Dobré ranko všem,
měla bych dotaz, zdali je možné, aby rodiče svými negativními řečmi ovlivnili život dítěte a dále i jako dospělého. Negativními řečmi myslím jak je dítě srovnáváno s jinými dětmi ve slova smyslu, že okolí je lepší, že nemá na danou SŠ a už vůbec ne na VŠ (známky byly 1-2, kdyby se jednalo o flákače, který je fakt tupý, tak samozřejmě je to opodstatněné), výčitky jakého měla daného partnera v 16 letech (jednalo se o hokejistu)... A tedy zdali je možné, že tato slova ovlivní život tak, že se člověk zastaví v určitém bodě, a i když chce a dře, nemůže se pohnout dál..
A jakou máte radu, aby se vše změnilo? Podotýkám, že nejsem flákač, ale pracující člověk a opravdu nepláču nad rozlitým mlékem, jen chci znát názory ostatních
Jeden z rodičů nebyl nikdy vychován v lásce a matka jej také srovnávala s ostatníma, tedy věrná kopie toho, co dělá svým dětem.
Děkuji
4x
Dobrý den, když dítě nedostává od rodičů podporu, ale místo toho je dlouhodobě ničeno jeho sebevědomí, tak to následky zanechá i v dospělosti - viz plné "ordinace" psychologů. Zdravím!
3x
Jsou dvě možnosti. Buď ho to zdeptá a dostane do kolen a zrovna tak to dopadne jak rodiče prorokují, nebo se naopak šprajcne a vybičuje, aby jim ukázalo.
Stejně to funguje i na modelu toho jak rodiče žijí, hospodaří a chovají se k sobě. Buď dítě ten model převezme, protože se mu líbí, nebo se mu vše hnusí a řekne si : Takhle já žít nechci...a je úplně jiné.
To máte pravdu. Ale jelikož já jsem z rodiny, kdy je jeden z rodičů extrémně negativní a i když svítí slunce, je to špatně. Cokoliv se udělá, vždycky je to špatně, tak tento boj jednoho dne člověk vzdá. Ať řeknu cokoliv, vždycky se to vůči mě obrátí a to podotýkám, že jsem starší než puběrťák a tohle si zřejmě nikdo neuvědomuje. Úcta ke mně žádná, takže je to fáze stagnace, nezájmu a bloku... A mě je navrhnuto, abych chodila na terapii, protože já jsem se v určité životní fázi nepohla a nedaří se mi, ale z mého pohledu to není chyba v podobě mé hlouposti, ale toho, že mi už došly síly. To denní ponižívání je opravdu oříšek.
Přitom si říkám, že by se měl jít léčit někdo jiný
2x
No rozhodně vliv rodičů na dítě je do života podstatný. I kladný, i ten záporný. Není to žádná teorie. Větší vliv má ten rodič, ke kterému má dítě blžší vstah. Takže když má dítě otce tyrana, a dítě ho nenávidí, tak tyranem být zřejmě později nezačne. Nesmí ale vidět v jednání tyrana účinný prostředek, jak dosáhnout svého cíle. To si pak zřejmě takové jednání osvojí. Typicky, ditě uřvaných rodičů je doma puťka, ale ve školce/škole řve po dětech rovněž, neboť ví, že rodiče si řvaním u něho vymohou poslušnost a tak to zkouší samo v té školce. Pokud ovšem bude z nějakého důvodu k němu citově tíhnout(helsinský sindrom), tak tam už to je hodně i o dalších vlivech.
Nejdůležitější pro "oběť" je uvědomění si toho všeho. Ve tvém případě k tomu asi došlo. To, co se ti zdá, že je vůči tobě špatné(nebo špatně), tak si můžeš najít pro své úmysly ospravedlnění. Takže jakoby přebiješ ty rodičovy argumenty. Rodič to nemusí myslet vyloženě špatně. Ale sám neměl doma vzory, jak dítě lépe motivovat, tak to dělá tak, jak se to naučil(což sis taky všimla) doma. Neměj mu to vyloženě za zlé. I dospělí jsou zpravidla jen děti s právem volit. Ostatně i stát se k nám dospělým chová jako k dětem. Sice si asi ve věku, kdy si myslíš, že těm co co je hustě přes 30 jsou už velmi moudří a vědí co činí a vše mají promyšlené. Ale věz, že naprosta většina lidí všeho věku to neví a promýšlené nemá.
