Nosili jste punčocháče jako děti?

Malino, děkuji za vyprávění. Budu se smát ještě zítra. To, co píšete je fakt. Tomu "overalu" jsme říkali trikáče. Ale proč, to nevím. Byly to trikáče a já je musela nosit, když jsem šla bruslit. Vyčurat se, to bylo umění a když se nešlo včas, pak to byla malá tragdie.

Pamätám sa na overal typu nohy-ruky a súhlasím s tebou. Mne do nich pomáhal brat a ja jemu. Pančušky k tomu boli ozaj nutnosťou, ale bolo v tom veľmi teplo, aj keď sme si doma vyzliekli nohavice, ale tortúra s vyzliekaním a obliekaním overalu nestála za to. Niekedy sme v tom aj spali. Ale treba uznať, že na sánkvanie a iné zimné šantenie to bolo ideálne.

Som rád, že som ťa rozveselil. Nepočítal som s tým, že niekomu sa moje spomienky zapáčia. Ruky nohy sme nosili asi tak do 5. triedy. Zaujímavé bolo prezliekanie na telesnu. Prezliekali sme sa v triede, chlapci a dievčatá spolu.

Vyrábajú sa bežne do veľkosti 160, ale občas sa robí séria veľkosti 180 pre dospelých vo farbe od bielej cez ružovú až po čiernu No a samozreme aj klasickú svetlo hnedú, ktorá bola najčastejšie nosená chlapcami v časoch môjho detstva.

Na prelomu 80. a 90. let sem prave zacal chodit na zakladku a stopro vim, ze sem ani na prvnim stupni puncochace nenosil.

Na prelome 80 - 90tých rokov som už mal vlastné deti a tento druh pančušiek nosili bežne aj do škôlky a aj do školy. Syn asi do 7. triedy, teda myslím tým, že ich nosil hlavne na von. Školu mal asi 50 m od vchodu a škola bola vykúrená, takže pančušky, až na výnimky, nebolo treba. Dosť často vidieť aj dnes, že sa pančušky sušia na balkónoch a nevyzerajú ako ozdoba balkónu, ale asi sa nosia. Prádla dnes na balkónoch nie je veľa, lebo ľudia používaju sušičky prádla.

Asi do tretej triedy som pančušky nosil bežne a nemal som s tým problém. Problém nastal, keď sa ma jeden chlapec starší ako ja, so smiechom opýtal: Ty ešte nosíš punčošky? Ha ha ha. A hneď mi oznámil, že punčošky nosia iba dievčatá a malé deti. Vtedy som po prvýkrát zapochyboval o tom, či je správne nosiť pančušky, či by som nemal prestať ich nosiť. Vtedy nás tam bolo viacero a smiali sa všetci. Skoro som s tade ušiel. Začal som si všímať, či ešte niekto okrem mňa pančušky nosí. Zistil som, že skoro všetci pančušky nosia. Prezúvali sme sa na chodbe na lavičke a kabáty sme si zavesili na vešiak v triede. Telesnú sme mali buď vo vestibule, alebo v triede, máj jún na školskom dvore. Do teplákov, alebo trenírok sme sa prezliekali v triede, chlapci aj dievčatá. Takže sa neoplatilo pančušky maskovať, lebo na telesnej sme museli s pravdou von. Občas sa stalo, že v septembri až v októbri som mal pančušky oblečené ku krátkym nohaviciam . To iste bolo aj na jar od apríla do júna. Ráno pri prezúvaní som si obzeral aj chlapcov z vyšších tried, ktorí nosia pančušky a zistil som, že veľa chlapcov pančušky nosí a tak som nechápal, prečo sa mi ten dotyčný smial. Mame som povedal, že už nebudem nosiť pančušky, že chcem spodky. Mama, hoci nerada, po rozhovore s otcom súhlasila a kúpila mi spodky. Neviem prečo, ale začal som závidieť tým, ktorí nosili pančušky ďalej a oľutoval som svoje rozhodnutie. Občas som narástol, keď mi niekto závidel, že už pančušky nenosím. Potom, pod vplyvom výsmechu od toho chlapca, som začal pocíťovať krivdu v tom, že dievčatá môžu nosiť pančušky odkryte k sukni. V 4. triede sa na jar objavil jeden spolužiak v škole v krátkych nohaviciach a pančuškách. Ostatní chlapci sa uškŕňali a občas prstom ukázali na neho. On tým chudák strašne trpel a ja som mu závidel. Ale každá senzácie trvá dva dni. Po dvoch dňoch si to, že je v kraťasoch a pančuškách už nikto nevšímal. Keď na jar zmyzol sneh a začala sa drať na povrch zelená tráva a my sme zase začali liezť cez ploty, stala sa mi taká nemylá vec. Pri preliezaní, vymoženosti novej doby, plotu s pletiva som si roztrhol školské nohavice od pol lýtka až celkom dole. Mama situáciu vyriešila tak, že odstrihla časť nohavice kde začalá diera a podhla ich na oboch nohách rovnako. Uvedomila si, že spodky pod krátke nohavice nepasujú a ani vonkajšie teploty neboli na holé nohy, rozhodla, že si oblečiem pančušky. Veď predsa nebude hneď utekať kupovať nové dlhé nohavice, z ktorých by som do jesene vyrástol. Keď som nesmelo zaprotetoval, povedala: Čuš! Buď rád, že si za to ndostal bitku. Mal som vtedy zmiešané pocity. Aj som sa tešil aj som sa obával ako budú reagovať spolužiaci. Tí, čo boli pri roztrhnutí nohavíc, tí to pochopili, ale aj tak si ma všetci riadne poobzerali. Vtedy som si všimol, že to spôsobilo rozruch iba v chalpčenskej časti triedy. Dievčatám to podľa všetkého bolo jedno. Takto som chodil do školy, až kým nebolo teplo natoľko, že stačili podkolienky, alebo ponožky.

