Přecitlivělí lidé tu byli vždy. Když se navíc tato vlastnost spojí s nějakou poruchu, bývá to pro takového člověka peklo. Přitom takový senzitivní člověk není ničím podřadnější. Vnímají události, pocity, zvuky, vizuál daleko intenzivněji. Většinou se dokonale umí vcítit do druhých, dokáží jim poodhalit nové možnosti, kterých si nevšimli. A vůbec, citlivější lidé jsou jaksi nadpřirozeně propojeni s maličkostmi, ví, že vše souvisí se vším a jakoby někdy magicky chránili nejvyšší pravdu.
Ono to zní jak z pohádky, že jsou to vlastně milí lidé, vždy usměvaví, vždy ochotní a pomáhaví. Není tomu tak. Vidím to na sobě a jsem znechucen lidma. Vyčerpán. Proč se k sobě nemohou chovat lépe? Proč se pomlouvají? Proč, proč, proč... Nejhorší je, když vyrůstáte, že si tohoto začnete všímat, všímat toho pokrytectví, nechápete, proč člověk x říká něco jiného, než co pak dělá.
Osobně jsem dost tvrdě narazil. Vždycky jsem se choval nenápadně, až pasivně. Nechtěl jsem nic vyprovokovat a zabraňovat konfliktům. Věřil jsem rodičům, že autoritu má každý automaticky starší než já. Učitelé, řidiči autobusu, prodavačky... Něco jiného je slušnost a něco jiného je zapírání své svobody a života. Vím, že nejsem sám, kdo to takto má. Lidi přecitlivělí většinou vyrůstali ve víře, že jsou všichni lidé dobří, ale záhy se ukáže pravda, kterou ne každý unese.
No a tím, že jsem bral všechny lidi za lepší než jsem já, nastalo to, že lidé okolo mě, mě začali definovat. Velmi nezpečná záležitost, pokud si necháte do svého života kecat od cizích lidí. Třeba jeden učitel. Do dneška nevím, jak jsem měl brát to, když mi skoro vyhrožoval, že mě nepustí na střední a že to není taková sranda, jak je na mě vidět (já jsem dříve byl usměvavý přirozeně. Tvářil jsem se neutrálně, ale vypadalo to, že se usmívám). Jeho slova se mě docela dotkla. Co je horší, pak se choval mimo školu až žoviálně, což jsem nechápal, protože jsem v hlavě měl stále tu situaci.
A takovým způsobem se z člověka klidně může stát ten, který je vlastně zlý (jen v očích někoho jiného). Jakmile citliví lidé dovolí se nechat definovat, budou přesně takovými, jak chce okolí, jednotlivec. To samozřejmě má za následek rozpad osobnosti a z toho pak deprese, drogy, alkohol nebo i třeba sebevražda. Přitom tyto lidi nikdo nechce chápat.
Tím zhoršují situaci těch, kteří se to týká. V lepším případě z člověka bude asociál s depresemi. Ano, dá se s tím pracovat, ale je velmi pravděpodobné, že dotyčný spadne do závislosti. Jen proto, že je jiný, jinačí než okolí.
Dovolím si tvrdit, že jsem zažil to čiré zlo, když jste jiní, cítíte, přesto se chcete zapojit do společnosti, tak vám jakoby vyšší síla odmítne tento požadavek přijmout. Jakoby osud opravdu existoval, ale vy jste byli předurčeni k bídnému životu. Jakékoliv pokusy přijdou vniveč. Ze začátku máte rádi motivační citáty, knihy, máte díky nim i lepší náladu, ale pak si uvědomíte, jaké jsou to jen prázdné fráze. Být sám sebou? Bohužel ne, každý se z nás občas přetvařuje. Je kladen důraz na to, aby člověk vypadal dobře, aby jednal dobře, aby byl prostě super ve všech aspektech. Kdo to nemá, je vyloučen na okraj společnosti.
Všechny ty pokusy o to, žít jako normální člověk nevyjdou vždy podle plánu. A můžete se snažit jak jen chcete. Deprese jsou logickým mostkem, který vás pak ještě zavede k hraničním poruchám, sociální fobii a tak dále. A že tohle nebylo za komunismu? Nenechte se vysmát. Bylo, jen se o tom nevědělo, když jsou informace dneska na dosah ruky. A existuje případ, kdy jedna osoba pak radikálně řešila svou nekompatibilitu se společností, ačkoliv u ní hledala pomoc. Nikdo jí nepomohl.
Nuže a když jste ve stereotypu, nikam se váš život neposouvá, jen vnitřně si uvědomujete své fauly, začíná vás to logicky energeticky vysávat. Po všech těch letech trápení si člověk myslel, jak bude lépe a ono je ještě hůře. To není o optimistech a pesimistech. Senzitivní lidé začnou po těchto neshodách se společností být racionální a uvažovat tak. Jenže co se asi tak stane, jakmile dojdou k závěru, že tu není pro ně místo? Člověk si tomu přiřadí argumenty i tomu, proč pozabíjet lidi, proč znásilnit někoho, vždy to má svůj důvod.
