Přeji všem na poradně hezký den Začnu tím že mi je 23 let A už nevím co dál se životem Připadám si už zralý do hrobů Nic mne už na tom nebaví ani moje práce prostě nic Ani se to nesnázím změnit nevím co dělat Nevím už jak si užívat života prostě jsem na zemí už dlouhou dobu Nevite jak to změnit děkuji život k lepšímu
Zdravím. Jestli to nebude tím, že máte na život zcela špatný názor. "Nevím už jak si užívat života prostě jsem na zemí už dlouhou dobu..." Proč myslíte, že jste na zemi proto, abyste si užíval života? To vás nenapadlo, že jste na zemi proto, abyste byl někomu prospěšný, abyste dělal někomu radost, abyste někomu pomáhal? Minimálně své rodině? To si fakt myslíte, že jste tu proto, abyste si užíval? Zkuste žít pro jiné, jiné podporovat, jiným dělat radost. Zkuste každý den udělat aspoň 1 dobrý skutek pro radost a blaho někoho jiného. Uvidíte, nuda přejde, a z vás, z kterého přestane být do sebe zahleděný sobec, se stane vyhledávaný oblíbenec. Ida
Teda mně je 3x tolik a nevím, kam dřív skočit. Do hrobu určitě ne! Koníčky musíte mít, zájmy, plány, přání, sny. A určitě lásku, tu hlavně. A taky přátele- aspoň pár dobrých.
zkuste to ještě chvíli vydržet - třeba bude válka !
doplněno 21.11.18 23:47:
@007
- chlapec je buď nemocný, anebo rozmazlený, dekadentní spr... . Normální takové úvahy nejsou. V prvém případě radím psychiatra, ve druhém případě radím zamyslet se nad tím, že na světě existují i horší věci, nežli je nuda. Třeba i nemoc ...
Možná jste opravdu "stará duše" a na Zemi jste "dlouho", co když nežijeme jen jednou? Kolikrát jste tu tedy mohl být? Podstata života je v něm a zároveň jakoby "za ním" tj. to co děláte nebo neděláte jestli vás to baví nebo nebaví to v podstatě není důležité, důležité je brát to tak jak to je tj. konat svou povinnost vyrovnaně nelpět na úspěchu a neúspěchu (tj. jestli vás to těší nebo netěší na to nehleďte, cit. Bhagavadgíta) prostě jen konejte to vnitřní naplnění a štěstí vyplývá ne jakoby z toho či onoho co děláte ale jakoby z toho že k tomu nemáte připoutání ani odpor (odpor je ten stav že vás to nebaví netěší) o tuto rovnováhu je třeba usilovat je to to nejdůležitější v životě z ní pak pramení vnitřní bezpříčinné naplnění a štěstí které je ve vás a v každém,svým přístupem který jsem naznačil je třeba jen "odhrnout ten závěs" nebo spíš odhrabat tu hromadu bordelu kterou nás zasvinila zdejší společnost (to všechno co bysme měli chtít, to vše po čem máme bažit co je nám vtloukáno do hlavy aby se kupovalo prodávalo aby z toho jiní "tyli" těžili) Dobrá cesta je očistit se od těchto myšlenek které vás napadají nebo spíš od všech myšlenek a jakákoli činnost kterou provádíte vám k tomu může pomoci, prostě se soustřeďte na to co děláte hoďte za hlavu jestli vás to baví nebo ne, konejte jak nejlépe dovedete, soustřeďte se jen na to aby myšlenky co vás napadají neměli šanci, nevěnujte jim pozornost, zkuste to cvičte to, zkuste očistit vnitřní zrcadlo od všeho svinstva kterým býváme zaneseni...každá běžná činnost lze užít k tomuto jednoduchému cvičení...pak se začnou objevovat záblesky, najednou zažijete štěstí a nebudete vědět proč...
Pokusím se vám poradit - jděte dělat dobrovolníka. Do domova důchodců, do nemocnice - nejlépe na dětské oddělení a podobně - a vydržte tam aspoň rok. Pak sem přijďte znovu.