Něčeho podobnýho jsem byla svědkem i já. Jenomže to bylo na bramborové brigádě. Fasovaly jsme vědra znehodnocené díramy ve dně. Jeden kluk si o přestávce sedl na obrácené vědro a o výčnělek si roztrhl kalhoty na zadku. Netušil, že díra je tak velká, nebo mu to bylo jedno, ale jasně bylo vidět béžové punčocháče. Pak mu jeden kluk řekl, že cez tu díru mu jsou vidět punčocháče. On na to jenom: Když někdo ještě neviděl punčocháče, ať se podíva. Na druhej den přišel v těch samejch kalhotách, jenom punčocháče byly jiné.

To je zvláštní. Nechápu, co ti na punčocháčích vadilo? Vždyť je to oblečení jako každé jiné. To třeba, že by někdo nenávidel košili, nebo kalhoty. Každému člověku se líbí něco jiného. Někdo má rád holky a jiný vdolky. Proč si je nenáviděl? Posmívaly se ti kluci, nebo snad holky?

Babička ti je dávala ke kraťasům? Asi v 7. třídě můj syn nechtěl nosit čepici. Když z domu odcházel, tak ji měl na hlavě a když zašel za roh, sundal ji a schoval do tašky. Nechápala jsem proč, proč nechce punčocháče, proč nechce čepici, proč nezapínal bundu, proč nedával košili do kalhot. Proč?

Přesně, někdo má rád holky...
... mne ty punčocháče s*aly už ve školce, tam jse v nich byli všichni, a když jsem se zul, tak napůl i z těma ťapkama, bez bot se v tom chodit nedalo, a navíc to bylo fakt těžce neestetické oblečení. Možná to bylo jen praktické pro rodiče...

Nebo holky v punčocháčích.

Jo, to je přesně ono, pokud je nosili ostatní tak to bylo OK. Zjištění, že jsem poslední, bylo strašné.

Já je nosil celou základku a párkrát jsem je měl i na střední. Na lyže jsou bezkonkurenční. Punčocháče nosím i teď kůli křečovým žílam, ale nejen proto.

Nevím, jestli jsem byl maminčin mazánek, jak tady někdo psal, ale já v 70.letech nosil punčocháče až do devítky. A to bylo v Praze.

Nielen v osmičke, ale aj v deviatke a aj neskôr.