Od okolí citlivější lidé slýchávají, jak si za to mohou sami, jak by se měli více snažit, že to mají všechno překonat a podobný nesmysly. V tom se ukazuje, jak tito lidé neví, co to je být senzitivní, neví, jaké to je mít deprese, úzkostlivé stavy právě z nepochopení společnosti, netuší nic a odsuzují.
Proč nežít v harmonii? Jistěže chápu, že každý to neměl v životě lehké a že právě to, čím člověk je, je obrazem jeho vyrůstání a výchovy. Tohle jsem měl vědět dřív a určitě bych to hlásal dál těm, kteří jsou taky tak "postiženi".
Existují pak typy, kteří si jen stěžují, nevidí už jiné východisko a kouří na balkoně jednu za druhou. No, není to jen jejich chyba, potřebují se z toho poučit. Proč je hned odsuzovat? Já si o sobě dovolím říct, že já pochopím každého, právě díky těm zkušenostem. Už tolik neodsuzuju, jako ostatní. Vím proč a mám k tomu důvody výše vypsané.
Jaký máte názor na citlivé lidi? Pokud jste jedním z nich, napište svůj příběh. 
Mají to tedy těžké v dnešním uspěchaném světě?
Co byste doporučili člověku, který je právě už vyčerpán z lidí a nechce mít s nima nic společného?
Čím si myslíte, že toto je?
Myslíte si, že je to nemoc?
4x
Na téhle debatě je skvěle vidět, jak mají "normální" lidé zkreslený pohled na věc. Podle nich jsou citliví lidé prostě jen slaboši, kteří se s radostí nípou ve svém bolestínském životě. Jenže to ostatní je doženou do toho stádia. To ostatní je využijí, vyždímou a odhodí. Jsou pro ně potřební, dokud dělají, co se po nich chce a pak? Pak je odkopnou. Ale většinou ne jen tak, že by je nechali být. Prostě je psychicky deptají. Začnou jim klást za vinu každý krok stranou nebo zpět, vlastní pochybení a nejspíš i stav světa celkově (
). A zatímco "normální" člověk by je poslal do *rdele, oni jsou tou nepochopitelnou záští naprosto zdrceni. Nechápou, kde se vzala, protože doteď přece byli ti vstřícní, ochotní a chápaví. Snaží se vysvětlovat... A nejhorší na tom je, že to probíhá jak v osobních vztazích,tak i v pracovních. A málokdy se vyskytne někdo, kdo se takového člověka zastane, protože většinou se nikdo nechce stavět mezi lovce a kořist - protože by to mohl taky schytat. To, že je později v soukromí tzv. konejšen, to nech být, to neřeš...tak to moc nepomůže. A když se to nakonec rozhodne řešit, přestože nemá rád konflikty, tak je zase označen za potížistu a prudiče (vždyť přece o nic nejde, že?) Takže pocit beznaděje se prohlubuje.
Každý tohle už někdy zažil. To, jak jdete proti proudu a máte pocit, že pořád stojíte na místě. Že křičíte, ale nikdo vás neslyší.
A nemůžete udělat nic. Nejde to změnit. "Normální" člověk řekne, "nenípej se v tom", jenže senzitivita je právě o tom. Že takoví lidé jsou cíleně zraňováni těmi "normálními" lidmi a ještě jsou utvrzováni v tom, že je to jejich vina. Tohle momentálně píši ne ze svého života, ale ze života někoho mně blízkého. A věřte mi, ta bezmoc je příšerná. A každej, kterej řekne, ať se v tom "nenípu", je člověk bez špetky empatie. Je to stejné, jako kdyby ryba tvrdila, že ví, co je to žízeň.
Culdabulda zmiňovala chování lidí. Ano, lidská rasa je vesměs bezcitná, co se týká přežití. To každý druh. Jenže zaprvé, teď nejde o přežití, spíš jen o honění si ega. A za druhé, když dojde na válku, většinou vás nepřekvapí "citlivky", ti jsou čitelní. Překvapí právě ti hajzli, protože od nich nikdo nic neočekává, a až když jde do tuhého, tak udělají vstřícný krok. Hrdinové...
Hezký večer všem. M.
doplněno 26.01.18 22:41:
Culda, to právě píšu. Tak dlouho budou sráženi na kolena, až se zatvrdí. A co vy? Jste ta ryba? Řekla bych, že ano. Protože vy prostě nechápete podstatu. Podívejte se na svou pravou ruku. Vidíte ji? Dobře. A teď vám někdo řekne, že ji nemáte. A vy se na ní díváte a otáčíte jí, počítáte prsty... nezmizí jen proto, že vám to někdo řekl, že? Stejně tak prostě nemůžete říct "nenípej se v tom". Podstata je stejná. Jenže pokud jste "ryba", tak je jedno, jaké argumenty nebo jen myšlenky předložím. Protože ne nadarmo se říká, že sytý hladovému nevěří...
@pt - děkuji.
