Dobrý večer, zamýšlel jsem se nad otázkou, zda-li je nějaká souvislost s IQ a sebevědomím. Je to čistá psychologie, kde je zahrnuto vše a já bych to rád rozvedl. Pokud si to rozebereme na jednom příkladu: "M. je velice chytrý, ovšem má malou sebedůvěru a aby mohl podávat skvělé výkony ve škole, musí nejdříve naplnit všechny své potřeby (Maslowova pyramida potřeb) a také pocítit, že je v tomto světě nějak ceněný. V mládí byl přísně vychováván, zakazovalo se mu mluvit sprostě a své názory tak musel říci jinak, než chtěl a kvůli tomu má pocit, že aby byl v tomto světě nějak ceněný, tak musí všechno co cítí říci. Pokud tak neučiní, myšlenka ventilovat své názory ho neopustí a brání mu v učení. Jak překonat tento pocit? Říci vše na "plnou hubu" a tím si uleví a kromě pocitu úlevy a odlehčení pocítí příval nové mentální energie a vyšší sebevědomí. Věří si a díky tomu, že jeho myšlenky nejsou ničím rušeny a on není frustovaný, funguje jak má a je vyrovnaný." Tímto příkladem chci takto nastínit svoji myšlenku. Setkali jste se někdy s něčím podobným? Může kombinace vnějších faktorů, a výše popsaných věcí, které nejsou včas ventilovány nějakým "zdravým" způsobem vyvolat v člověku pocit, že ať je chytrý sebevíc/ sebemíň a nemá naplněny své vnitřní a nitěrné potřeby, tak není svůj a pro mnohé citlivé lidi to může mít špatné následky. Rozbor a otázka k zamyšlení z pohledu teorie i praxe.
3x
Dobrý den. IQ podle mě se sebevědomím vůbec nesouvisí. I naprostý blb může být sebevědomý až do nebes. A naopak člověk s vysokým IQ bude mít sobě nízké mínění... A ano, i přes vysokou inteligenci nemusíte mít naplněny své vnitřní a niterné potřeby. To s IQ také přeci nesouvisí, ale spíše s tím, jak se člověk umí poprat se životem, s jeho nástrahami, se starostmi apod.
Už téměř spím ale situace mě přinutila zůstat vzhůru a napadla mě tato myšlenka, kterou jsem napsal.
0x
Vždyť si sám odpovídáte. Sebevědomí pramení z vlastností, výchovy, vzdělání, vnitřních pocitů a zkušeností, ty jsou více či méně ovlivněny vnějšími vlivy nebo jimi přímo jsou. To může vést na jedné straně ke komplexům a frustracím a na druhé k pocitu dokonalosti až nadřazenosti.
Dá se tedy říci, že není přímo navázáno na IQ.
Lze dovodit, že jedinec s vyšším IQ na základě bohatších myšlenkových pochodů může víc pochybovat o svých schopnostech. Zároveň lze konstatovat, že jiný podobný jedinec naopak může z uvědomování vlastních schopností získat opačnou domněnku.
K druhé části dotazu: Každý se s vlastními problémy vypořádává jinak. Někdo vyhledá odborníka, někdo sám studuje a nové poznatky aplikuje, někdo se s daným stavem smíří. Někdo si vlastní chyby nemusí uvědomovat a nebo nerozezná klady a zápory. Navíc co je u jednoho člověka kladem, u jiného, v jiné společnosti, může být záporem. Opět je téma tak obsáhlé, že nejlepší možnost vede k vyhledání vhodné literatury. Nelze se omezit na pouhé zevšeobecňování.
0x
Dovolím si navázat na Arta a zeptat se, co si myslíte vůbec o IQ a testech, které běží na internetu. Zcela upřímně, i na střední jsem prospívala s výborným prospěchem, celý život jsem četla, zajímala se o dění kolem sebe, cestovala, vyšla mi řada povídek a j., takže si troufám říci, že mám všeobecný přehled a nejsem žádný blbec. Přesto kdykoliv jsem se pokusila vyplnit nějaký test, pokud tam byly otázky z prostorových hodnot, takové ty obrazce nebo doplňování čísel, vždy jsem dost zkrachovala, takže podle takových testů bych byla hodnocena jako úplný blbec a to si rozhodně o sobě nemyslím a není to díky nějakém vysokému sebevědomí, naopak, často si říkám, že bych ho moha mít vyšší.
)
0x
0x
Já myslím, že inteligence nesouvisí se sebevědomím. Inteligence je něco, co má člověk vrozené a správnou výchovou se rozvíjí (např. rodiče si povídají s dítětem, hrají si s ním, věnují se mu, podporují jeho zvídavost etc.), kdežto sebevědomí je něco, co si člověk v životě buduje.