To, že většina přispěvatelů punčocháče nosila je zavádějící. Všechny příspěvky jsou od žen a je jesné, že jako holky je nosily k sukni, ale pochybuji už,že jenosily pod kalhoty. Možná tak v první nebo druhé třídě, ale rozhodně v osmičce punčocháče pod kalhotama nenosily ani holky natož kluci, teda kromě maminčiných mazánků.

alibababa: Všechny příspěvky jsou od žen... Jen půlka z nich má gule.

Na prvom stupni ZDŠ nosili všetci chlapci pančucháče. Výnimku tvorili chlapci, ktorí prepadli, alebo takí, ktorých rodičia investovali radšej do alkoholu ako do oblečenia deti. Ja som pančušky nosil viacmenej celú základku, ale nebolo to z mojej vôle. Bolo to v šesdesiatých rokoch. Alternatívou boli ešte hroznejšie spodky hroznej a veľmi ťažko identifikovateľnej farby. Vo vnútri boli jemné chlpky a navrchu pripomínali tepláky. Keď sa človek spotil, natiahli sa a zvláštne sa skrútili a vynikajúco bránili v pohybe. Patent na dolnom konci sa po pár minutách nosenia uvoľnil a pri chôdzi sa vyťahoval z ponožiek a trčal z nohavice. To som radšej poprosil mamu o pančušky. Takže na záver: Áno ja som pančušky nosil, keď som bol dieťa. Na lyžiarskom zájazde som s prekvapením zistil, že niektorí chalani ich mali tiež. Neprekvapilo ma to, že ich majú, ale to, že sa vyrábajú také veľkosti. Krepsilonky som mal iba jedny, ale tie hrýzli(kousali).

Ano, klasické pančucháče (dva šviky vzadu a jeden vpredu, vrúbkované) som nosil. Nepovažujem za pravdu tvrdenie, že na prvom stupni ZDŠ sa pančušky nenosili. U nás v dedine bola ZDŠ iba 1. až 5. ročník. Telocvičňu sme nemali a telesnu sme sa prezliekali v triede, takže sa dalo presne vidieť, kto pančušky má a kto nie. To záležalo na tom, kde a v ktorých rokoch chodil do školy. Možno vo väčších mestách na relatívne teplom juhu Slovenska, alebo Česka sa nosili menej, ale pod Tatrami, na Liptove ,Orave a Spiši sa rozhodne nosili. Pamätám sa, že sa našli chalani, ktorí pančušky nosili ešte v deviatke. Nehovorím, že to bolo masové, ale dalo sa vidieť. Potom sa dalo domyslieť. Keď sa na dvore sušili pančucháče a v rodine boli 4 chalani. Niektorý chalani(a aj ja som k nim patril, ktorí ich nenosili do školy, keď bola telesna. Pri detských hrách a chlapčenskom klbčení sa nedalo ustrážiť maskovanie ponožkami. Pamätam sa keď pri jednej pasovačke došlo k vykasaniu nohavice chalanom starším ako ja a ukazali sa pančušky nad podkolienkami. Dva šviky na zadku bol neklamným znakom pančucháčov aj cez tesilové nohavice, alebo teplaky, stačilo, keď sa dotyčný zohol, alebo, keď sa škriabal na strom. Otec železničiar pri cetách do Prahy kupoval pančušky tam, lebo tam sa dali kúpiť aj iných farieb ako u nás.

Někde v horách se punčocháče pod kalhotami asi opravdu unosí. V podmínkách jihomoravských zim si ovšem pamatuju jen jednou, že jsem si je pod ně dobrovolně oblékla. Bylo to na SŠ praxi v jednom zahradnickém podniku (celodenní venkovní práce). Byl tehdy opravdu značný mráz a v samotných montérkách člověk přestával cítit nohy. Jinak jsem měla vždy pocit, že bych se v punčocháčích pod kalhotami doslova uvařila.

Ano, Lisko, tohle jsem přesně také měla. A ke kabátku ještě "prostrkávací" šálu na krk, na konci byla jakoby do srdíčka a před srdíčkem takový tunýlek, tudy se konec prostrčil a drželo to na krku.