Tvůj rodič tě možná chce motivovat těmi negativními řečmi. Chce, aby ses zamyslela. Pokud by vyloženě nechtěl, aby si něco dělala, tak by ti to mohl přece zakázat. Co tě nezabije, to tě posilní. Jsi-li si vědoma tedy daného stavu, zabít tě to už nemůže. Můžeš si vyslechnout daný názor rodiče, zvážit, jestli má pravdu, a rozhodnout se podle svého. Když slyšíš, že na tu či onu VŠ nemáš, tak si můžeš zjistit info o té škole. A víš-li, že bys uspět mohla, tak do toho jdi. Není nic horšího, než když si v pozdějším věku vyčítáš, že si mohla něco udělat jinak. Že si na něco měla a přesto si do toho nešla. Mohu ti říct, že v takovém případě si na to neměla, neboť si to neudělala.
Máš v podstatě výhodu proti jiným dětem. Inteligentní budeš a navíc tě jeden z rodičů donutil přemýšlet nad svými činy. Toto je možná více, než být zahrnut jenom láskou, věcmi a umetající cestičku rukou rodičovou.
Negativně tě jeho srážení asi neovlivní. Vliv ale bude mít rozhodně. Už má. A spíše ti to do života něco dá.
Také si prosím uvědom, že starší člověk má zravidla větší životní nadhled, než ten výrazně mladší. Ten mladší často ještě nedokáže domyslet, o co tomu staršímu jde. Ale když doroste do podobného věku, tak mu to pak dojde...
Jinač člověk, co dře na sobě, určitě v jednom bodě nezůstane 
Vždy bude dál, než je bezprizorní průměr
Zajímavé, děkuji.
A když budeš celý život psychicky vydíraný, co ti to dá? V čem si myslíš že je pozitivní, když pořád posloucháš jak jsi hnusný/á, tlustý/á, nic si v daném hobby nedokázal/a, nemáš na VŠ, protože je težká, budeš se živit jako pasák/děvka, protože vlastně nic jiného než tyč ti nepřísluší, ty a zahraničí je nereálné, protože nemáš na to... já teda nevím, v čem je to úžasné. ANo, na jednu stranu jsem silná osobnost, na stranu druhou jsem totálně z toho znechucená... Já vím na co mám a nemám, ale pokud neznáš denodenní naštvanost, jak je vše špatně a ty k ničemu, věř, že po čase přestaneš na sobě pracovat, protože tě to opravdu unaví a vyčerpá...
Ta zastávka, kdy na sobě kvůli znechucení přestáváš makat, ta zastávka ti slouží k tomu, aby si se rozhlídla, nabrala sílu a udělala krok správným směrem. To, jak dlouho budeš stát a rozhlížet se, to závísí na okolnostech, ve kterých žiješ. Osobně se domnívám, že když jsis našla čas a chuť se zde poradit, že se tím nadechuješ(nabíráš sílu) a rozhodneš se brzy správně. Proč správně? Protože jakékoliv řešení dané situace, je lepší než žádné.
Zaznělo tu, že můžeš odejít z domu. Nebudeš první, a ani poslední. Škola se dá dělat i při zaměstnání. Bude to těžší, ale jde to. A rodiče necitu budeš muset hodit za hlavu. Nemyslím přerušit kontakt, ale když budeš na návštěvě u druhého rodiče, a necita ti bude zase vyčítat své chyby(to on tě spoluvychoval a tak tvá "neschopnost" je vlastně jeho neschopnost tě vychovat dle jeho obrazu), tak mu to můžeš pěkně vpálit do xichtu, že co dokázal on/ona? Že akorát celý život jen hlupě pindat. Je dost možné, že chtěl syna(pokud to je otec) a těžce nese, že má dceru. Tak mu můžeš vpálit, že za ty roky nebyl ani schopen stříknout syna a že si to hasí na tobě(samo, že ten důvod může být i jinde) a jestli chce, tak můžete začít znovu, že mu odpouštíš, ale že se k tobě bude chovat zdvořile. No, asi si vyslechneš, že mu nemáš co odpouštět a negaci tvých slov. Nicméně nebudeš to ty, kdo těma dveřma práskne a míček bude na jeho straně
To prostředí, ve kterém se nacházíš, rozhodně není zdravé pro psychiku člověka, natož velmi mladého. Rodiče novým kouskům asi nenaučíš. Stejně jednou budeš muset jít z domu. Bude to jen trochu dříve. Heh, říkám si jako cizí osoba k němu, ale asi bych si ho rád vychutnával právě na těch jeho jednotlivých výpadech proti sobě. Když by mi řekl, že bych se živil jako prostitut, tak bych mu v klidu odvětil, že takto si mě neschopně vychoval/a?, jako prostituta? Tak proč mi to teď vyčítáš? "Nemáš na vysokou školu" - to hodnotíš/konstatuješ svou neschopnost něco svoje děcko naučit, nebo se bojiš, že jsi neschopný zajistit prachy na studia?(má povinnost tě živit do 26, pokud studuješ VŠ). Atd, každou věc otočit na neschopnost proti němu.
