Majitel a mazlíčci

My měli andulku, ta už jak vzal manžel za kliku, když šel z práce letěla mu na rameno a pusinkovala ho. A morčátko, to byl miláček, vítal pískáním,jak si někdo sedl v křesle už mu běžel k noze a lízal ji. Musí se na ně ale hodně mluvit a oni Vás poznají a svou radost dávají najevo.

Možná, že si to myslím blbě, ale majitel, chovatel je v první řadě dodavatelem potravy. :D A za žvanec každý tvor udělá nemožné. Naučí se stát na hlavě, chodit po předních tlapkách atd. A když je zvířátko kontaktní, tak se chovatel stává společníkem, kterého zvířátko pozná a vítá ho, je s ním rádo. A jsem přesvědčená, že si zapamatuje "krmiče" a vítá ho vřeleji, než ostatní.:DA když mu tento ublíží (třeba mu vyčistí uši), snaží se ho ignorovat, nemluví s ním. :D Jen by bylo fajn, kdyby člověk zvířátku nepřisuzoval lidské vlastnosti a potřeby.

Naše kočky jsou nejvíc fixované na mně. Já je krmím, mazlím se s nimi, povídáme si (tedy hlavně melu já ), takže ke mně přilnuly nejvíc. A taky spí se mnou všechny tři v posteli a manžel se v té své rozvaluje sám.

Mívala jsem morčata a těm bylo naprosto fuk, kdo přišel, hlavně když měl pro ně něco dobrého.

Tak vidím, že v tom nejsu sama. Představte si co mě včera leželo v hlavě? Jak asi vítá had svého pána? Já osobně mám z veškerých plazů panickou hrůzu a vůbec nechápu proč jsem se touto myšlenkou vůbec zaobírala a z jakého důvodu mě vůbec napadla.

pes to je člen rodiny, věděl kdy se kdo vrací a čekal ho u dveří, potkan ten se mohl zbláznit když se dcera vrátila domů, andulky měli klec trvale otevřenou a pokud někdo s rodiny přišel letěli hned za ním na rameno.Křeček, tak tomu to bylo jedno ale když jsme mu klepli na domeček vylezl a mžoural co dobrého neseme.