Maky, i to jsem měla, v červeném provedení. To byla docela úzká pletená šálka, celá hladce a ta srdčitá špička obrace. Jak se prostrčil ten "list" tunýlkem, tak to vytvořilo takový připlácnutý křížek pod krkem...

.Dneska jsem při průjezdu Berounem koukala z rychlíku, jestli nespatřím, jak frčíš na svém malém elektrokole.

Před 30 lety sice běžná věc, ale ne až tak úplně dobrovolná, alespoň u kluků.

Nebylo v tom až moc horko (myslím v té zimní kombinaci)?

Tak alespoň, že todle mě nepotkalo, zlatý punčocháče

A na návštěvě, abychom se nezpotili a nezničili kalhoty tak vysvléct do punčoch bylo taky super.

Ako chlapec som pančucháče nosil. Najprv bez problémov, lebo som bol presvedčený, že ich nosí každý. Neskôr mi ich nanucovala mama. Asi tak v 4. triede sa mi pri prezliekaní na telesnu posmieval jeden chlapec, hoci som nebol jediný,posmieval sa iba mne. Vtedy som sa zahanbil, lebo na mňa pozerali všetci ako sa prezliekam. Chcem podotknúť, že sme sa prezliekali v triede všetci spolu - divčatá aj chlapci. Ten čo sa mi posmieval mal pančušky tiež, takže som nechapal prečo. Potom som sa dozvedel, že sa mi posmieva za biele , rozumej dievčenské, pančušky. Zdedil som ich po strašej sestre. Mame som vtedy povedal, že chcem iba chlapčenské, teda hnedé a modré. Myslím, že ešte v 6., alebo 7. triede som pančušky nosil. Potom sestra prešla na krepsilonky a silonky a tie mi mama nedávala donosiť.

Jó, punčocháče jsem v detství nosil víceméně do konce ZDŠ. Do školy taky. Do ty páta třídy jsem je nosil od října do května, ve vyšších ročnících když napadal snih, nebo přišli mrazy. Jednou na 1. máje sme šli odětí do trikolory bíle punčošky, bíla košile, modré kráťasy a rudý pionýrsky šátek. Dévčatá sukýnky.

Samozrejme, že som nosil. Vtedy nebola otázka postavená "Či?", ale "Kedy?" To kedy záležalo od mamkyného rozhodnutia. Ako sa rozhodla som sa dozvedel ráno, keď ma prišla budiť do školy. Keď na stoličke, kde som mal školské oblečenie, vyseli pančucháče, bolo rozhodnutie. Protestovať sa mohlo iba v teoretickej rovine. Ešte nie je taká zima. Zase budem ja prvý a podobne. Moje protesty boli odmietnuté podobne ako vo filme Slunce, seno, jahody, keď pani Rúžičková(nemám u s kroužkem) povedala : Co by jine deti za to dali, třeba v africe... Janko, Ferko, Mirko ... už určite tiež budú mať pančušky. Dnes môžem povedať, že v tom mala pravdu, ale vtedy mamy ničomu nerozumeli.

Ja je nosila a nosím je pořád. Bracha je také nosil asi tak do 8. třídy.

Pančušky som nosil do konca základnej školy, ale v 8. a 9. triede iba na von do školy vtedy, keď nebola telesná.

Asi máš na mysli pánske pančuchove nohavice Roko, alebo tak sa volali. Tie mi ponukla známa, čo pracovala v textile. Prišiel som práve s vojny a dával som dohromady civilný šatník. Jej otázka, či nechcem pánske pančušky,ma priviedla do rozpakov. Ukázala mi ich a ja som nedokázal povedať nie. Nosili sa celkom dobré, neprkážali pri pohybe a veľmi dobre tepelne izolovali nohy a zadok. Myslím ale, že sme trocha odbočili z témy.

Pravda aj ako chlapec som nosil pančušky asi tak do 7. triedy bez problémov. Neskôr iba v dňoch, keď nebola telsná. Potom hlavne na lyže a turistiku.

