Ahoj,
nemyslím si, že by mi někdo mohl poradit, resp. že je na tohle správná odpověď. Spíš se asi potřebuju "vypovídat". Je mi 29 let, vyrostla jsem v normální spořádané rodině, vystudovala VŠ, našla si celkem dobře placenou práci, bydlím s přítelem, se kterým chodím cca 3 roky. Všechno zní celkem v pořádku, ale vůbec se tak necítím.
Práce mě moc nebaví, tak jsem dala výpověď, aniž bych si našla jinou práci. Byla jsem na pár pohovorech a nevyšlo to. Ne, že by mě nikde nechtěli, spíš mi to nějak nedávalo smysl, nebo oni hledali trochu někoho jinýho nebo já jsem hledala něco jinýho apod. Bohužel ani moc nevím, co by mě bavilo víc. S přítelem to taky není dobrý, mám ho ráda, ale cítím, že to není životní partner, nedokážu si představit s ním vychovávat děti a zůstat s ním napořád. Jenže se bojím rozchodu, mám pocit, že to psychicky nezvládnu, že pak na všechno budu sama. Asi 2 - 3 roky mám zdravotní problémy, vyhřezlé plotýnky v zádech, je to dost bolestivé, cvičení mi nepomáhá, doktoři nejsou schopni mi pomoci. A já mám prostě pocit, že jsem to celý zvorala, že to je "game over", že už to nikdy nebude lepší. Všichni kolem mě se postupně žení, vdávají, mají děti, mají práci co je baví. A já mám zkrátka dojem, že jsem to celý tak strašně zkazila ve svym životě, že už je pozdě na to to všechno měnit. Za chvíli mi končí výpovědní doba a já budu bez práce, protože nejsem schopná si najít něco, co mě bude víc bavit. Nebudu mít peníze, tím pádem se ani nemůžu rozejít nebo nějak řešit vztah, protože bych neměla na nájem. Když si chci trochu odpočinout, třeba někam vyrazit s přáteli na pár dnů, většinou mi to zkomplikujou moje záda, musím se vrátit domů a jen ležet v bolestech.
Strašně se bojím, že jsem to všechno pokazila až tak, že to nikdy nebude lepší. Nic nemůžu vzít zpět. Bojím se, že skončím ve špatnym vztahu, bez peněz, s bolestmi zad, neschopná najít si práci, najít si lepší vztah, alespoň trochu se zdravotně zlepšit. Úplně jsem se v tom zamotala a je to jako začarovanej kruh. Furt se točím v tom, že nevím, jestli si najdu něco lepšího, co mě bude bavit. Že zůstanu sama a nikdy nebudu mít vztah, kterej mi bude vyhovovat. Že ze mě bude mrzák, kterej kvůli zádům nemůže dělat nic, co ho baví.
Strašně se bojim, že to bude horší a horší, že jsem všechno pokazila a absolutně už nedokážu myslet pozitivně.
6x
Dobrý den, prožíváte "krizi třicátníků" - někdo to má dříve a jiný později (zmar, nespokojenost, rozladěnost, neúspěšnost = všechno špatně). Často je tento stav vyvolán setkáním spolužáků po letech, kdy z něho člověk odchází jako ten největší "packal" a ztroskotanec. No, dostane Vás z toho čas, pozitivní myšlení, rozum a nadhled (či setkání se skutečným ztroskotancem, kdy pochopíte, že jste na tom ještě dobře). Zdravím!
doplněno 07.07.18 17:03:
nikc - člověk by neměl podléhat pocitu, že všichni ostatní jsou na tom lépe, než já (protože to nemusí být pravda). Takže, tyto stavy je lépe ignorovat a zaměřit se jen na sebe a svůj život. Pokud chci něco v životě změnit, tak to musím udělat já a nečekat, že to udělá někdo jiný.
doplněno 07.07.18 18:11:
nikc - tak pozor! Vy jste reagovala na můj příspěvek a já jsem (myslím) slušně odpověděl a přidal názor, který byl obecný. Takže, chytněte se za nos - já za Vaši vztahovačnost nemohu (ani za to, že možná máte "své dny"). Tímto zároveň nabízím vzájemnou ignoraci.
Dobrý den. Ani nemusí chodit na srazy spolužáků. Stačí, že je někde třeba potká s dětmi, manželem atd. a krize, depka je hned. 
4x
Pokud máte pocit, že to bude horší a horší - tak ano, svým způsobem máte pravdu. Budete starší a starší, současná konjunktura taky nebude navěky atd.