Nádherná a strašně smutná báseň o skutečném životěVšichni jednou zestárneme a možnábudeme potřebovat pomoc bližních nebo zdravotního personálu.Možná by stálo za to, aby tento text byl součástí výuky nejen nalékařských a zdravotních školách, ale stal se součástí života a přístupu kestarým,nemocným a bezmocným lidem.Tuto báseň napsala žena, která zemřela v oddělení pro dlouhodoběnemocné v Ashludieově nemocnici poblíž Dundee ve Skotsku.Personál nemocnice nalezl tuto báseň mezi jejími věcmi, a tak sejim líbila,že ji opsali a báseň pak putovala po celé nemocnici a dál.______________________________________________________________________________________________Mladá dívka je pořád ve mněPoslyšte, sestro, když na mě hledíte,řekněte, koho to před sebou vidíte.Ach ano, je to jen ubohá stařenas divnýma očima a napůl šílená.Odpověď nedá vám, jídlo jí padá,nevnímá, když po ní něco se žádá,o světě neví, jen přidělává práci,boty a punčochy napořád ztrácí.Někdy je svéhlavá, jindy se umí chovat,už potřebuje však krmit a přebalovat.Tohleto vidíte? Tohle si myslíte?Sestřičko, vždyť o mně vůbec nic nevíte.Budu vám vyprávět, kým vším jsem bývala,než jsem se bezmocná, až sem k vám dostala.Miláčkem rodičů, děvčátkem, tak sotva deset lets bratry a sestrami sládl život jako med.Šestnáctiletou kráskou, plující v oblacích,dychtivou prvních lásek a pořád samý smích.V dvaceti nevěstou se srdcem bušícím,co skládala svůj slib za bílou kyticí.A když mi bylo pár let po dvaceti,já chtěla šťastný domov pro své děti,Pak přešla třicítka a pouta lásky dětí,jak rostly, už mohli jsme uzlovat popaměti.A je mi čtyřicet, synové odchází,jenom můj věrný muž pořád mě provází.Padesátka přišla, ale s ní další malí,co u mě na klíně si jak ti první hráli.Však začala doba zlá, můj manžel zesnul v Pánu,mám z budoucnosti strach, někdo mi zavřel bránu.Život jde dál, mé děti mají vráskya já jen vzpomínám na ně a na dny lásky.Příroda krutá je, i když byl život krásný,na stará kolena nadělá z nás všech blázny.Tělo mi neslouží, s grácií už je ámen,kde srdce tlouklo dřív, dnes cítím jenom kámen.Však vprostřed zkázy té mladičká dívka žijea srdce jí, byť hořce, tam uvnitř pořád bije.Vzpomíná na radost, na žal, co rozechvívá,vždyť pořád miluje a nepřestala být živá.Málo bylo těch let a netáhla se líně,já smířila se s tím, že všechno jednou mine.Otevřete oči, sestřičko, teď, když to všechno víte,neuvidíte seschlou stařenu,Teď už - MĚ uvidíte!________________________________________________________________________________________________Zkuste ve vašich 23 vzpomenout na ty, kteří už pořádně žít nemohou - jak by se asi na váš splín dívali?Moc dlouhý, pardon
Neneseme odpovědnost za správnost informací a za škodu vzniklou jejich využitím. Jednotlivé odpovědi vyjadřují názory jejich autorů a nemusí se shodovat s názorem provozovatele poradny Poradte.cz.
Používáním poradny vyjadřujete souhlas s personifikovanou reklamou, která pomáhá financovat tento server, děkujeme.
Ida
Podstata života je v něm a zároveň jakoby "za ním" tj. to co děláte nebo neděláte jestli vás to baví nebo nebaví to v podstatě není důležité, důležité je brát to tak jak to je tj. konat svou povinnost vyrovnaně nelpět na úspěchu a neúspěchu (tj. jestli vás to těší nebo netěší na to nehleďte, cit. Bhagavadgíta) prostě jen konejte to vnitřní naplnění a štěstí vyplývá ne jakoby z toho či onoho co děláte ale jakoby z toho že k tomu nemáte připoutání ani odpor (odpor je ten stav že vás to nebaví netěší) o tuto rovnováhu je třeba usilovat je to to nejdůležitější v životě z ní pak pramení vnitřní bezpříčinné naplnění a štěstí které je ve vás a v každém,svým přístupem který jsem naznačil je třeba jen "odhrnout ten závěs" nebo spíš odhrabat tu hromadu bordelu kterou nás zasvinila zdejší společnost (to všechno co bysme měli chtít, to vše po čem máme bažit co je nám vtloukáno do hlavy aby se kupovalo prodávalo aby z toho jiní "tyli" těžili) Dobrá cesta je očistit se od těchto myšlenek které vás napadají nebo spíš od všech myšlenek a jakákoli činnost kterou provádíte vám k tomu může pomoci, prostě se soustřeďte na to co děláte hoďte za hlavu jestli vás to baví nebo ne, konejte jak nejlépe dovedete, soustřeďte se jen na to aby myšlenky co vás napadají neměli šanci, nevěnujte jim pozornost, zkuste to cvičte to, zkuste očistit vnitřní zrcadlo od všeho svinstva kterým býváme zaneseni...každá běžná činnost lze užít k tomuto jednoduchému cvičení...pak se začnou objevovat záblesky, najednou zažijete štěstí a nebudete vědět proč...