No jó, punčocháčky jsem nosila. Nosila jsem je ráda, hlavne k sukynkám. Nejraději bíle nebo červené a vlastne všech barev jaké maminka sehnala. Pod kalhoty většinou béžově hnedé. Bráchové je taky nosili. Vztekali se když maminka chtěla aby donosili bíle a červené punčocháče, z kterých jsem vyrostla. Něktří kluci nosili punčocháče až do devítky. Když jsme byli ve druháku na gymplu na horách lyžovat, tak nekteří kluci je měli taky. Synové a vnuci je taky nosili. Manželovi jsem jednou koupila také pánske punčocháče. Když je vyskoušel, nechal si je na sobě a chtěl abych mu ještě koupila. Když ho uviděla dcéra, řekla: Táto, co to máš na sobě? Pak doala, že mu seknou.

Pančušky som pravdaže nosila a nosím ich stále. Ako deti sme všetci nosili bavlnené patentové, tiež som tu čítala, že vrubkované. Najviac sa nosili hnedé, ale my dievčatá sme nosili aj biele, hlavne do školy a v nedeľu do kostola k sukni, alebo k šatám. Kedˇsme šli do kostola, tak všetky dievčatá od malých až po deviatačky mali biele pančušky k sukni. Nepatrilo sa dievčtám do kostola chodiť v nohaviciach. Ja som ešte aj v deviatej triede nosila klasické pančušky do školy k sukni a vlastne všetký dievčatá tak isto. Krepsilonky a silonky sa objavili až neskôr. V tej dobe aj chlapci nosili pančušky ku krátkym nohaviciam, alebo k takzvaným pumpkam a niektorí aj na meštianke. To boli také nohavice, ktoré sa pod kolenom zapínali na gombík a zvyšok širokých nohavíc previsal tak do pol lýtka. Výhodou týchto nohavíc bolo to, že ako chlapec rástol, zmenšovala sa iba previsajúca časť nohavíc. Nosil sa k tomu opasok, alebo traky.K pumpkam sa nosili hlavne podkolienky, ale v zime sa obliekali podkolienky na pančucháče. Aj moji bratia nosili pančušky bežne, nechceli iba biele po mne, Tak ich mamka zafarbila na modro. Bolo to na prelome 50-tých a 60-tých rokov.

Pumpky pamatují. Nosil jsem je když jsem vyrost z krátkejch kalhot. Pod pumpky jsem nosil nejdřív punčochy na podvazek a pozdějc punčocháče ještě na měšťanke. Měšťanka říkalo něčemu co by se dnes dalo nazvat určitou formou střední školy. Pozdějc se udělala devítiletka, po ní se šlo na SVŠ a pak do práce, nebo na vejšku. Punčocháče ke kratkejm kalhotam jsem také nosil. Ne jenom já, ale nosily to všichni, kluci i holky. Holky punčocháče nosily k sukním.

Problém s nosení takzvaných dievčenských pančucháčov som mal aj ja. V tých dobách sme vlastne všetci chalani pančušky nosili, teda skoro všetci a nie vždy. V tej dobe bolo v rodinách 4 a viac detí a tak sa v každej rodine našla staršia sestra, alebo sesternica. Mne mama raz doniesla z práce pančušky, ktoré jej doniesla nejaká jej kolegyňa po dcere, aby som ich donosil, lebo je to škoda vyhodiť. Mama bola šetrná, lebo stále bolo treba niečo dokončiť, alebo vylepšiť na dome a posplácať požičané peniaze na dom, tak s vďakou donesené pančušky prijala. Nemusite ani pochybovať, že to boli hlavne "dievčenské". Teda biele, tie boli pre mňa celkom prijateľné, červené a ružové. Tie zas pre mňa prijateľné neboli. To ale mamu nezaujímalo. V tom baliku boli aj pančušky krepsilonové vzorované bielej farby a keď som ich uvidel vyhrkli mi slzy do očí. Mama si ich obzerala a povedala, že tieto budu sviatočné. Ešte že tak! Dievčenským farbám som sa snažil vyhnúť. Aby som ich nemusel nosiť do školy, tak som si ich obliekal na von. S tým mama súhlasila, ale niekedy sa nedalo vyhnúť dievčenským pančuškám aj do školy. Vtedy som sa snažil, aby to nikto nevedel.