Co s tím dělat? Jistě, existuje ,,řešení´´ ála Iveta Bartošová, ale to je přece nesmysl, pokud je jiné východisko. A ono určitě je. Pokud chápu gró Vašich problémů, tak máte práci na prd, chlapa na prd a zdraví na prd. Tam vidím největší problém v tom zdraví, ale v 29.letech lze věřit v příznivou prognózu, ne? Vyhřezlá plotýnka je vcelku běžná věc - kolega to má taky, byl na operaci ve 40 letech a je v cajku.
K práci - snad existuje něco, co Vás baví, co chcete dělat, ne? Teď je ideální doba ke změně zaměstnání, možná i profese. Já jsem taky zběhl od fochu, protože jsem ve finále nedělal nábytek, ale kancelářskou krysu s šéfem trpícím MAC stále v zádech. Tak jsem šel dělat něco, co je do značné míry i koníčkem - pestrá práce, dobře placená.
No a přece nebudu radit mladé babě, jak sbalit chlapa, ne? Už Vám není 15. , abyste se dala zblbnout nějakým vymatlaným šampónkem ve značkových teplákách, ne? Zkušenosti už hovoří ve Váš prospěch, tak si najděte někoho, kdo Vám bude stát za to.
Díky za odpověď. Máte pravdu, to zdraví mě trápí nejvíc, uvědomuju si, že to je to nejdůležitější a negativně ovlivňuje vše ostatní včetně náhledu na vztah a práci, ale i samotné přežívání v práci (dlouhé sezení), užívání si vztahu (spousta normálních věcí, např. výlety, nejde absolvovat kvůli bolestem zad). Snažím se cvičit, snažím se zkoušet různé metody, ale nějak nic nefunguje, no. Nemám problém změnit zcela profesi, ale holt si nejsem jistá, co vlastně chci dělat nebo to spíš neumím pojmenovat a popsat. Ano, to je asi v mém věku špatně, uznávám... Jen už také vím, že nechci dělat kancelářskou krysu. Každopádně jak už jsem psala na začátku, díky za komentář.
Nechcete dělat kancelářskou krysu - a co proboha chcete se špatnými zády dělat? Nebo si myslíte, že máte dostatek sil na manuelní práci? Každá práce klade na člověka nějaké požadavky a věřte, že pro vás bude nejlepší práce v kanceláři, kde nebudete tahat nic těžkého, kde nebudete pořád sedět, ale občas bude potřeba někam dojít, něco vyřídit. Protože i jako cesťák, který jezdí autem po republice a něco sjednává, nebo kontroluje, budete za volantem trpět. Nevíme smozřejmě Váš směr vzdělání.
Nechte si prohlédnout páteř, zda-li to je na operaci, nebo si zažádejte o invalidní důchod. Ale i s ID budete muset chodit do zaměstnání.
3x
Podle toho, co jste napsala - Protože nyní víte, že Váš současný přítel není ten, za koho se hodláte provdat a založit rodinu /nebo pouze to druhé/, tak po třech letech společného bydlení na zkoušku, je nejvyšší čas se rozejít. Ale nám se to lehce napíše, kdežto Vy to musíte vykonat.
----------------------------------
Z toho co bude dál, máte obavy oprávněné. Nikdo totiž neví, jestli po rozchodu najdete milého muže, kterého budete mít ráda Vy a naopak on bude milovat Vás. Ale bez dětí anebo dítěte budete přece jenom hledat partnera lépe.
Vezměte si papír a napište si, co má partner za dobré, kladné stránky a na druhou stranu záporné. Někdy to pomůže.
Něco jste naznačila, tak asi nad tím přemýšlíte, ale Váš dlouhodobý vztah potřebuje již posun k další etapě života. Možná, že právě to děťátko změní vašeho partnera k lepšímu. Že se těší, že očekává? A prarodiče z obou stran?
Pokud byste se rozešla, možná, že nenajdete již jiného, nebo najdete lepšího /i když již jsou přebraní/, nebo horšího A kdo tohle má jako vědět, co Vás dále v životě čeká? A mezi námi, každý chlap má něco.
-----------------
Ani my jsme v našich životech nevěděli, co máme dělat a rozhodovali se podle momentální situace, nebo někdy nálady. Teprve když se v 60 ohlédne člověk nazpět, tak si může říkat, tohle jsem udělala dobře a tohle mělo být jinak. Vaše pochyby jsou zcela normální, ale nebojte se, budete se muset tomu všemu postavit a se situací se vyrovnat. Někdy člověk potřebuje spadnout až na dno, aby se mohl odrazit.
Sice nejste úplně zdravá, ale jsou na tom lidé ještě o moc hůře. Zkuste se domluvit s ošetřujícím lékařem, jestli by Vás nevyslal na nějaké odborné pracoviště, k nějaké kapacitě. Nebo si ji najděte sama. Léčba pohybového ústrojí, páteře doznala v posledních letech velký krok dopředu /a stejně tak i jiné obory/. Nebo si nechte svůj zd. stav zrevidovat od jiného lékaře přes zdravotní pojišťovnu. Vy se musíte sama snažit.