"mona", věřím, že jste empatická a chápete toho člověka z rodiny...vím, že cítíte i s cizím člověkem...a vypsala jste to velice výstižně...pt
2x
Před sto lety byste od šesti makal až do smrti na poli nebo doma.
To jen dneska je módní hledat kličky, jak nebýt za nic zodpovědný.
Lidí, co pomoc opravdu potřebují, je jen zanedbatelná menšina.
Těch není menšina, protože. Lidé mezi sebou málo mluví, vznikají zbytečné konflikty, nedorozumění. Vidíme to dobře na dnešních rychlokvašených vztazích, kde stačí jedno zemětřesení a už je to na rozchod. Kdepak, lidé potřebují pomoc pořád a nejlépe tu, kterou mohou poskytnout sami sobě. O tom ale nepíšu. Introverze, extroverze tady byly vždy, jen lidé se přizpůsobovaly tak, aby nevyčnívaly a nebyly na obtíž, dnes máme trochu volnější režim a proto vyplouvá na povrch individualita a osobní zájmy, překonavání se...
2x
" A že tohle nebylo za komunismu? Nenechte se vysmát. Bylo, jen se o tom nevědělo, když jsou informace dneska na dosah ruky. A pak radikálně řešila svou nekompatibilitu se společností, ačkoliv u ní hledala pomoc. Nikdo jí nepomohl."
- Komunismus nikdy nikde nebyl, není a nebude. Podrobnější odpověď by vydala na knihu.
- Informace o různě zničených lidských životech dodnes nejsou " na dosah ruky" a hned tak nebudou. Už jen to Vám budiž důkazem, že ani česká vláda vůbec neví, plus mínus několik tisíc lidí, kolik je vlastně u nás bezdomovců. Jsou různé odhady, četl jsem až kolem 100 tisíc, teď se uvádí asi 68 tisíc ( novinky.cz/...), ale přesně to nikdo neví a příčiny jejich extrémní chudoby nikdo nezkoumá, neřeší. Takže dočíst se o minulé éře, že "existuje případ, kdy jedna osoba ... hledala pomoc"by mohlo být až úsměvné...
------------------------------
" Od okolí citlivější lidé slýchávají, jak si za to mohou sami, jak by se měli více snažit..."To je trošku složitější, protože na jednu stranu je pravdou, že něco málo člověk může ovlivnit svou snahou. Například nikdo nepřibere 40 kilo na váze nějakým omylem. A jsou takoví, kteří budou tvrdit, že za to "nemohou". Na druhou stranu, když nachystáte lidem výrazně rozdílné výchozí podmínky, různé startovní pozice, nebo je úplně zablokujete ( modelový příklad je třeba počet nezaměstnaných a počet volných míst ), tak nemají šanci se vybabrat z problémů, z chudoby, depresí, atd. A není to tak docela jejich vina. Proč přitom pravicoví voliči z nejchudších vrstev opakují různé "volnotržní"slogany, které by člověk spíš čekal u rentiérů, to je spíš otázka pro psychiatra. Každopádně k tomu běžně dochází, takže pak je někdy i širší " okolí"tvořeno lidmi, kteří neznají základní fakta z historie, sociologie, politiky, ekonomiky - a jen papouškují nesmysly, které se dočetli v Respektu, Reflexu nebo na iDnes. Na to lze jen poradit - lépe volte, koho budete mít ve svém okolí.
------------------------------
Ohledně hlavní myšlenky Vašeho dotazu. Ano, myslím, že patřím k těm citlivějším ( a je to svého druhu břímě, člověk pak víc vnímá i lidské zlo ) ... a právě proto svůj příběh tady psát nebudu. Bylo by to jednak dlouhé a představa, jak se pak na to někdo ze zdejší havlerky vyblije mi bere veškerou motivaci.
Poradím Vám ale něco, co stojí za zvážení :
" Hlupák si nelibuje v rozumnosti, nýbrž v obnažování svého srdce".
Je to z knihy kde je i spousta dalších, zajímavých myšlenek. Zkuste nad tím uvažovat. Tím neříkám, že nemáte nikdy o sobě nikomu nic říct. Ale zvažujte co, komu a vždy buďte stručný. Většina lidí spíš použije vše, co jim řeknete, proti Vám. Nedávejte jim proto munici po celých bednách.
Senzitive, jak to myslíš s tím komunismem? On tu opravdu nebyl. Nikde nebyl, to je ideál. Tady byl socialismus, něco jako první krok k tomuto ideálu, který spočíval v tom, že všechno má být společné a nebude existovat soukromé vlastnictví. A kdo to nedodrží, tak to odnese.
Jak to myslíte s tím komunismem? Klidně se rozepište. A mám to chápat tak, že jako věřící odmítáte něco, co se stalo nedávno z hlediska historie a dost lidí si toto pamatuje?
Přesně tak, liška už to napsal(a).