Jako kluk jsem punčocháče nosil, někdy jsem se vztekal a nechtěl je nosit, ale maminka měla jiný názor. Nosil jsem také tzv dívčí barvy a vzory. To se stáva, když máte starší sestru. Podědil jsem i krepsilonky, ale né moc.

Ružové pančušky sa mi vyhli. Nie preto, žeby mama pochopila, že sú pre chlapca nevhodné, ale jednoducho vtedy sa v našom obchode neobjavili. Či sa aj vyrábali neviem. Čo si pamätám dievčatá ich začali nosiť, až keď som chodil do tej šietej, siedmej triedy. Biele (dievčenské) som občas nosieval. Po sestre a sesterniciach, alebo od známych, ale tie boli obnosené, nie zodraté, ale iba mierne obnosené. Na 1. sväté prijímanie som mal oblečené nové biele, kúpené pre mňa na túto príležitosť.

Já se růžovým punčochačům nevyhl, Nosil jsem i bíle a červené. Dokonce mi maminka koupila žlutý. Tvrdila, že jsou chlapecké neboť mají chlapecké jméno. Teď nevím či Vadim, nebo Valér, proste tak nějak.

Jo, punčocháče jsem jako kluk nosil, asi tak do 7. třídy. Pak jsem z nich vyrost. Nemůžu říct, žebych z toho měl nějaké trauma, ale zažil jsem několik nepříjemných okamžiků. Když jsem vyhrál soutěž kdo první příjde do školy v punčocháčích. Myslím tím, že jsem se jako první v šatně svlíkl do punčocháčů při převlíkaní na telocvik. Když jsem měl, podle někoho moc velkej úspěch u děvčat, tak nezapoměl před nima prohodit, že nosím punčocháče. Cítil jsem se dosti trápně. Děvčatá tomu, nikdy moc nevěnovala pozornost, no i tak jsem se trošku styděl. Ja jsem pak vyrost a etapa punčocháčů skončila. Ne však u všech kluků. Něktří je nosili do konce základky a dokonce jsem se setkal s klukem, co je nosil i na střední škole.

Záleží na tom, čo si pod pojmom "jako děti" predstavuješ. Moja mamka nebrala do úvahy, že som vo svoijích 12 - 15 rokoch už dospelý. Každoročne v tom istom čase sa dostavil vždy ten istý problém - p a n č u š k y. Niekedy v septembri sa opakoval ten istý rituál. Mama v sobotu doniesla do kuchyne pančušky a nechala ma ich skúšať, aby zistila v akej sú kondícii, či nie sú deravé, malé a či ich mám dosť. Tie pre mňa už nevhodné rozdelila na tri kôpky. V prvej boli ešte nezodraté, ale mne už malé. Tie dala opróbovať mladšiemu bratovi a následne mu prikázala si ich vyskúšať a následne odložiť medzi svoje veci. V druhej boli ešte celkom obstojné, ale nesplňali podmienky nosenia mojim bratom. Tie darovala niekomu v práci, alebo v rodine. Posledná skupina boli na vyhodenie, alebo na "handry", s tými poumývala okná, alebo vytrela podlahu a potom ich vyhodila. Potom zhodnotila, či a v akom množstve nám treba pančušky dokúpiť. Prípadné moje, či bratové protesty zlikvidovala hneď v zárodku výhražkou, že požaluje otcovi, alebo varechou. Otec sa jej do obliekania svojích synov nemiešal a vždy dal za pravdu mame. Musím povedať, že dal jej za pravdu naozaj dôrazne.

Potom sme s bratom čakali už len na vykonanie ortieľu - oblečte si pančušky, vonku je zima. Rozsudok bol vykonaný podľa počasia, najčastejšie ráno pred školou. Niekedy koncom septembra, alebo začiatkom októbra. Občas sa stávalo, že nás mama zavola z vonku, aby sme si obliekli pančušky, alebo nám kázala poriadne sa obliecť, keď sme šli von. To bolo v poriadku, lebo sme sa nemuseli v šatni pred spolužiakmi prezliekať.

