Jak jsem slyšela o platech politiků (cca 100tis/měs) tak jsem se zamyslela,co bych s tím dělala?Vím,každý se v duchu zasměje "já bych si poradil",ale většina (možná všichni zde žijeme za daleko méně) a jde to.Kdybych měla takový příjem,šetřila bych na horší časy nebo na důchod (to může být jedno a to samé
) určitě bysme to neprojedli,bydlení máme,po větším lepším netoužím,jedině drahé auto-to je dobrý polykač peněz,ale žiju štastně i bez něj a nebo jezdit na drahé dovolené,ale taky nevím jestli po tomhle toužím,s tímhle přijmem toho času na trajdání zase není...asi bych ráda přispívala na charitu/útulky,což ted rozhodně nedělám.Takže kromě syslení peněz na účtu a charity mě nic nenapadá.
Jak to máte vy?zkuste se před Vánoci zasnít,zda by Vám takový příjem sedl nebo byste byli jako já ,žili byste stejně skromně jako ted a jen šetřili..
2x
doplněno 13.12.18 10:35: Jinak Lucie se omlouvám, že jsem neodpověděla na otázku.
doplněno 13.12.18 10:36: Jinak skromně bych s tím příjmem nežila. Ale co přesně bych s tím dělala, nevím.
Pohodový adventní čas preji.
2x
Já bych investovala ve svém okolí. Nejdřív bych vybudovala vysněné arboretum...
.Oni si přidaj k 70 tisícům skoro 20 tisíc a někoho, kdo má mizernej plat by vytrhlo 5 tisíc, aby mohl koupit děckám stravenky a jednou mohli jet na lyžák.
Někdo tu psal, že mají děti, tak těch sto tisíc je taky pro ně. Jenže děti mají i rodiny, kde společný příjem pracujících rodičů je 30 tisíc. A z toho musí vyžít pětičlenná rodina. O nějakém spoření se nedá mluvit.
Bylo by zajímavé, kdyby si každý politik "adoptoval" nějakou slušnou rodinu s nízkým příjmem. Aspoň by viděl realitu. Když funguje adopce na dálku a díky ní vystuduje nějaké dítko z Kambodži nebo Ugandy
0x
Určitě každoročně nejaké pohodlné cestování, nejlépe kolem světa - tak na 2x, s Čínou a Novým Zélandem, nejdřív do Bretaně s kolem. Vánoce na KAPVERDÁCH s programem. Potom investice do rozličného bydlení, mezonetový byt třeba, ne moc velký ale s luxusním a účelným vybavením - nebo domek se zahradou. Letní domek na zimu na Kanárech nebo ve Španělsku. Dále vůz, malý japonský s vyšší světlostí, co vypadá předek jako zadek. Dlouhé cesty letadly jedničkou s barem. Hlavně ten pocit: člověk, ne chudák. Schválně jestli by se něco ušetřilo - určitě to nejvýhodnější důchodové p.p..
0x
Mít takový plat, tak nechám komplet spravit dům, nakoupím nemovitosti - třeba panelák, který by mi vydělával dál z nájmů, nebo lesy. Nějaké peníze bych věnoval na charitu a na podporu projektů prospěšných pro společnost. Začal bych kupovat kvalitnější potraviny a výrobky, co déle vydrží - nebo spíš co si myslím, že déle vydrží. Více bych cestoval. A samozřejmě šetřil dětem nebo jim koupil časem byt. Jinak si myslím, že bych žil stejně skromně, nepotřebuji utrácet za kraviny.
Ještě na něco jsem si vzpomněl. S těmito penězi bych možná začal budovat rodové statky. Kdo četl Anastasii, tak ví...
0x
Jedna z nich je, v jaké životní fázi se člověk nachází. Jinak se bude chovat člověk bez vlastního bydlení, člověk s velkou rodinou, člověk na začátku, uprostřed i na konci produktivního věku.
Na povaze zas bude záležet, jestli se chová ke svým penězům zodpovědně, jestli si dovede i udělat radost nebo jak umí/neumí hospodařit.
Uvedu příklad. V okruhu mých známých jsou jak ti, co mají dům zařízený luxusními materiály a co dva roky nový vůz, ale žijí vlastně velmi jednotvárným životním stylem, v ostatních oblastech velmi skromně až chudě, protože jsou permanentně ve strachu ze ztráty výdělku a jejich finanční situace je stále na doraz.
Na druhou stranu znám lidi, kteří "žijí". Návštěva divadel, kin, drahých restaurací, několikrát ročně dovolené v exotice, nákup drahých věcí osobní povahy.
Třetí extrém jsou ti, kteří šetří. Nic si nikdy nekoupí, nic nechtějí, nic nepotřebují. Peníze jsou v úsporách a v investicích.
Sice 100 tisíc měsíčně nedostávám, ale naštěstí jsme jako rodina celkem s příjmy spokojeni. Výhodné bych viděl na naší situaci především to, že nejsme alespoň po finanční stránce nějak moc nuceni řešit, čemu musíme dát prioritu. Snažím se, abych nepatřil výrazně ani do jedné výše popsané skupiny, ale z každé si vzal to dobré. A jak psala Liduš, štěstí, zdraví, dobré vzájemné vztahy si stejně nikdo nekoupí.
(Příspěvek charitě, tedy vlastně vykoupení špatného pocitu z toho, že se má někdo hůř než my, uspokojujeme skrz příspěvky Dobrému andělovi, jestli se ptáte na tohle.)
Neneseme odpovědnost za správnost informací a za škodu vzniklou jejich využitím. Jednotlivé odpovědi vyjadřují názory jejich autorů a nemusí se shodovat s názorem provozovatele poradny Poradte.cz.
Používáním poradny vyjadřujete souhlas s personifikovanou reklamou, která pomáhá financovat tento server, děkujeme.