Život žijete svůj, jak bude dál pokračovat, Vám nikdo neřekne, sama se musíte rozhodnout, sama nést následky.
Nebo si opravdu přehodit v hlavě tu výhybku a dívat se na sebe a svého nynějšího partnera pozitivně, méně kriticky, vybudovat a stále celý život budovat tzv. domácí štěstí,,. Být ráda za to, co je, vážit si toho a menší nedostatky přehlížet /promíjet/ ale o to více chválit a povzbuzovat. To žena dělá z muže to, co je, nebo bude. Žena dokáže muže pozvednout, ale i zadupat.
Jste vysokoškolsky vzdělaná, neměl by pro Vás být problém, podívat se na svůj život jinýma očima a místo hroucení a zhroucení, si udělat plán, jak dále.
I na negativních věcech lze najít posílení a něco dobrého.
Ta výpověď byla možná unáhlená, ale hledejte dále, pár pokusů o zaměstnání nic neznamená. A člověk někdy potřebuje změnu jak práce, tak kolektivu. V tom Vás zase chápu.
---------------------------------------
Obávám se, že rozhodnutí bude vždycky jenom na Vás, je to Váš život. I psycholog, nebo psychiatr Vám neřekne, co máte dělat, ale vhodnými otázkami, nebo konstatováním se snaží, aby pacient došel sám k nějakému závěru, k nějaké změně.
3x
největší problém vidím v té nemoci páteře - pokud člověk žije v bolestech, tak je celý život na prd. To se s tím fakt nedá nic dělat? - u tak mladého člověka snad ještě existují nějaké způsoby, jak se léčit - myslela jsem, že vyhřezlé plotýnky se dají operovat, ne? Zaměřila bych se především na toto.
doplněno 07.07.18 19:23:
- ale na druhou stranu - život Vám uteče i když Vás nebude nic bavit - proč by mělo, když Vy sama nechcete?
2x
@tramvajka - Proč mě ihned soudíte, když netušíte detaily?
Za prvé nesoudím - jen se ptám, za druhé můžu (jako ostatní) vycházet jen z toho, co jste napsala:
proto jsem dala výpověď, abych se donutila si hledat něco nového - Za chvíli mi končí výpovědní doba a já budu bez práce, protože nejsem schopná si najít něco, co mě bude víc bavit.
partner mi nezaplatí bydlení, nikdy bych tohle nechtěla a ani se tak nestane - Nebudu mít peníze, tím pádem se ani nemůžu rozejít nebo nějak řešit vztah, protože bych neměla na nájem.
Ale možná, že vám jenom nerozumím a dnešní třicátnice se teprve hledají.
Rozejít se a najít si nové bydlení vyžaduje poměrně větší obnos peněz, než platit nájem, a to z důvodu zaplacení kauce, provize, nezbytných věcí (lednice, pračka apod.), stěhováků atd. Ano, z úspor zvládnu třeba 3 měsíce platit nájem, který platíme s přítelem napůl, ale nezvládnu z něj zaplatit nájem pro 1 člověk a ještě všechny věci související se stěhováním.
2x
Tady není rady, ani pomoci. Po přečtení toho, co jste napsala, mi také připadá, že se Vám vlastně nechce nic. Ve vašich letech se ty bolesti zad určitě dají řešit a léčit. Pokud by to bylo tak strašné, jak naznačujete, tak to lékaři určitě rozeznají a třeba dostanete invalidní důchod. A pak nebudete muset dělat nic a dokonce budete možná moci bydlet sama, bez přítele, kterého máte asi jenom proto, že se s Vámi dělí o nájem. Teda to vyplývá z toho, co píšete. Práce Vás nebaví a přítel také ne, bojíte se, že Vám nic nebude vyhovovat, točíte se v začarovaném kruhu. A končíte tím, že nedokážete myslet pozitivně. Ale v tom Vám žádné rady nepomůžou. To musíte zvládnout sama.