Myslím si, že potřebuješ zdravě povzbudit. Hnije to v tobě a potřebuješ trochu popíchnout, trochu dodat odvahy/kuráže. Všechny odpovědi, které tu zazněly před tímto mým příspěvkem se dají považovat za rozumné. Žádné obecné plácání, nebo zcestné odpovědi. Nemá smysl tě plácat po zádech a říkat, jak si krásná, chytrá, inteligentní, schopná... toto je jen chytání vodopádu do cedníku. Ty se potřebuješ vytasit něčím, co necitu přebije. To může být právě to osamostatnění se. A do té doby, být tebou, začnu dokazovat sám sobě, že schopný jsem. A dokazoval bych si to drobnými úspěchy. Malými cíly. Krůček po krůčku. Bez ohledu na toho rodiče. Nechlubil bych se mu úspěchy. Ať doleze případně sám. Ty malé cíle můžou být opravdu malé. Třeba naučit se fotit, šít, nějaký kurz, naučit se jazyk, zvyšovat výkon na kole... ale to už jsme u toho, že stagnace je ta tam, že? A zřejmě ti nezbyde, než že lavinu dalších negativních jeho řečí budeš jednu po druhé dál odpinkávat. A to s tím, že sama budeš nejlíp vědět, že schopná jsi.
Rozumím, že tvá vůle odolávat uvadá. Ale ještě jednu techniku ti poradím. Mě to funguje na 100%. Ještě jsem nezažil problém, na který bych nenašel řešení. Funguje mi to po probuzení, kdy mi mozek funguje na větší otáčky. Prostě cíleně myslím na ten problém a hledám řešení. A když si myslím, že ho mám, tak ho rozebírám do naprostých detailů a když najdu vadu, tak hledám řešení i té vady. A myslím na to tak dlouho, dokud fakt to řešení nenajdu. A pokud problém řešení nemá(je třeba citového charakteru), tak třeba po několika dnech intenzivního přemýšlení(po tom probuzení) zjistím, že se můj bol otupil. Mozek je totiž vybaven takovou funkcí, že čím více na danou nepříjemnost myslí, tím lépe se s ní vypořádá až do stracena. Nakonec si mozek najde úlevu a nějak si to racionálně ospravedlní. Využívám toho k plné spokojenosti. Ono totiž, pokud špatné pocity člověk v sobě dusí, potlačuje je a nemyslí na ně, tak ony v něm zůstanou a budou mu sem tam vyplouvat na světlo a dotyčného budou nepříjemně ovlivňovat. Třeba špatné sny ze kterých se budí. Tiky, nebo různé fobie... Ale jakmile se mozek s nepříjemností řádně vypořádá, tak to následky nemá.
