Jak se zbavit Sociální Fobie?

Dobrý den, píšu jsem ohledně toho že zřejmě trpim nějakou psychyckou poruchou, trpim tim už dlouho, asi 7 let ale myslel jsem si že je to to jen stresem nebo jen nějakym dlouhodobim špatnym obdobim ale obdobim jak vidim to vůbec není, a pořád je to čim dál horší, strašně mě to obtěžuje v životě :/. Mám prostě strach z lidí, mám po celim těle křeče, trpim různými stavama jako jsou deprese stres uzkosti a další takový věci, nedokážu jít do společnosti jelikož se lidí hrozně bojim a ten strach mě převláda a bojuju stim už dlouho a stejně to nato nemá vliv, mám třeba problém v tom že když někdo semnou jede v autě tak pořád mám potřebu koukat na toho dotyčeného co umě sedí jestli se namě nekouka a tak a většinou když to pozoruju tak to dělám sám od sebe že se naněj pořád celou dobu dívám a připadá mi i jak kdybych byl plachej a strach v tom je taky. Mám potřebu s někym ject v autě prostě jelikož se lidí bojim a neustále ty lidi musim kontrolovat jestli se namě nedívaj a tak mám to i v práci kde dělám s jednym panem a já nemůžu ani pracovat jelikož stačí že se k němu příblížim a začnu mít strach nebo se přiblíží kemně když děláme u jednoho stolu nebo prostě mám strach že se namě dívá a jsem středem pozornosti nechápu co to semnou je a co se to děje bojim se toho že to nidko nepochopí . Mám to i u mistra například, jsem u stroje a v tom mám problém taky když jsem tam sám, mistr projde a začnu mít strach že se mě bude všímat že namě bude mluvit a tak nebo když projede tak prostě mám strach se naněj podívat nebo mám pocit že se dívá namě. Mám strach se podívat naněj špatně třeba bych přišel o práci a vzal by to špatně jelikož tak se nějak musim přetvařovat ale prostě všechno to dělá ta fobie . Mistr je v pohodě všechno akorát se chovám divně a bojim se toho že si myslí že mám něco proti němu ale on neví že jsem psychycky nemocnej, rodičum jsem to řekl taky. Mám třeba i problém v tom vážně nevim co se to děje ale mám třeba problém vyjít z pokoje a když jsem v kuchyni tak rychle zase uteču když se do kuchyně blíží táta, nevim stačí že se kemně příbliží a mám strach, nebo jen okolo něj projít a mám strach, nebo snim mluvit tak hned je vidět jak se zakoktávam jak se potim jak se mi zvýší tep a tlak a dotoho sčervenám, musim zhluboka dýchat, prostě plašim :/. Děctví jsem měl nic moc byl jsem takovej introvert ale že bych jako dítě timhle trpěl právě že vůbec, začlo to v pubertě, nikdy jsem nějak nebyl oblíbenej v kolektivu, akorát mě každej jen ponižoval urážel a každej říkal jak jsem nanic, učitelka na zš mě jakoby slovně šikanovala zesměšnovala před celou třídou a tak doma jsem to taky neměl zrovna nejlehčí nevim jestli to nemůže být třeba tim. Mám třeba nezvyk když se někdo semnou baví, říkám si jak se někdo může vubec semnou bavit, cenim ce být zbytečný meně cennej někdy mám sklony k tomu nejhoršímu ale to jsem rodičum ani neřekl. Mění se mi rychle nalady a upadam do silnym depresí stresu a tak :/. Mám problém se setkávam s lidma, vyhýbám se ruznym věcem jako pro něco jít a tak kde jsou lidi. Myslíte si že to bude fobie nebo myslíte si že mi psycholog pomůže nějak to napravit? :/ nevim jak jí to mám říct :/. Někdy chvíli jsem uplně v klidu což je promě uleva ale jinak deno děne tohle mám a já tohle už nedokážu unest a v tomhle žít dál :/ vůbec nechápu co se to semnou děje /. Dříve jsem si tajně kupoval prašky ale vůbec to nepomaha. Chtěl bych být zdravej společenskej normální člověk co se baví a tak. Možná to saha i dotoho že jsme chtěl i něco dokázat jako mít i lepší vzdělaní a takový věci ale kvůli tý učitelce jsem skonči ltak jak jsem skončil. Nevim bojim se i holky všechno je to asi tou fobii prostě :/ pořád musim kontrolovat jestli se namě nahodou nikdo nedívá a tak stačí že třeba mistr projde a mám takovej strašnej panickej strach že se nemůžu ani hejbat někdy se až klepu a když se přehlíží mám pocit na omdlení :/. Můžeme mi někdo popsat co se to semnou děje? děkuju. Co se semno urozešla moje holka tenkrát tak se to ještě víc zhoršilo z toho ponižování