Zastavil mě člověk a chtěl po mně drobné

Nedám, nemám, platím kartou, prachy prostě nepoužívám. Takových vyčůránků na parkovištích je...

Takových už mě zastavilo. No pokud máte náladu, tak mu příště odpovězte, že mu tu jízdenku koupíte, pak se člověk nestačí divit, jak už najednou nepotřebuje

furt dám raději nějakému "vošoustovi" na chlast, nežli nějaké neziskovce na cokoliv. Ten mi alespoň poděkuje a bude vděčnej... a já budu mít dobrej pocit, že jsem mu udělala radost.

Chtěl na přilepšenou, ať je to cokoliv. Běžná věc.

Vždycky jsem byla dost měkkosrdcatá a navíc jsem měla vždy docela dobře. Několikrát jsem se tedy nechala ukecat na nějaké drobné Staly se mi ale tři příhody... Parkovala jsem s půjčeným drahým autem na docela blbém místě. Přišel takový celkem slušný... a že peníze, ba i stravenky by bral. Měl průkaz diabetika a že chce opravdu na jídlo. Dala jsem mu 200kč ve stravenkách (nikdy je nestíhám utratit) a řekla mu, ať mi za to auto na půl hoďky ohlídá. Přišla jsem zpět za 20 minut a on nikde. Podruhé mě zastavil podobný před večerkou. Že chce na jídlo. Koupila jsem v obchodě chleba a paštiku a nějaké sušenky a nesla jsem mu to. Poslal mě dost nevybíravě do ... Do třetice za mnou přišla paní do práce (obchod), že jde podepsat smlouvu do fabriky. Tak slušně se tvářila, skromě oblečená... A právě že nechce jet na černo, že chce na lístek na tramvaj. A že hned zítra mi peníze vrátí. Řekla jsem jí, že takových jsem už viděla a že jí to nemůžu věřit. Dušovala se, že opravdu potřebuje zaměstnání, bla bla... Dala jsem jí 30kč na 2 jízdenky s tím, že jsem fakt zvědavá, jestli mi je přijde vrátit. Nikdy se už neobjevila. Od té doby na to kašlu a na podobné žádosti nereaguji. Ano, třeba odmítnu člověka, co je fakt v nouzi, ale nejsem ničí bankomat. I na těch 30kč musím vykonat nějakou práci. Něchť si každý pomůže sám...

Taky mám podobný příběh. Chlápek měl velmi uvěřitelnou historku že potřebuje peníze na jízdenku na cestu do Jihlavy. Tak jsem mu odpověděl, že tam zrovna jedu a tak ho svezu. Jeho odpověď- "Běž do pr..., toho se nenapiju."

Jezdívám na důležité lékařské vyšetření do Brna. Když to dopadne dobře, jdu v povznesené náladě na vlak a cestou dávám minci do kasičky v kostele a nějakému z žebrajících.

JInak mám špatnou zkušenost s jedním místním cikánem, který okounívá u nádraží a loudí peníze. Prý má hlad. Poprvé jsem sáhla do nákupní tašky a podávala mu jogurt a rohlík. Vyvalil na mě oči. Jogurty prý nejí. Asi nemá paměť na tváře, tak mě "hladový" oslovuje občas znovu. Te´d už nesahám po jogurtu, ale říkám mu "polib si..."

Jiný cikán za mnou pravidelně chodíval pro 300 Kč. Podobně jako Culda jsem se nechala ukecat, ale moc nevěřila ve vrácení. A podobně jako za Culdou začal za mnou pravidelně chodit. Vrátil, půjčil si, vrátil a kolem dokola snad dva roky. Říkal mi princezno, vyprávěl zajímavé příběhy a občas přinesl nějaký dáreček. Kýčovitou figurku nebo levný parfém. Po původu věcí jsem raději nepátrala. Já těm půjčovaným penězům říkala putovní tři stovky. Pak ho přejel vlak. Už nevím, kdo z nás v tu dobu putovní tři stovky právě měl. Te´d jsem si na něj vzpomněla díky Culdě. Vpomínám na něj se smutkem, trochu mi chybí.

B je správně - takových potkávám...

Dobrý den, jestli šel s kufrem, tak mohl přijet ze Slovenska a měl jen eura (a neměl ještě Kč). Pokud měl jen ušmudlanou igelitku, tak to byl bezdomovec-výběrčí. Zdravím!

Samozřejmě záleží na přístupu dotyčné osoby. Já paní s dvěma dětmi pomohl dostala 1000 korun a do druhého dne je poslala zpět na účet dala mi tedy 1500 korun.

Jinak je pravda, že se po ulicích spíše pohybují žebráci to by člověk mohl jen chodit do práce a vydělávat na charity ne.

