Strach?

Zdravím

Je to o tom, že se člověk vnitřně naučí (nebo spíš je naučen) příliš akceptovat "autoritu" těch ostatních tj. rodičů kamarádů učitelů apod., dochází k tomu vlivem výchovy kdy nás "podmiňují" abychom se chovali jednali tak jak bychom "měli".( Tj. například: "Když neuděláš to a to budeš špatná") To vede k tomu že druhé a jejich názory vnitřně pokládáte za "prvořadé" čímž vaše názory potřeby apod. jsou tomu podřízeny tím ale zákonitě pak trpíte protože zrazujete sama sebe, tj. neřeknete co chcete vy, jak to vidíte vy, apod. Z "neuposlechnutí a nerespektování" druhých vzniká pak ten "strach" je to strach z odmítnutí ze zavržení...protože jsme naučeni tak že nebudeme-li se chovat a říkat co druzí chtějí budeme zavrženi, je to vlastně takový zažitý vzorec program a tento zažitý vzorec je třeba změnit. Tj. kdykoli, kdy budete cítit že chcete něco říct nebo tomu druhému i oponovat tak to udělejte ale před tím i potom si vnitřně řekněte že na tento svůj názor máte plné právo, řekněte si , z jakého důvodu by měl být můj pohled na věc horší než jejich pohled na věc? Proč by měli jen oni mít svou pravdu a já ne? Dobré si je také uvědomit, že člověk se zdravým pohledem na věc vás za jiný názor nebo projev neodsoudí neboť názor je pouze názor a ten pro kterého se tím stanete nepřítelem vám nemá stát co za to aby pro vás byl vnitřní "autoritou" o jejíž přízeň byste měla bojovat neboť vězte že takový člověk je v podstatě duševně "malý"...---------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------

Vím je to těžké ale můžete to začít zkoušet s docela malými věcmi, kdy v podstatě nejde o nic, například po vás někdo bude chtít aby jste udělala to a to, (např. skoč mi pro to do obchodu, nebo přijdeš na schůzku přesně v tolik protože "mně" to tak vyhovuje a tak to bude ) než to uděláte zvažte zda to tak vyhovuje i vám a zvažte zda vám vyhovuje aby jste se k tomu postavila tak jak chce "on" "ona", pokud ne, zvolte jiný postup navenek vyslovte že to budete dělat jinak nebo nebudete z toho a toho důvodu jež vám nevyhovuje. Musíte si zvyknout i na odmítavé reakce, když to zažijete "odmítání" nesnažte se proti tomu bojovat a přesvědčovat "za přijetí" prostě to přijměte tedy "nechte to plynout" je na druhé straně aby se s tím vyrovnala ne na vás, je třeba si také uvědomit, že ať uděláte cokoliv pro druhé neznamená to nikdy že vás budou za to zcela přijímat, je třeba se učit i to že na světě jsou vždy lidé kteří s vámi nebudou souhlasit nikdy vás nepřijmou taková jaká jste tak to prostě je, naopak jsou i lidé kteří vás budou mít rádi tzv. "bezpříčinně" tj. tam ať budete jakákoliv a byť s vámi i souhlasit nebudou vždy pro vás budou mít slabost, tak to prostě je... Čili uvědomit si i to, že každý vás nepřijme každý vás v životě nebude mít rád pamatujte na to a nesnažte se u lidí co vás budou odmítat a nebudou vás mít rádi žadonit o přízeň, přijměte to tak jak to je, vím je to těžké ale učte se v životě se s tím budete setkávat stále ať ve škole tak na pracovišti mezi "kamarády"...Nesnažte se "ohýbat" podle toho jak chtějí druzí jen aby vás přijali, ti co vás nemají rádi vás stejně nepřijmou ať uděláte cokoliv a naopak..., jedině tak můžete zůstat "rovná" můžete se sobě podívat do očí a hlavně zůstanete věrna jedné osobě a to jste vy sama to je také důležitá osoba, důležitější než ostatní, protože pokud pro druhé podrazíte sama sebe, své ideály přesvědčení náhled postoje pak ztrácíte vše, naopak pokud se nepodrazíte a zůstanete si věrna pak byť by celý svět byl proti vám, vy získáte nakonec svobodu a klid...člověk se musí naučit vše dělat podle svého nejlepšího vědomí a hlavně svědomí a měl by se snažit být dobrým člověkem ne pro ostatní ale sám pro sebe ale pak se také musí umět za sebe a za svou dobrou "práci" postavit a stát si za sebou,. dá se tomu naučit

Každý jsme nějaký, většinou se každý člověk něčeho bojí a každý má strach z něčeho jiného. Netrapte se nad tím, jaká jste, ono být ukřičený a nadmíru upovídaný také není nic hezkého. Budete se muset rozhodnout, jestli se přijmete taková, jaká jste a přestanete se tím trápit, nebo vás to bude hodně soužit a pak bude potřeba vyhledat odborníka. Ještě je možnost, že na sobě zapracujete a každý den třeba uděláte jednu malou věc, které se hodně bojíte. Začněte maličkostma, ale vytrvejte a začne se to zlepšovat.

Sociální fobie jak vyšitá. Buď se s tím poprat sama (a to je běh na velmi dlouhou trať s nejistým výsledkem) nebo (což je efektivnější) navštívit odborníka. Pokud se do toho pustíš sama, chce to hodně odvahy a cvičení. Pomalu se "otužovat" a dávat si úkoly (překonávat sama sebe v nepříjemných situacích). M.

K čemu je dobré umět křiknout přes třídu na spolužáka nebo na někoho přes náměstí, když to v člověku není? Myslím, že bychom měli být takoví, jací jsme, a nenutit se do projevů, které nám "nesedí".

Stydlivost, komunikativnost > je potřeba začít postupným zvyšováním sebedůvěry.

Samozřejmě nelze diagnostikovat přes internet, ale to, co popisujete, je opravdu sociální fobie. Mám příbuzného s tímto problémeme, tak vím, jak to vypadá. Odborník by byl na místě, poradí, jak překlenout nejhorší období a jak se s tím začít prát. Jsou také období lepší a horší a i to je třeba nějak korigovat. Můžete začít u psychologa a uvidíte, zda to postačí, nebo to bude chtít nějakou medikaci jako podpůrné řešení.