Komunismus je utopická teorie beztřídní společnosti, kde lidé chodí do práce jen tehdy, když k tomu mají vnitřní puzení, berou si ze společně vydělaných hodnot jen tolik ( ale právě tolik ) kolik opravdu potřebují pro svou obživu, ošacení, bydlení, atd. Není kriminalita, není represe, všichni chápou, že žijí a pracují pro společné dobro.
To se stalo nedávno z hlediska historie a dost lidí si toto pamatuje? Kdy a ve které zemi?
Maximum, kterého lze dosáhnout v reálných podmínkách je socialismus. Ten sice vychází z myšlenek, které jsou obvykle označovány jako komunistické, ale je v něm obsažena i biblická etika a řídící struktura společnosti. Nemravnost extrémního bohatsví a nutnost jeho zpětného přerozdělení mezi lidi není žádná "komunistická novota", ale je to např. i v Novém zákoně, v knize Skutků, ale i na dalších místech. Naše země za socialismu zbohatla způsobem, který se v novodobých dějinách nikdy nestal. Sovětský svaz byl počátkem dvacátého století feudální zemi plnou negramotných nevolníků a rozmařilé šlechty. Před koncem dvacátého století byl jadernou velmocí s nejvzdělanější populací na světě, bezplatným školstvím, zdravotnictvím, dostupným bydlením pro všechny, kosmickým programem, atd. Nebo si vemte jak dnes "zaostává" Čína, kde je specifická směs socialismu a kapitalismu, a o které Vám 99% českých mládežníků bude tvrdit, že tam je "komunismus". Ten však nikdy nikde nebyl, není a nebude.
Važte proto svá slova. Není hanbou přiznat omyl. Hanbou je v něm setrvat.
Dobrý den,ano,jsem senzitivní,ano,přineslo mi to mnoho trápení i deprese. Ale nezanevřu kvůli tomu na všechny lidi. Většině lidí sice nedůvěřuji,ale neznamená to,že jsem asociál. S lidmi se snažím normálně bavit,seznamovat. Chodím do skupiny,kde jsou lidi s podobným onemocněním,jako mám já. A to mi vlastně pomáhá,protože jsme všichni na jedné lodi a je to poznat,že si mezi sebou i dobře rozumíme. Nejsou to přátelé v pravém slova smyslu,spíš známí,ale ráda mezi ně chodím a ráda se tam vracím,cítím se tam v bezpečí. Pak mám pár přátel a přátele si už opravdu pečlivě vybírám,už nejsem naivka,jako kdysi a když na mě někdo kašle,nebo mě jen využívá,nebo mě zklame,má u mě většinou doživotní stopku. Těch pár přátel,spočítala bych je na prstech jedné ruky,co mi zůstalo,považuji za kvalitní a vím,že si můžeme vzájemně věřit a nepodtrhneme jeden druhému nohy. Vy byste se měl také snažit vylézt ze své ulity a zkoušet hledat někoho,s kým si budete rozumět. V nějakém sdružení,spolku,skupině,můžete zkusit i seznamování přes internet. Tím,že se zavřete doma a budete nadávat na celý svět,své senzitivní povaze vůbec nepomůžete,spíš naopak. Hledejte cesty,jak z tohoto stavu ven...I citlivý člověk má na tomto světě místo,jen to má o dost těžší a musí vyvinout více úsilí,aby našel známé. Jinak mám pejska,je to skvělý parťák a i díky němu jsem se seznámila s některými pejskaři,občas prohodíme při venčení pár slov a hned je svět přívětivější. Uvažujte i o tom. Mně pes psychicky pomáhá.
2x
Tím textem se dá těžko "prokousat". tak se budu držet základní otázky. "Citliví lidé". Člověk může být klidně citlivý-emaptický a zároveň si nemusí nechat diktovat druhými. Nemusí se přece přizpůsobovat názorům druhých, pokud se mu něco příčí. Klidně prosadím svůj názor a jiným se mohu zdát hodně tvrdá, ale to mi nezabrání, abych se v případě potřeby zastala někoho slabšího, nakrmila toulavé zvíře a tak dál. Myslím si, že citliví lidé to mají na tom světě naopak lehčí, protože se třeba dokáží někoho zastat, nebo jednoduše udělat dobrou věc, ke které ho přiměla právě zvýšená dávka citlivosti-empatie a z toho mají takovou radost, že se ihned vrhnou do další, záchranné akce. 
A důkazem toho je třeba zrovna tato poradna! Myslíte si, že lidé, kteří zde odpovídají ve svém volném čase a snaží se kolikrát řešit zapeklité otázky, tohle dělali, kdyby nebyli citliví? Kdyby většina lidí byla necitlivých, tak by tato poradna neexistovala ani týden, protože v tom případě by sem chodili jenom sobci a těm je přece úplně fuk, jak je třeba zrovna Vám, nebo jestli se někomu porouchala pračka.
Ale jestli mluvíte o tom, že Vy máte zvýšenou citlivost pouze vůči své vlastní osobě, tak to není citlivost, ani přecitlivělost, ale egocentrismus. A to by mi k Vaší výpovědi sedělo lépe. V celé té dlouhé stati je slyšet jenom "já a já a zase já".
