Nejste přihlášen/a.
ačkoliv jste si jistí že jste je neztratili ani nezabordelili?
Zdravím. Aja1964, stává. Ale už nás to nechává klidnými, protože víme, čím to je. Dělá to totiž hajzl Škodič. Začalo to před 10 lety, kdy můj muž přitloukal prkna. Najednou přiběhl, palec celý placatý a krvavý a v obličeji brunátný vzteky. Tvrdil, že z ničeho nic přiběhl nějaký hajzl, vytrhl mu z ruky kladivo a vší silou ho fláknul do palce, kterým držel hřebík. Bylo mi jasné, že manžel nemůže být takový hňup, aby se praštil sám, a jeho vysvětlení jsem přijala. Od té doby víme, že kdykoliv dojde k něčemu divnému, nebo se něco samo někam zarachá, může za to ten hajzl Škodič. Tak si myslím, že se nějaký "přilepil" i na vás. A věřte, se Škodičem toho mnoho nesvedete... Ida
Ještě doplním. Nedávno jsem šla na poštu a dala jsem si občanku do té kabelky, kterou jsem si brala s sebou. Už obutá jsem si kontrolovala, zda ji tam fakt mám (znám Škodiče), a nebyla tam. Prolezla jsem celý byt - a nic. Večer jsem ji našla v lednici, vedle polévky, co zbyla od oběda. Že mi dá ten hajzl občanku do lednice, to mě fakt nenapadlo. Ida
@aja1946 - Od té doby jsem několikrát převrátila byt doslova vzhůru nohama a plavky nikde.
Do mrazáku jste se dívala? Což není rýpnutí, ale vážně míněný dotaz.
Koupila jsem na náměstí ve stánku tři celozrné rohlíky. Dala v sáčku do igelitky a do košíčku vzadu na kole. Pak jsem se projela podél řeky, když jsem se obrátila k domovu, žádný rohlík jsem v košíčku nemela. Jedu a na zemi vidím rohlík, byl to ten můj, našla jsem všechny. Přijedu domů a v košíčku jsem mela čtyři rohlíky. Dodnes jsem tuto záhadu nerozluštila.
Stává, protože velmi často na tu věc čumím a vůbec ji můj mozek nebere na vědomí. Už se mi i stalo, že jsem chodila s hrnkem v ruce po bytě a hledala, kam jsem ho položila. Tomu se říká roztržitost, nebo možná ještě jinak...? Ale jinak mám pamět velmi dobrou, jenom tak nějak selektivní. Prostě automaticky vypustím určité informace, které asi část mého mozku nepovažuje za důležité, bez ohledu na tu jinou část mozku, která to za důležité považuje.
Ale na tohle se asi neptáte. Myslíte svou otázkou asi to, že vám najednou cosi zmizí a nikdy to už nenajdete. O tomto fenomenu si myslím, že i když jste přesvědčená, že jste to neztratila, ani nezabordelila, tak jedno, nebo druhé, se opravdu odehrálo. Ale nejste si toho vědoma. Také to ten Váš mozek nějak vypustí...
No momentálně řeším záhadu a pořád na to nemohu přestat myslet. Koupila jsem si plavky, bohuže byly poslední, jela jsem domů a na sídlišti jsem potkala kámošku, prohlížely jsme si je spolu a obě jsme si naprosto jisté, že jsme je daly zpět do batohu, jinou tašku jsem neměla. .Pak jsme šly do Billy, koupily maso a zmrzku a šly domů. Doma jsem vyndala maso do lednice a zmrzku do mrazáku a šla vyvenčit psa. Na plavky jsem zapomněla a večer jsem pro ně šla do batohu. Od té doby jsem několikrát převrátila byt doslova vzhůru nohama a plavky nikde. Jsou tři možnosti - odmítám že jsme je nedaly do batohu nebo vyhodily v Bille a vzhledem k tomu, že byly v průhledném igel. sáčku, odmítám i možnost, že jsem je vyhodila do smetí s papírem od masa. tak fakt nevím.
Ajo. Určitě Ti cestou vypadly. To bych jako velkou záhadu neviděla.
Suzy. Naprostý souhlas s tím, jak Ti pracuje mozek. Přesně tak to mám já. Vzhledem k tomu, že mám v hlavě strašně moc paragrafů, čísel apod. tak "nepodstatné" věci naprosto vypouštím. Nojo, ale za týden už nepodstatné nejsou. Jo a jak píšeš o tom hrnku. Já zase pořád hledám brýle. A první co na mě vnoučata volají je, jestli jsem se už "koukla" na svoji hlavu . A tuhle jsem se přistihla, že je hledám a mám je dokonce v ruce
Ahoj Sebod, tak tohle znám velmi důvěrně. Je to tím, že prostě máme asi mozek přetížený. Já sice dokážu vypnout na určitou dobu všechno ostatní, čím se zrovna nezabývám, ale to jsou právě ty okamžiky, kdy chodím po baráku s tou nějakou věcí v ruce a hledám ji, protože mi nějak uniká. Ještě že jsem sama a nikdo není svědkem událostí, jinak by mne asi někam zavřeli .
Ano stává. Např. nedávno při stěhování se nám ztratila kupa věcí, které jsme stoprocentně balili, ale už nevybalili. Stěhovali jsme týden a s nábytkem to byla celkem akce kulový blesk, se známými a novými nájemníky jsme vyměňovali různé kusy nábytku a trvalo to asi týden, než jsme byli všichni spokojení. Ale zase jsem našel několik věcí na absolutně neuvěřitelných místech, které byly ztracené už roky
Nedělám si z toho hlavu, vždyť jsou to jen krámy. Důležité je, že jsme všichni zdraví. Hlavně duševně
To je podobná otázka té, kterou jsem položila před týdnem. Týkala se ručníku. Ručník se našel. Ale pak jsem ho znovu nechala ve čtvrtek v šatně a doma jsem ho nemohla najít. Naštěstí včera jsem pro něj zajela a byl tam. Je možný, že Vám někde vypadly. Vůbec by mi nevadilo, kdybych ztratila pár kilo.
Máma jednou říkala, že kupovala 2 voňavky. V metru jednu dala vedle sebe na lavici, když něco hledala v tašce a mezitím jí někdo sebral. Tam není problém o to přijít. Je tam spoustu různých individuí.
Neneseme odpovědnost za správnost informací a za škodu vzniklou jejich využitím. Jednotlivé odpovědi vyjadřují názory jejich autorů a nemusí se shodovat s názorem provozovatele poradny Poradte.cz.
Používáním poradny vyjadřujete souhlas s personifikovanou reklamou, která pomáhá financovat tento server, děkujeme.