradny vyjadřujete souhlas s personifikovanou reklamou, která pomáhá financovat tento server, děkujeme.