Příštím rokem má začít platit nějaká eurovyhláška ohledně kvality potravin týkající se dvojí kvality potravin. Obávám se ale, že to nebude řešit současnou strategii klamání spotřebitelů výrobci. Jako příklad uvedu konzervu, která má název Tuňák s vejcí. Když se ale podíváte blíže zjistíte, že ten Tuňák tam je jen z 12%. 27% jsou vejce, zbytek je směs strojově odděleného drůbežího masa, drůbeží kůže, rýže, vody a glukózového syrupu, pravděpodobně tam budou i zahušťovadla a ochucovadla. Konzerva má průměr kolem 8.5cm, výška nadpisu je cca 5mm. Podle obsahu by se konzerva správně měla jmenovat např. Drůbeží maso s vejcí.
Ale líbila by se mi taková úprava evropských nebo tuzemských pravidel, aby velikost písma ve slovech v nadpisu byla přímou úměrou odvozena od procentuálního množství suroviny v potravině.
Na následujícím obrázku dávám příklad. Je to na A4. Použil jsem font Arial. Minimální velikost, aby text byl jakž takž vidět myslím že je 8px. Ono v reálu by to šlo ještě dost zmenšit, ale na obrázku by to nebylo vidět. Vypadalo by to tedy asi takto..
První příklad je při měřítku 100% a druhý je přibližně zmenšený o polovinu. Při výpočtu velikosti fontu jsem používal zaokrouhlování, ale pokud byl font menší než 8px, nastavil jsem ho na 8px, ale už by to nesmělo být tučně. V reálu bych tu spodní hranici posunul ještě níže ale nemám to otestováno kolik px by to bylo (snad 3px?).
V zásadě jsem touto ukázkou chtěl předvést jak by se člověk vyhnul oklamání nadpisem, který neodpovídá tomu co je uvnitř, resp. v jakém poměru jsou suroviny.
PS: Řeším jen velikost písma, které je součástí reklami či názvu výrobku. Ne složení.
0x
Víte proč? Protože by zmizely téměř všechny potraviny a najednou by v regálech byla pouze voda (všechny nápoje, ale překvapivě například kečup, hořčice a spousta dalších), pšenice (mouka, těstoviny), sádlo, maso nebo separát (veškeré masné výrobky, paštiky, uzeniny, výrobky z nich), smetana (sýry, jogurty) a mohl bych pokračovat dál a dál.
Dovedete si to představit? Půjdete si koupit věci na přípravu špaget, tedy samotné špagety, kousek salámu a kečup a domů donesete tvrdou pšenici, vodu, sádlo a mléko, pokud jste zvyklý i na sýr.
A už vidím ty problémy se všemi kuchařkami, protože najednou nikdo neví, co vlastně vaří. Nebo s vžitými a chráněnými názvy, když syrečky budou tvaroh, čedar a mozarella budou mléko, čokoláda je cukr. A u pultu s masem můžeme po žádosti o vepřové dostat medovou šunku, stejně jako poličan nebo frankfurtské párky.
Spotřebitel potřebuje toto: Především zapojit mozek, zajímat se o složení, kupovat osvědčenou kvalitu u ověřených výrobců. Tu identifikuje například z obecného pojmenování výrobku nebo z vžitého názvu, a z informací o složení a výrobci, uvedených zejména na obalu. K tomu potřebuje jasnou legislativní oporu například v nařízení uvedení pravdivého a úplného složení, doby použití, možnosti skladování a ve způsobu kontroly ze strany odpovědných orgánů.
Vaše myšlenka by možná šla použít v kolonce složení, ovšem problém je v tom, že všechny položky musí zůstat čitelné včetně například 0,6 % koření. Navíc si musíte uvědomit, že konkrétně název by měl být na obalu dominantní, tedy větší nebo alespoň stejně vysoký jako ostatní písmo. Zároveň je nařízeno uvádět mnoho povinných informací. Jenže spousta obalů nemá velké rozměry a mnoho výrobců v rámci úspor navíc používá obaly totožné pro víc jazykově odlišných zemí. Takže v rámci zachování čitelnosti ani tady žádný takový nápad nevidím příliš reálně.
Neneseme odpovědnost za správnost informací a za škodu vzniklou jejich využitím. Jednotlivé odpovědi vyjadřují názory jejich autorů a nemusí se shodovat s názorem provozovatele poradny Poradte.cz.
Používáním poradny vyjadřujete souhlas s personifikovanou reklamou, která pomáhá financovat tento server, děkujeme.