2x
"tramvajenka", myslím si, že Vám v životě zatím šlo všechno jako po másle, nepíšete o ničem. Vystudovala jste, měla jste práci a partnera a začala jste vymýšlet a nudit se. jen do toho přišly ty plotýnky, v práci končíte, doma si můžete odpočinout, od partnera nejdete pryč, že to nezvládnete a najednou se objevují další starosti. Tak to v životě je, jednou jsi dole, jednou nahoře. Musíte asi padnout, něčím si projít, abyste si vážila toho, co druzí ani nemají. Kolik mladých ve Vašem věku berou práci, jaká se namane, jen aby se uživili, víte, jak se nadřou prodavačky v Penny nebo jinde a těch hodin a doma je čeká rodina, někdy jen děti, protože partner není. Mají bolesti, nemocné děti, starají se o rodiče, prodělávají různé operace... Vám nic nechybí, měla jste všechno a nejste spokojená. Myslím si, že přijde čas, kdy na vše budete vzpomínat a bude pozdě vrátit čas. Co nabízíte Vy novému zaměstnavateli a co od něj požadujete, aby Vás v práci bavil? Co nabízíte novému partnerovi, aby jste byli šťastni Vy i on? Já ve třiceti měla na starosti tátu, který mně pak ležel po mrtrvici a dvě děti k tomu, ale měla jsem manžela, který mně pomáhal, celých deset let. Ale proč Vám to vůbec píšu. No nic holt si v životě projdete ledačím a až Vám bude těch šedesát, jak již někdo zmiňoval, otočíte se zpět a budete vidět, co bylo dobře a co špatně, jen už nevrátíte nic. Mně přijde, že nějak myslíte jen na sebe, jen já chci, já chci, já chci bez ohledu na druhé, na zaměstnavatele, na partnera. Nezlobte se, že Vám to píšu, vycházím jen z Vašeho příspěvku.
Dobrý den,
podle mě ty problémy se zády budou mít původ i ve Vaší psychice. Jste depresivní,nespokojená,ale neřešíte své stavy,tak se Vám problém s psychikou odrazil na tělesné schránce. V psychosomatice se říká,že bolesti zad signalizují,že nemůžete něco unést. A Vy nemůžete unést svůj život. Jste z něj nešťastná. Podle mě,pokud se v tom takhle sama plácáte,je to na odbornou pomoc. Nemusíte do sebe cpát nějaké prášky,stačí zajít k psychologovi(ten prášky nepředepisuje,ale povídá si s Vámi). Psycholog Vás může nasměrovat,povzbudit,poradit. Zbytek už bude na Vás,co si ze sezení s ním vezmete.
1x
Dobrý den. A neuvažovala jste někdy nad tím, že byste mohla trpět úzkostí nebo depresí? Mně to totiž takto připadá - točíte se v bludném kruhu, ze kterého neumíte vlastní vůlí vystoupit. Trvalá bolest zad asi není nic příjemného, tlak na výkon - mít trvalý vztah a děti - asi taky nezvládáte. Poslala bych vás za psychologiem nebo psychiatrem, aby váš problém rozlouskl.
0x
@tramvajka - Proč myslíte, že nic nedělám?
A co tedy děláte?
Práce vás nebavila, tak jste dala výpověď, aniž byste věděla, z čeho budete žít. Přítel není ten pravý, ale jste s ním, abyste nebyla sama (a taky proto, že vám přinejmenším zaplatí bydlení). Chápu, že máte zdravotní potíže, ale i s těmi se lidé "žení, vdávají, mají děti, mají práci co je baví".
Co brání vám?
Práce mě nebavila, stagnovala jsem, byla jsem v ní nešťastná, právě proto jsem dala výpověď, abych se donutila si hledat něco nového.
Ne, partner mi nezaplatí bydlení, nikdy bych tohle nechtěla a ani se tak nestane. Bydlení si budu platit sama s ušetřených peněz, opravdu věřte, že si nebudu od něj brát ani korunu.
Ano, žení, vdávají, mají děti... Bohužel tohle jsou docela specifické zravotní problémy, děti bych teď ani kvůli nim mít nemohla, stejně tak sezení v práci je pro mě často velmi fyzicky náročné.
Proč mě ihned soudíte, když netušíte detaily? Nerozumím tomu.
0x
To mě vždy dostává. Žijeme v nejlepší možné době. Nejsou hranice. Můžete pracovat kdekoliv na světě a ve většině případů nemusíte mít ani vízum a povolení. Dnes je to tak jednoduché. Můžete cestovat a psát blogy nebo mít pořady i na youtube... jistě budete i hezká, takže i to Vám bude prodávat.
můžete dělat dalších x věcí. Třeba aupeir v Itálii, Španělsku nebo Anglii. Do toho zapracovat na svém jazyku a najít nové přátele, kde budete jezdit na dovolenou...
Svět Vám dává tolik možností
Neneseme odpovědnost za správnost informací a za škodu vzniklou jejich využitím. Jednotlivé odpovědi vyjadřují názory jejich autorů a nemusí se shodovat s názorem provozovatele poradny Poradte.cz.
Používáním poradny vyjadřujete souhlas s personifikovanou reklamou, která pomáhá financovat tento server, děkujeme.