Ale předpokládám, že jste ještě mladý a máte hodně času na přemýšlení, protože se nemusíte starat o rodinu a tak dál. Ale nebojte, tím prošla většina z nás v době dospívání. Také se mi zdál můj život jaksi "prázdný", nic extra jsem v té době ještě nedokázala, nikdo nerozuměl mým "vznešeným", tajným myšlenkám, nikdo nechápal mé touhy a tak jsem nad sebou, a svým plytkým životem, také uronila nějaké ty slzy. Dokonce jsem se jednou rozhodla, že už to nemá cenu a tak jsem se rozhodla všechny potrestat tím, že jim umřu. 
Přišlo to na mne v zimě a já jsem si vybrala umrznutí. Šla jsem do blízkého lesíka a tam byl kráter od bomby, ještě z války a lidi tam vozili odpady. Tak tam jsem vlezla, po krk do sněhu se zahrabala, a protože to bylo blízko trati, sledovala jsem jak jezdí vlaky a čekala, až už konečně zmrznu a představovala si, jak budou všichni plakat až mne budou zmrzlou vyhrabávat. Ale pak mi byla taková zima, že jse se na to vyprdla a jak vidíte, přežila jsem to. To mi bylo asi tak 10 let. Ale já jsem byla trochu napřed v přemýšlení, neboť jsem četla nevhodnou literaturu, jako byla třeba "Nana" od Zoly, nebo "Tichý Don" od Šolochova, což byla oblíbená četba mé babičky. A ten "Tichý Don" pochroumal navěky můj přístup k sexualitě. A celý život jsem chlapy podezírala jenom z těch nejhorších a nejtemnějších úmyslů. Fakt.
Reagovala jsem přesně ve Vašem stylu a kupodivu, Vám se to nezamlouvá. Pročpak?
A také nechápu proč se teď smějete, když mluvíte o vlastních pocitech. jsou i Vám k smíchu?
Citliví lidé si nemusí nechat nic diktovat druhými. Ano, to je pravda. Jenže představte si to, že jim to zpočátku nevadí. Že nevidí důvod, proč něco odmítnout udělat. Pomoci. Oni nepracují pod nátlakem. Naopak. Stačí si povzdechnout, jak něco nestíháte, a už se míní přetrhnout. Žádný bič není třeba, jen cukr. Proto jsou tak snadno zneužitelní. Proč odmítat někomu pomoc, když on ji přece potřebuje a citlivkám to nevadí vykonat? V tom je ten rozdíl. Není v tom naivita, nebo hloupost. Je to prostě tak. Dokonce kolikrát vědí, že jsou zneužíváni, ale dokud se nedostaví vnitřní pocit křivdy - a ten se jednou doopravdy dostaví - tak to tak může fungovat léta.
Nelze to srovnávat s charitou, pomocí utiskovaným či toulavým kočkám. To není ukazatel silně citově založeného člověka (tedy toho, který doslova trpí necitlivostí ostatních). Je to spíš jen ukazatel toho, že nejste slepá vůči utrpení (nebo je vám prostě blbé nechat to kotě pojít hladem či překročit nemohoucího člověka v uličce), nebo prostě máte ráda zvířata.
Citliví lidé to nemají lehčí. Ten důvod, který uvádíte, je špatný. Jejich život bych přirovnala k sysifovské práci. Ať se snaží jak se snaží, pořád je před nimi jen každodenní setkávání s lidmi, kteří jsou jak z kamene a zabejčeně si razí cestu přes mrtvoly. Proto se někteří sesypou, protože když chybí zázemí (rodina, dobří přátelé, partner), pak to nelze psychicky ustát. Představte si tenký pramínek, který vám dopadá na kůži. Nejdřív cítíte, že je to mokré. Pak vám to začne být nepříjemné. A nakonec, protože to stále dopadá na jedno místo, vás to začne bolet. A víte, co dokáže voda, když má dost času... Stejné je to s lidmi.
Ti co zázemí mají, mohou žít vcelku spokojený život, protože jejich pocity jsou v rovnováze. Potom můžeme hovořit o výhodách citlivosti či empatie. A jiní, které to celý život deptalo, ale ustáli to, to jsou pak největší cynici a sobci...
Prosím vás pěkně, pokud se chce někdo vypsat, vyříkat z problémů, nadhodit slovo do diskuse, tak asi nejčastěji bude psát pocity ze svého úhlu, nebo ne? Dají se pocity sdílet? Já myslím, že ještě ne. Na psychoterapiích běžně slyšíte "já, já".
Nilkde nepíšu, že se mi to nezamlouvá, jen vysvětluji, jak to chodí v diskusích, na sezenních... Že člověk, aby nastínil problém, tak musí o sobě mluvit. A mluvit o sobě, o svém nitru, o svých myšlenkách, pokládám dnes za velmi důležité. Lidi spoliu málo mluví a kor sami se sebou. Duševní hygiena je důležitá.
A ten smajlík tam je proto, protože se mi připomněla scéna z knihy, kde údajně chtěli také sdílet pocity. Takže mi to přišlo úsměvný.