Přemýšlej o svém rodiči. Hledej odpověď tak dlouho, dokuj ji nenajdeš. Co máš udělat, aby toho nechal? Půjde to? Nepůjde?, tak co dělat, aby to na tebe nepůsobilo? Z domu jít? Kam? Kde půjdeš? Jak si najdeš bydlení? Inzerát? Ok, které město? Který stát? Sama? S kámoškou? Kámošem, Bojfrendem? Kde vezmeš peníze na ubytko? Práce? Jaká? Kde ji získáš? Job.cz? ok, kolik budu potřebovat? 20000? co Pro to udělám? Hodně, ok. Zbyde mi na studia čas... atd. A třeba zjistíš, že tudy cesta nevede. Tak kudy povede? A znova na začátek. A třeba jediná možnost bude, že to budeš muset snášet dále. Ale pak nebyde, než přemýšlet dále, jak z toho ven? Co jsi pro to schopna udělat? Co jsi ochotna udělat?... Hlavně ho nezabíjej proboha
Můžeš taky požádat o ochranu. Protože psychické týrání je taky týrání a je snad ještě horší než to fyzické. Soud mu prostě nakáže, že tě nesmí negativně hodnotit do doby, než se odstěhuješ(třeba). Některé obce mají pro své občany bezplatnou právní poradnu. Nebo jak jsou ty linky bezpečí... tam taky určitě poradí...
2x
Ovlivnit může i dospělý dospělého. Stačí, že přijde do kolektivu v práci jedna potvora co umí manipulovat s lidmi a ovlivňovat ostatní. Je otázka, jestli se druhý nechá, jak je ovlivnitelný. Jenže to ta potvora právě pozná, co z koho bude mít a co na koho platí. Děti nejvíc. Je to ale taky povahou. Některé i děti mají svojí hlavu, což je asi lepší.
1x
A je jenom dobře, že si to všechno uvědomujete.
Když si to všechno proberete s psychologem, tak najdete řešení, jak z toho ven, nebo jak se tomu bránit.
Nepřipouštět si to, naučit se negací pracovat. Poznat typy lidí, různé odchylky. Setkáte se s nimi v životě, v pracovním procesu a pokud se budete trošku v těchto věcech orientovat, nenecháte sebou manipulovat.
Pracujte na sobě, vzdělávejte se, vždycky se dá najít řešení.
Jinak, každý jsme nějak ovlivnění z rodičovské péče.
1x
Přečtěte si příběh jednovaječných trojčat, která byla dána k adopci úmyslně do hodně odlišných rodin a jak je to ovlivnilo blesk.cz/.... Více podkladů o experimentu (a jeho odsouzení) najdete v angličtině.
Dle mě vše podstatné ovlivní genetika - a teda i to, jestli je člověk schopen na sobě pracovat a být se sebou spokojený.
0x
Nás učili, že nejvíce " vytvarujeme" podstatu osobnosti dítěte do takových tří až pěti let. A že geny jsou tak třetina. Pak se objevil názor, že polovina. Dnes genetici mluví o třech čtvrtinách. Každopádně dítě napodobuje, a vzor rodiče je pro něj silnější, než příkazy a napomínání. Pak by stálo za zmínku, že pro dítě je velmi důležitá jistota rodinného zázemí, bezpodmínečná láska, spolupráce, jednotná výchova a řád. Taky že trestané dítě bude buď také jednou trestat, nebo z něj vyroste naopak člověk bázlivý. A čím nešetřit je chvála.
0x
Je to tak, jak píše Ringo, bud se nechá zcela udeptat a nebo ho to velmi posune. Je to záměrné, když si vybíráme takovéto rodiče, díte na sobě musí hodně zapracovat po duchovní stránce a když se zadaří, přestane ho rodič dusit, ale napřed to dítěti musí být naprosto jedno, musí to jít kolem něho, jako dést stéká po pláštěnce. V mém okolí je ten příad a rodič je vedle potomka hodně malinký.
0x
@hjaniisa - A když budeš celý život psychicky vydíraný, co ti to dá?
A proč být "celý život psychicky vydíraný"? Není to poněkud masochistické? Lze odejít.
0x
A to nejde vymanit se nějak z jejich vlivu? Třeba jít na intr nebo bydlet k babičce? Prarodiče to nevidí? Já, být Vámi, k tomu psychologovi jdu a řeknu mu, co vy nám tady. On by si měl rodiče pozvat, nejspíš po jednom. Jen objednat se k takovému, co s tím pohne, co má dobré reference. Za kým jít, to by mohl poradit Váš obvodní lékař.
Neneseme odpovědnost za správnost informací a za škodu vzniklou jejich využitím. Jednotlivé odpovědi vyjadřují názory jejich autorů a nemusí se shodovat s názorem provozovatele poradny Poradte.cz.
Používáním poradny vyjadřujete souhlas s personifikovanou reklamou, která pomáhá financovat tento server, děkujeme.