Připomína mi to také moje dětství. Konec záři, nebo počátek října znamenaly, že maminka nás budila se slovy: Tady máte punčocháče venku je zima. Nebo a dnes si už vemte punčocháče, venku je zima. Ségra s tím problém neměla, neboť ona už punčocháče nosila k sukním, nebo šatům. Někdy v 1. nebo 2. třídě mi je maminka dávala i ke krátkejm kalhotám, ale to jen v záři a na jaře v květnu a občas i červnu. Prakticky jsem punčocháče nosil skoro celou ZDŠ. V osmičce a devítce se mi zdálo nošení punčocháčů potupným, ale žebych z toho měl trauma to né. Zůstaly jenom úsměvné vzpomínky.

A proč né? Devitiletku jsem končil v roce 1970. Tehdy ješte v zimě mrzlo a venku bylo i přes metr snehu. Denní teploty se tehdy pohybovaly kolem - 10° až -15°C.

Když si to nechceš představovat, tak si to nepředstavuj. To se každému klukovi dívaš co nosí pod kalhotama? A co nosíš pod kalhotama tý? Myslím v zimě.

Mimochodem, když navštíviš Atény, jdi k prezidentskému paláci a podívej se, co má čestná stráž oblečené pod bílou suknici.

Já si myslím, že je to nesmyslná diskuze. Otázka byla na dobu, před mnoha lety, když nebylo pro děti nic jiného. Ani pro ženy. Chlapi mívali plátěné spodky se šňůrkama dole, aby je zavázali. Mnohem později přišly na pult hrubé punčochy pro ženy, ještě na podvazky, na gumu nad kolenem. Punčocháče později. Spodky z maka, pro kluky mnohem později. Ještě mí vnukové nosili punčocháče s ustřiženými šlapkami a až pak leginy.

Neviem prečo by to mala byť nezmyselná diskusia. Mám 5 deti, troch chlapcov a 2 dievčata. Medzi najstarším a najmladším je rozdiel 7 rokov. Všetky deti nosili pančušky bez výnimky.Pri piatich deťoch sa nedá veľmi špekulovať a vymýšľať parády. takže mladšie deti nosili oblečenie po starších súrodencoch. Tak to bolo aj s pančuškami, takže chlapci nosili aj pančušky v "dievčenských" farbach. Tomu sa vyhol iba najstarší syn, lebo bol najväčší a nemohol nosiť oblečenie po sestrách. On prestal nosiť pančušky v 8. triede. Mal skoro 180 cm a nohu veľkosť 9,5. Ostatní synovia pančušky nosili do konca ZDŠ. Občas špekulovali, to je pravda, ale dohodou, že do školy iba v dni, keď nebola telesná sa problém vyriešil. Stávalo sa, že ráno zabudli, že maju telesnu a obliekli si aj pančušky a pokiaľ viem nič zvláštne sa nestalo. Ja som ako dievča nosila pančuchy na stehne ich pridržovala guma, alebo v zime sa zastrčili do teplých spodných gati, ktoré boli nad koleno. Keď sa v 50-tých rokoch objavili pančuchové nohavice, tak som ich nosila. Bol to vtedy módny hit. Boli pohodlné a aj teplé. Môj otec nosil platené spodné nohavice, ako si spomínal. Môjmu manželovi som kupovala klasické CG, teplé spodky. Najmladší chlapci nosili pančucháče pod šponovky na lyžovačku aj po skončení ZDŠ. Na lyžiarský vycvik som im kúpila pánske pančuchové nohavice. Určite ich mali oblečené, lebo domov ich doniesli viditeľne použité.

Nemyslím si, že punčocháče jsou přežitek. Kluk si ráno punčocháče bere, když jde do školy. Jak říkam, když jde a ne když se učí s domova. Názor můžeme mít rozdílný, ale musíme nechat toho druhýho se slobodně se rozhodnout. Před dvěma roky na podzim přišel kluk s tím, aby mu máma koupila punčocháče, že prý se to nosí.Manželka mu řekla, že když mu je koupí, tak je bude nosit a on je nosí. Občas jsem zahlédl, že kluci co za ním chodí mají punčocháče také. Máme větší problém dostat do punčocháčů dceru, prý to děvčatá nenosí. Tak nevím kde je pravda.