Aha! Tak jsem to pochopila. Celý ten dlouhý výpis všeličeho, měl za účel jenom "nadhození slova" do diskuze. Proto mi to přišlo tak nesouvislé a zmatené. Teď jsem si projela celou "diskuzi". Reagoval jste opravdu pouze na "pt", a po ní chcete, aby rozvinula svůj názor na komunismus versus věřící. A pak na mne, protože jsem Vám asi trošku hnula žlučí, protože jsem Vás vzala vážně. Jinak jste nereagoval až do této chvíle na nikoho. Ale jsem přesvědčená, že to okamžitě napravíte. Ale nezapomeňte, že u každého příspěvku se také zobrazí čas, kdy byl vložen.
Takže Vaše otázka byla naprosto vycucaná z prstu, nic takového, co jste popisoval Vás ve skutečnosti netrápí, jen se chcete bavit na nějaké téma. To chápu, tento druh zábavy je tady známý.Ale mohl jste to rozložit do vícero otázek.
Ničím jste mi nehnula. To, že jsem se mimo zajímal o jiné vyjádření, to je snad normální, diskuse se klidně může vrstvit na vícero dalších diskusí. Žasnu, jak mě obviňujete z něčeho, co jsem neudělal a sama podsouváte věci, které nejsou pravda, fabulujete, vymýšlíte si. Možná se snažíte i o zesmněšňování, ale já jsem tady od diskuse. Nevím, co je na tom nepochopitelného. A do diskuse patří vlastní postřehy, vlastní nápady, události, pocity, myšlenky.
Spíš to jen ukazuje, jak se snažíte obhájit svá tvrzení, přitom nikdo nic proti vám neměl. Nechápu tu potřebu otáčet vše proti tazateli. Otázka zněla, jestli to mají citliví lidé těžší. Vy jste začala s tím, že u mě je to spíše sobectví. To vám jako útok nepřipadá? Ty provokace vám prostě nevyšly. Ale chápu, že člověk jako vy, cítí potřebu vítězit domněle duševně nad kýmkoliv, ačkoliv to není záměr diskuse, ani poradny. Volná diskuse je rubrika, ve které se může volně diskutovat. 
Navrhl jsem diskusi, napsal stať, obsah, který se vám tak špatně čte. Já jsem celou dobu slušný, vy se neustále snažíte vyprovokovat mě k nějakým argumentačním faulům, ale ty zatím děláte jen vy.
Neuvěřitelné...
Samozřejmě, že v tomto textu zase můžete vidět něco, co je ve vašich očích naprosto nedůstojné, nepřípustné a tak dále. To, že jsem z vás otráven, po vaší poslední odpovědi, to je fakt.
Kdo chce psa bíti, hůl si vždy najde. Takže už dále nebudu obhajovat svou diskusi, své téma, protože jsme zatím ve svobodné zemi a může si tak psát kdo chce, co chce. Klidně si sem piště básně. (Což je ale v rozporu s podmínkami serveru, psát off topicy.)
Mějte se moc krásně, ať se vám v životě daří, ať natrefíte na dobré lidi, s dobrým srdcem. Ať vás lidé už nekazí, ať už vám neubližují. Přeji vám, abyste nepředjímala, nepredikovala to co kdo řekne, jak myslí. To, že si myslíte, že víte, jak druhý přemýšlí, může někdy vést k sebezáhubě. Vyvarujte se toho.
"senzitiv", přečetla jsem si Váš příspěvek a vidím, že se na odhadu chování a jednání té "osoby" naprosto shodneme...mám s ní tutéž zkušenost a vidím, že nejsem sama. Vystihl jste to přesně...
"suzymon", to se pleteš, "senzitiv" reagoval na "len" ne na mne, jenže se příspěvky neřadí v návaznosti podle odpovědí, ale podle počtu bodů.
@pt No, měl jsem pocit, že se nejdříve jedná o nedorozumění, ale jak vidno, tak daná osoba se něčeho chytla a mylně podle toho pak dále postupovala.
A o tom to je. Tohle mi vadí, že místo toho, aby si lidé vyrozuměli věci normálně, musí jeden z těch dvou vždycky stočit diskusi někam úplně jinam. Proč? Tito typové lidí jsou přesně ti, se kterýma se nechci ve skutečném životě vídat nad dobu užitečnou. Zažil jsem si překrucování, ohýbání pravdy. Je to svinstvo. A nemám to rád.
