Nejste přihlášen/a.
Víte proč to dělá? Protože může. Vy jí tí dovolíte, trpíte, nezakazujete. Děláte jí služku a tím ji dáváte dostatek času. Koupila jste, platíte. Takže ona jen přijímá to, co nabízíte. Máte pocit, že se jedná o dospělého, který vám čte přání z očí? Ne! Je to dítě a bude dělat to, co vy jí dovolíte, budete tolerovat. Dovolí si tolik, kolik je jí povoleno.
Četla jste od mala dceři pohádky? Má v někom z rodiny vzor ve čtení? Chodíte do knihovny? Jaké máte vy jako matka koníčky? Mohla je dcera odkoukat? Chodila jste s dcerou do přírody, na výlety atd? Co společně děláte nyní?
Že dcera chodí ven až po 20.00 hodině je věc vaše, že jí to umožňujete.
Třeba jí knížky číst nebaví. Mně knížky taky nikdy moc nebavily. Má ráda hudbu. Taky jsem v jejím věku poslouchala hudbu. A poslouchám dodnes. Koníčky jejích rodičů na ní nemusí mít vliv. Moje sestra ráda četla, máma taky a mě to nebavilo. Ať dělá to, co jí baví, ne? Přece nebude dělat to, co jí nebaví.Je navíc v takovým problematickým věku, kdy se hledá. Doma s úklidem nebo s vařením by pomáhat měla, to jo.
Taky mám dva puberťáky a tak přesně vím, o čem píšete. Především buďte velmi ráda za ten zodpovědný přístup ke škole - to nebývá vždy. A to že tráví stovky a stovky hodin na FB - no to je prokletí dnešní generace puberťáků. Číst je nebaví, takže je k tomu těžko dotlačíte - zejména v pubertě.. Je však skutečně velmi vhodné, aby děti pomáhaly aspoň doma, náě mladý měl pořád málo peněz, takže si chodil i na brigádu.
Proč si nečte? No protože ji to nebaví. Jak tady napsala "nikc". To nikoho nenaučíte, aby měl rád knihy. Já jsem třeba byla na čtení přímo závislá a byla jsem schopná za knížku "Neználkova dobrodružsvtí", dát kamarádce zlatý prstýnek po babičce. To mi bylo teda kolem deseti let, tak jsem tomu nerozuměla. Ale rozuměl tomu dědeček a ten mě tak strašně zmlátil a musela jsem knížku vrátit. Pak, když už jsem byla starší, tak jsem dokonce začala chodit s jedním klukem, který se mi teda vůbec nelíbil, ale měl druhý díl "Tarzana" a já ho nikde nemohla sehnat. Tak jsem chodila na rande a když jsem knihu přečetla, tak jsem kluka pustila k vodě. A to jsem tenkrát udělala velkou chybu. On totiž pocházel z velmi zámožné rodiny, což v dobách komunistů nebylo sice zřejmé, ale pak, po letech jsem se dozvěděla, že on se stal velkým boháčem.
Vím kde bydlí, má obrovskou vilu a já, když jdu kolem, tak si na toho Tarzana vždycky vzpomenu. Takže s láskou k literatuře se člověk podle mne narodí, to nejde naučit, protože mně teda babička, která mne vychovávala moc nečetla, neměla na to čas a děda, ten mi za to spíše nadával a vyčítal mi, že se pořád válím v knížkách a nic nedělám.
"byla jsem schopná za knížku "Neználkova dobrodružsvtí", dát kamarádce zlatý prstýnek po babičce"
A víte, že já to naopak oceňuju? Moudrost, vědění má větší cenu než jakákoli matérie.
Jste zčásti vzácná, vyjímečná žena, takových moc není... ( a zčásti vyčuraná, jako mnohé jiné... )
Pro zajímavost : Já se závistí okukoval kresleného Neználka u jednoho kamaráda, když mi bylo asi 9 let... Opatrně jsem obracel listy... Naši mi to nekoupili, nevím proč... S velkým překvapením a užitkem, jsem si jeho dobrodružství "na měsíci" přečetl až nedávno, to už mi bylo nějakých 43... Kéž by se to stalo povinnou četbou pro současné žáky ZŠ... Pak bych věřil, že budoucnost, která nás čeká, není jen zkáza, megazlodějina, megakriminalita, války, chalífát a otrokářství... Jenže... Asi to tak bude a "má" být... Maranatha.
Neneseme odpovědnost za správnost informací a za škodu vzniklou jejich využitím. Jednotlivé odpovědi vyjadřují názory jejich autorů a nemusí se shodovat s názorem provozovatele poradny Poradte.cz.
Používáním poradny vyjadřujete souhlas s personifikovanou reklamou, která pomáhá financovat tento server, děkujeme.