Stačí, že ročně přispěju 5000 korun do dětského domova.

Mně zas zvonil u baráku chlap, jestli bych ho neodvezla, že mrzne Copak mám na jmenovce napsáno TAXI?

Celkem běžné situace a někdy drobnou dám, jindy nedám. Některé si ale dobře pamatuji. Jednou jsem čekal na vlakové zastávce a kde se vzal tu se vzal snědý mladík. Prý kámo nemáš 5 kč? Byl menší žádná figura a tak říkám: "Když nemáš prachy tak nechlastej" Otočil se a šel pryč. Do minuty vidím, že už není sám ale tři kusy. Že tu ještě mohu psát vděčím ČD, že ten den jel na minutu přesně.

Mě nikdy nikdo nezastavil. Nevidím a neslyším. To jediné na ně platí.

Na to nevstávám ráno ve 3 do práce, abych takto vydělané peníze na ulici rozdával těm co nic nedělají.

Žebrání lze zakázat vyhláškou a žebrající z určitých míst vykázat - ale co si na nich kdo vezme?

u nás v paneláku bydlel - ještě za socíku - jeden cikán, který si jednou přišel vypůjčit 500 kč.

No - půjčila jsem mu na jeho psí oči - a s penězi se rozloučila. No, ale asi za týden mi je vrátil - takže jsem mu - když za čas přišel podruhé a potřetí - půjčila zase a už s větší důvěrou. Nakonec (asi po páté) mi je opravdu - podle původního předpokladu - nevrátil a to jen proto, že ho zabásli. Pak už jsem ho neviděla, ale docela s pobavením na tuto příhodu vzpomínám.

Záleží jako jsem naladěná, někdy bez řečí vytáhnu 10 kč a jindy toho člověka seřvu a vyhrožuji mu městskou policií. Na Tři krále u nás chodila charita, prokázali se a tak dostali do kasičky 100kč a také chodila skupinka odrostlejších romských dětí a než bych si nechala třeba rozkopat dveře, dala jsem 20kč i jim a rychle zamykala.

Potkal jsem chlapíka. Čistého, ale evidentně dost fyzicky zbědovaného. S tím, že potřebuje na jízdenku na vlak, že se mu udělalo na výletě do hor špatně a skončil na 2 týdny ve špitále. Po zaplacení poplatků, že dojel tam, na co mu zbyly peníze a dál že nemá. Neprosil o peníze, ale přímo o zakoupení lístku na vlak. S tím, že si vezme adresu a jakmile dorazí domů, že peníze pošle (bylo to v době, kdy každý ještě neměl kartu a mobil měl každý desátý). Buď to byla pravda nebo velmi dobře zahrané divadlo, v každém případě chlapík dostal 200 Kč s tím, že víc dát nemůžu, ale zpátky že nic nechci. Díval se na mě hodně vyjeveně a naprosto nechápal, že je něco takového možné. Potkal jsem hodně "potřebných", ale tenhle jediný byl buď opravdový nebo prostě nejlepší. Buď se mi podařil dobrý skutek nebo si ten člověk vydělal zasloužený honorář za bezchybný herecký výkon, ať tak či tak, těch dvou stovek nelituji.

Nedám na jízdenku - podezření = chlast. Přesvědčila mě nedávno jen jedna důchodkyně, posedávající poblíž kávoautomatu. Požádala o 2 koruny, že by si chtěla dát kafe ty 2Kč jí chybějí. Na alkoholičku nebo družku alkoholika nevypadala. Penzi může mít pidi.

Mě zastavil chlápek,že chce pár drobných na rohlík. Otevřela jsem tašku a ten rohlík mu podala. Byl ale pěkně zaskočený.

Tak já hned na to,že mu mohu dát i dva rohlíky. Prý by si ty rohlíky koupil radši sám.Nebo mě často v našem městě osloví cikánky,prý-paní jde vám velké štěstí..Následuje výčet všeho možného krásného,co mě čeká,a že si mám dávat pozor na faleš.Každá mele to samé. Chtěly po mně za tento výklad aspoň prý 50 korun,další i stovku no a ta byla pěkně hnusná,když jsem řekla,že nemám. Já z ní měla fakt strach.

Ještě jednu zkušenost přidám. Zazvonila u dvěří ženská kolem 50 r. a že prý potřebuje nutně pro manžela koupit nějaký lék. Vzpomínám, že řekla inzulín a že jí schází 50 kč. Neřešil jsem, jestli ji to prodají a jak to chodí, jen jsem řekl, že má štěstí, že zrovná jdu do lékárny jen si vezmu tašku a můžem vyrazit. Odskočil jsem na pár vteřin a koukám ženská v čudu, jako když se vypařila. Zkoušejí to všelijak.