Je to osud, znamení, varování nebo jen náhoda

Dobrý den. Můj problém je takový, že jsem již několik měsíců nemocná, ale nikde mi bohužel nic nezjistili, i když mám obtíže nadále. Skoro celé léto jsem byla doma kvůli nemoci (blíže to nechci rozebírat). Samozřejmě to stále řeším, jenže lékaři mě posílají tam a tam a pořád nikde nic. Týká se to ženských problémů.

Psala jsem o tom spoustě kamarádek, řešila jsem to i s lékaři, pokud mě na chívli pustili ke slovu, musela jsem si trochu postěžovat, že tohle vše nechápu, co se děje, ale oni mi řekli "nebojte se ničeho, koukneme na to" před odchodem od lékaře mi řekli "no vidíte, nikde nic, nic vážného, jak jste se bála..." Zkusila jsem i psycholožku kvůli tomu. Opravdu si nevím rady.

Prosím, nechci rady typu - lékaři vám pomohou nebo co to rozebíráte na netu, běžte raději k lékaři. Mohu vám říct, že u lékaře jsem třeba 2x do týdne, pořád mě někam posílají. Co se týče jim veřit-nevěřit... Já jím rozhodně věřím, že dělají mnoho aby mi pomohli a jsem ráda, proto nechci aby někdo poukazoval, že jimi třeba opovrhuji.

Chci to rozebrat právě spíše z té jiné stránky. Nejsem věřící, ale v životě se mi dějí zajímavé věci a já jsem přesvědčená, že to nejsou pouhé náhody. Uvažuji stále více a více nad tím, zdali tato "nemoc" pokud to tak mohu nazvat není právě varováním před něčím, znamením nebo snad pomstou za něco, co jsem mohla někdy špatného udělat. Napadá mě s tím trochu spojené jedno - zrovna jak začaly problémy se zdravím, v té době jsem poznala jednoho kluka, který jak se ukázalo, není vůbec tak dobrý, hodný jak se mi snažil dokázat. Ale i přes to, že nikdy z toho vztah nebude, nadále se bavíme atd. Jenže se bojím, co když mě tam nahoře někdo varuje, že je to nedobrý člověk, že by mi mohl ublížit, proto mě tím takto trestá, že jsem stále nemocná? Já vím, co je zač, proto se s ním bavím, ale mám hranice a nenechala bych si nic od něj líbit. Je to možné, že mě tam nahoře varuje? Jinak si svou nemoc neumím vysvětlit. S psycholožkou jsem i rozebírala to, že aby nebyl ze mě hypochondr nebo abych nebyla blázen z toho že to znamení a najednou si vše nevyčítala. Snažím se nestresovat se z toho, být v klidu - což mi celkem jde, mám v sobě takový pocit, kdy si stále říkám, je to dobré, nic ti není, cítím se fajn taková šťastná, ale na zdraví to bohužel není poznat. Nosím ponožky, jsem teple oblečená, dělám vše pro to, abych si to naopak nezhoršila ale nic na to nemá vliv. Každý den je úplně jiný, každý den je to jiné, jiné pocity a tak. Trochu mě mrzí, že když přijdu k lékaři, chci mu říct vše, jak to asi celé začalo, jak to dál postupovalo, co mi kde dali a řekli, jenže oni vždycky chtěji vědět aktuální stav. To mě mrzí. Třeba by pomohlo, kdyby konečně někdo mi dal prostor a mohla bych říct kdy čím a jak to zřejmě vše začalo.

Já opravdu nevím, co dělat. Po psychické stránce si myslím, že nejsem na tom tak špatně. Snažím se doma dělat věci, které mě baví a odreagují. Chodím ven přijít na jiné myšlenky. Pořád něco dělam, abych na to nemyslela. Koupím si třeba něco nového nebo něco dobrého, abych se potěšila. Tak kde je problém? Já nechci jednoho dne vybouchnout zoufalstvím že už nevím co mi je, že mi nikdo nepomůže a kdo teda vlastně. Kde je chyba. Může v tom být opravdu ta vyšší síla tam z nebes? Už se opravdu chytám každé kraviny, abych přišla na to, co mi to vše způsobilo a co by mi na to pomohlo. Jo a taky samozřejmě nechci skončit někde na psychiatrii nebo tak. Děkuji vám za rady a za to že jsem se mohla z toho vykecat a ještě jednou, prosím jsem ráda za každou radu, ale věřte mi, lékaři mě pomalu znají na potkání jak jsem tam často (jelikož ten řekne běžte tam, ale tam mě přesunou zas jinam), opravdu pracuji na sobě, na psychice a veškeré rady lékařů dodržuji, tak mi tu prosím nenadávejte, ať tohle koukám řešit s lékaři, s těmi to opravdu řeším primárně.