Senzitiv, Vy jste položil otázku věřejně a tak musíte být připraven i na to, že odpovědí lidé, kteří nebudou reagovat podle Vaší představy. Navíc ještě ve volné diskuzi a na téma "citlivost". Jak jste sám napsal, "nadhodil" jste téma a čekáte na reakce. Moje reakce se Vám nelíbila, OK tak ji pusťte z hlavy a jeďte dál. Z toho se přece nezhroutíte. Zabýváte se psychologií, to jste zde napsal, tak byste měl počítat i s tím, že ne všichni se v názorech shodnou. Našel jste zde dokonkce i jednu osobu, která má na mne stejný názor a tu jste potěšil. To by Vás mělo uspokojit. Nic jsem Vám nepodsouvala, ani nevím jak se to dělá, jen jsem vyjádřila jak na mne zapůsobilo to Vaše povídání. To, že se to neslučovalo s Vaší představou, to už je jiná záležitost. Ale to je jak víte diskuze a ne všichni budou mít jeden a ten samý názor. "Není člověk ten, aby se zavděčil lidem všem." To už věděla i paní Božena Němcová a počítala s tím. Já s tím také počítala a věděla jsem, že se Vám můj příspěvek líbit nebude. Ale i tak jste se mohl nad tím zamyslet a nevztahovat to na sebe. Když teda děláte ten průzkum a vlastně ani nehovoříte jenom o sobě. A ani Vy jste vůči mé osobě nebyl nijak shovívavý a vidíte, nezlobím se za to. Naopak mi to přijde pochopitelné.
2x
"senzitiv", na druhou stranu máte něco, co nemá každý, jste svým způsobem vyjímečný. Nebýt takových podobných, jako jste Vy, tak se zde pohybují jen stroje a roboti. Pokud jste se rozhodl sem napsat tak dlouhé vyjádření, zřejmně jste něco v nedávné době prožil, možná i více věcí najednou. Ještě, že je internet, poradna a ta možnost se z toho vypsat, nebo mít pár přátel a jim se vypovídat...Nás hodně času vychovávala babička narozená roku 1894 a ta nás vedla k úctě k druhým lidem, jenže ti lidé, kteří si takovou úctu zasloužili, již povymírali a je zde jiná generace. Generace poznamenaná ateistickou výchovou, která neuznávala duchovní hodnoty, ale přitom na těch lidech s duchovními hodnatami stavěla, proto to šlo. Dnes je to jinak, lidé staví na hodnatách, které jsou vidět, tituly, auta, domy, pozemky, peníze a až pak někde vzadu to ostatní. Vidím to kolem sebe. Ti lidé si to ani neuvědomují, že citlivému člověku ublíží, prostě se chovají jinak, jak to přinesla doba. Jenže to nejde do nekonečna, i takoví lidé potřebují lásku a chybí jim a to hodně. Vidíme to na poradně, jak lidé píší a žádají o radu, jak v manželství, v partnerství, s dětmi, s rodiči, s kolegy v zaměstnání, se sousedy, všude, nechce se jim žít a kolikrát chtějí skončit se životem...Neumí řešit věci s láskou a nikdo neuhne ani o píď, každý prosazuje jen to svoje na úkor druhého, pro klamný pocit jakéhosi vítězství. To není Vaše chyba, jen jaksi do takové vykolejené společnosti nezapadáte. Snažte se chovat přirozeně, dobře, podle svého svědomí. Neotevírejte se tolik druhým, každý si to nezaslouží a může to obrátit proti Vám a to pak jistě moc bolí. Já se snažím říkat našim vnoučátkům a to již od dětského věku, že ve škole, v práci, v životě se potkají s jak s lidmi hodnými, tak i s těmi špatnými. Jak s lidmi chytřejšími, tak s těmi hloupějšími, aby pak nebyli překvapeni. Už jsem někdy zmiňovala, že "psychologie" by se měla vyučovat už od základní školy, aby již děti pochopily, když se někdo chová tak a tak, proč to je. Myslím, že by to dětem, lidem, pomohlo více než nějaký jiný školní předmět. Pokud je někdo vyčerpaný, totálně vyčerpaný, ať zajde k psychiatrovi a dostane neschopenku, popřípadě léky. Musí vysadit, musí spát, musí odpočívat a nabírat síly, není dobré, aby zůstal sám, ale měl kolem sebe někoho blízkého, komu důvěřuje, kdo ho chápe, kdo ho vyslechne, kdo jej podrží za ruku, kdo mu řekne "já ti rozumím"...Já mám jednu věc navíc, která mně pomáhá, mám svou víru. Víru v Boha, ale to už je na jiné téma...
Tak já se osobně věnuji psychologii, je to nutné, potom všem, kdy jsem žil v naivní představě, že lidé jsou hodní, moudřejší a mají vždy pravdu. Člověka pak ta skutečnost praští do nosu a musí se z ní vzapamatovat. A někdo to holt bohužel nedokáže. Takže i v tom mám pochopení pro lidi, kteří jsou závislí na drogách, alkoholu... Neumějí žít, byly jim vštěpeny špatné vzorce chování a podle toho žijí. Destruktivně. A těch je mi líto.
1x
No tedy, četba na dlouhý večer
Shrnul jsi citlivé lidí do skupiny a přiřadil jim jednotný základ a prakticky i konec. Jenže to nelze. Každý totiž je sám za sebe. Má jiný start, zázemí, okolnosti, lidi, které potkává, každý si nabije hubu v jiné situaci (nebo taky nenabije) a dopady...no ty právě vychází z toho všeho.