To, že je někdo inteligentní, ale neznamená, že bude automaticky podávat skvělé výkony a stejně tak neznamená, že když je někdo inteligentní méně, bude automaticky podávat výkony horší.
Inteligence je jenom takový střípek z osobnosti člověka a na výkonu člověka nebo na jeho uplatnění ve společnosti se podílí více faktorů - mimo jiné např. i to sebevědomí, emoční inteligence, cílevědomost, hodnotový žebříček jednotlivce etc.
Jinak byl vypozorován zvláštní jev, že jedinci, kteří mají špatné schopnosti a podávají mizerné výkony, mají tendence své schopnosti přeceňovat. Naopak lidé s velmi dobrými schopnostmi spíš mají tendence naopak se podceňovat. Říká se tomu Dunning-Krugerův efekt.
0x
Souvisí. Nedávno jsem na to téma četl velmi trefný citát : "Na komplexu méněcennosti je nejhorší to, že jím často trpí ti nesprávní lidé".
Co se týče toho Vašeho "příkladu s M.", tak se dá na něm dobře demonstrovat, kam až se posunulo myšlení současníků, protože je v něm nenápadně přimícháno několik lží a falešných souvislostí.
"aby mohl podávat skvělé výkony ve škole, musí nejdříve naplnit všechny své potřeby (Maslowova pyramida potřeb) a také pocítit, že je v tomto světě nějak ceněný."
- Maslowova pyramida je za prvé hypotéza, která neplatí univerzálně na všechny. Jsou lidé, kteří ji mají seřazenu jinak.
- Za druhé, ocenění logicky přichází až po výkonu. Očekávat, že nejdřív budu oceněn a pak až podám výkon nesvědčí o tom, že "M. je velice chytrý".
- Za třetí, a to už je asi nejzávažnější, je to i systémový problém, který je úmyslně nastaven tak, aby deptal. Aby okázale, denně a beztrestně ukazoval, projevoval svou nespravedlivost, takže ho lidé začnou postupem času považovat za normální a že se s tím nedá nic dělat... Ony totiž samozřejmě existují naprosto legitimní potřeby, které jsou nutné pro podání nějakého výkonu. Říkejme jim souhrnně zázemí. Člověk, který je hladový, je mu zima, nemá prostor kde si rozložit podklady k učení nebo tam není klid, světlo, nemá na jízdné, na knihy, atd. tak se těžko může učit "aby mohl podávat skvělé výkony ve škole". Tím se to celé zacyklí a vzdělání začíná být výsadou bohatých a čím dál méně závisí na inteligenci dotyčného. ( V posledních deseti letech např. vídám různé oficiální dokumenty, odpovědi z úřadů, apod. které psali vysokoškoláci neovládající ani pravopis nebo sloh na úrovni základní školy... )
"V mládí byl přísně vychováván, zakazovalo se mu mluvit sprostě a své názory tak musel říci jinak, než chtěl a kvůli tomu má pocit, že aby byl v tomto světě nějak ceněný, tak musí všechno co cítí říci." Ta věta obsahuje několik nejasností a podivných "obvinění". Např. nevysvětluje, co znamená "přísně". Děti potřebují hranice. A to, že pod dítěti chci, aby nemluvilo sprostě není "přísná výchova". Formulace názorů vyžaduje jistou diplomacii, což taky není na škodu. Následný "pocit" ( aby byl ceněný, musí všechno říci ) úplně vyvrací tu předchozí část věty. Mezi množství toho, co řekne a jeho oceněním nevidím přímou úměru. Také není možné, aby někomu "bránilo v učení" to, že nemohl "ventilovat své názory". To spíš svědčí o úplně rozhozené psychice, ale na konci se dozvídáme, že si dotyčný "věří", což je zase v rozporu nejen s úvodem, ale i s prostřední částí Vašeho příkladu...
0x
Samozřejmě to nesouvisí, často se setkávám s tím, že ti největší tupani by sebevědomí mohli rozdávat a velmi šikovní lidé mají komplexy. Je taková hláška - nejhorší na komplexech méněcennosti je to, že je mají nesprávní lidé.
Neneseme odpovědnost za správnost informací a za škodu vzniklou jejich využitím. Jednotlivé odpovědi vyjadřují názory jejich autorů a nemusí se shodovat s názorem provozovatele poradny Poradte.cz.
Používáním poradny vyjadřujete souhlas s personifikovanou reklamou, která pomáhá financovat tento server, děkujeme.