Můj názor na citlivé lidi? Jsou potřební pro fungování společnosti. Protože pokud si bude každý jen hrabat na svém písečku na úkor ostatních, aniž by také dával, pak je to pro společnost likvidační. Vše bude fungovat jen podle zákonů, nikdo nic navíc neudělá. A všichni víme, že zákony a pravidla se dají obejít a kolikrát jsou doslova jak z Kocourkova. Tento trend necitlivé společnosti je bohužel na postupu. Vše se dělá jen na efekt, ne pro dobrý pocit.
Ano, jsem. Kdysi jsem brečela pro ostatní, teď nebrečím ani kvůli sobě.
Ano, mají to těžké.
Musí se naučit "klouzat po povrchu", jinak je to semele.
Nemoc to není, stejně jako není nemoc psychopatie.
Mona
"mona", suprově jste to vystihla a hodila na papír: "Každý totiž je sám za sebe. Má jiný start, zázemí, okolnosti, lidi, které potkává, každý si nabije hubu v jiné situaci (nebo taky nenabije) a dopady...no ty právě vychází z toho všeho."
1x
Vilík napsal správně, že nejen dnes. Citlivý člověk si rozumí se stejně založeným a necitlivý s necitlivým. Vrána k vráně sedá. Jak má kdo zde vědět, jestli je to nemoc?
doplněno 24.01.18 21:12:
Na to, abyste se stal co nejméně ovlivnitelný ostatními lidmi, je dobrá právě psychoterapie. Zajděte za psychologem. Když se budete litovat, tím si nepomůžete. Není to řešení.
Kam upřednostňovat energii? Když je sám sebou, nebude řešit, kam dá svou energii. Nemá potřebu pak dávat energii do někoho jiného.
1x
přecitlivělí lidé to mají těžké vždycky ! - zvláště pokud mají čas a podmínky k tomu, aby se ve své přecitlivělosti nípali.
To je pravda, jenže jen malý kousek z ní. To, že citlivka bude plně zaměstnán (hlavně mentálně), sice nepovede tomu, aby upadal do depresí během činnosti, ale zároveň ho to ani neochrání před vypočítavými lidmi, kteří ho prostě vyždímou.
Mona
- jenže lidská společnost je ve své podstatě - a v souladu se zákony přírody - nemilosrdná a krutá vůči slabším. Sice se to lidé snaží napravit - ale jak dojde na tzv. "lámání chleba" - třeba na válku - zákon silnějšího a boj o přežití vždycky zvítězí.
Až teprve v kritické situaci se projeví skutečné schopnosti a povaha člověka - takže leckdy dovede takový "citlivka" překvapit. Stačí si třeba představit, že musí bránit dítě, nebo bojovat o život - to pak skoro každého nějaká přecitlivělost přejde.
"culdíku", ale to je ono...životní zkušenosti, či příležitosti člověka dovedou buď k tvrdosti, či k útoku, což není sebeobrana, nebo to skončí sebeukončením života...ovšem, to popisujeme extrémy. Zatím žijeme v nějaké společnosti, která se i přes to, že neřešíme extrémní situace přežití, ale v naprosté roztaženosti, se chová necitelně, hrubě, sobecky a spýchou a bez lásky. PROČ? Protože žije bez duchovních hodnot a tak to bylo v každé době a proč? To by si musel každý přečíst jednu starou moudrou knihu, ale to už jsme zase jinde...
@pt
- Pavlínko - tzv. duchovní hodnoty, odpovědnost a láska k bližnímu, nebo život podle "věčné knihy" jsou jen hezké ideály. Přes zákony přírody tzv. "nejede vlak" ! - hodně koukám na historické dokumenty - a od pravěku se lidi bijou stále stejně krutě, jenom za jiné ideje a cíle. A vždycky jde vlastně jen o majetek a moc !
"culdíku", ale vždyť to vidíme a popisujeme stejně. Jen si čtu a dozvídám se proč tomu tak je, ty zase jen konstatuješ. Vidíš nějaké řešení z takové situace, z nebezpečí sebezničení naší Zeměkoule, našeho pozemského domova? Vidíš východisko na lepší dlouhodobou změnu? Já ano, ale lidé sami toho nejsou schopni...a už zase mlčím, aby nebylo zle...
0x
Někdy si připadám zbytečně přecitlivělá, pak jsem zjistila, že existuje knížka "Citlivost jako výhoda" jak proměnit svou citlivost v sílu - Karhrin Sohst. Koupila jsem si ji, ale jsem na začátku, tak vám k ní nic neřeknu, pouze to, že se do čtení musím nutit, jsme však každý jiný, tak třeba by vám pomohla. Zkusit ji můžete.
Neneseme odpovědnost za správnost informací a za škodu vzniklou jejich využitím. Jednotlivé odpovědi vyjadřují názory jejich autorů a nemusí se shodovat s názorem provozovatele poradny Poradte.cz.
Používáním poradny vyjadřujete souhlas s personifikovanou reklamou, která pomáhá financovat tento server, děkujeme.